V Japonsku jsou věznice hustě obydleny prošedivělými chovanci, kteří tam prožívají ne-li šťastné, pak alespoň klidné dny se vším zajištěním. Na svobodě by na ně čekala existence plná nejistot. Budíček je ve tři čtvrtě na sedm, o 20 minut později snídaně a v osm hodin musí být vězeň na svém místě. Denní řád je neměnný i pro jednoho osmdesátiletého vězně, který v něm nalézá jisté uspokojení a obává se dne, kdy opustí celu.

„Nevím, jaký bude můj život, až odsud odejdu. Jakmile budu venku, budu se obávat o své zdraví a o svou finanční situaci,“ svěřuje se pod příslibem zachování anonymity. Svůj trest za pokus o krádež si odpykává v nápravném zařízení Fuču na předměstí Tokia. Jeho případ není ojedinělý: za mřížemi tam je za drobnou trestnou činnost mnoho dědečků.

V roce 2015 bylo podle oficiální statistiky téměř 20 procentům osob zadržených nebo vyslýchaných policií více než pětašedesát let, zatímco v roce 2000 to bylo jen 5,8 procenta. Tento nárůst je odrazem demografického vývoje v Japonsku, kde lidé tohoto věku nyní tvoří více než čtvrtinu obyvatel.

„Práce vězeňských dozorců se stále více podobá práci ošetřovatelů, v tom je problém,“ uvádí Šinsuka Nišioka z ministerstva spravedlnosti.

Ve Fuču, největším nápravném zařízení pro muže v Japonsku, se neobávají, že by se trestanci vzbouřili. Úkoly dozorců spočívají především v tom, aby některým vězňům vyměňovali pleny a pomáhali jim při koupání.

„Staří vězni bývají někdy nahluchlí, nerozumí instrukcím a musejí chodit často na toaletu. Není to snadné. Potřebovali bychom více zaměstnanců,“ vysvětluje Nišioka.

S ohledem na stárnutí obyvatel věznic chce vláda v dubnu vyslat do poloviny ze 70 nápravných zařízení v zemi kvalifikované zaměstnance. Chce se také obrátit na sportovní poradce, aby se starali o staré vězně ve větším počtu zařízení.

Pro vězně není trestnice všelékem, život je tam monotónní a plný zákazů. Mnozí senioři však dávají takovému životu přednost, protože tam mají přístřeší, jídlo a lékařskou péči. „Nemusejí se starat o každodenní záležitosti,“ vysvětluje Juki Kuwahara, který se stará o vězně.

Na svobodě si nacházejí jen těžko své místo ve společnosti a míra recidivy je vysoká: do pěti let se jich 70 procent vrátí do cely.

„Tolik bývalých odsouzenců vyššího věku se vrací do vězení proto, že je pro ně obtížné být finančně nezávislí. Najít bydlení a práci je nesmírně složité,“ zdůrazňuje Akio Doteči z institutu NLI.

Aby je věznice Fuču připravila do nového života, pořádá předtím, než jsou propuštěni, jakési hry simulující přijímací pohovor a kurzy o různých sociálních službách. Vznikla také centra, která pomáhají propuštěným vězňům při jejich prvních krocích na svobodě.