Velmi emotivními slovy komentovali situaci v Sýrii předsedové států a vlád členských zemí EU při příchodu na dnešní summit osmadvacítky v Bruselu. Dobře informovaní unijní činitelé ale už odpoledne prakticky vyloučili možnost, že by kvůli vývoji především okolo severosyrského Halabu (Aleppo) EU rozšířila například své sankce ať už vůči režimu syrského prezidenta Bašára Asada či Rusku a Íránu, které jeho postup otevřeně podporují. Rozhořčená unie tak má jen málo reálných pák, jak dění v Halabu a Sýrii výrazněji ovlivnit.

Starosta východní části zkoušeného města Brítá Hádží Hasan před účastníky summitu emotivně apeloval na konkrétní činy, kterými by svět mohl desítkám tisíc lidí v Halabu reálně pomoci: „Nedokázali jste tam dostat ani mléko pro malé děti.“

Odpovědí mu bylo ujišťování, že dění v Halabu, který po měsících bombardování, dělostřeleckého ostřelování a dalších tragédií provázejících moderní ozbrojený konflikt obsadila Asadova armáda a jemu věrné milice, je pro Evropskou unii „nepřijatelné“ a prezidenti a premiéři osmadvacítky musí postup Asada a jeho spojenců důrazně odsoudit.

Francouzský prezident Francois Hollande nebyl jediný, který dnes zmínil potřebu bezpečně evakuovat z východního Halabu všechny, kdo o to stojí a zajistit bezpečí a humanitární podporu těm, kdo se odhodlají zůstat. Jak takovou evakuaci zajistit, ale novináři neslyšeli.

Jediný konkrétní plán Evropské unie, který při příchodu zmínila šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová, tak zřejmě představují telefonické rozhovory s Teheránem a snaha působit na Rusko, aby tito Asadovi spojenci přiměli Damašek a jeho síly k dodržování příměří a nějaké spolupráci se světovým společenstvím.

Unie je odhodlána spolu s OSN poskytovat humanitární pomoc Halabu i jinde, bez kooperace s nyní vítězící stranou jsou ale podobné snahy nejspíš předem odsouzeny k neúspěchu.

Jak už před summitem – ale po pádu Halabu – říkali mimo záznam diplomaté v Bruselu, je nynější politická dynamika jiná než v říjnu. Tehdy unie vážně zvažovala přitvrzení sankcí, které by zasáhly nejen Asada, ale nově také Moskvu. Takové úvahy teď na konci prosince nejsou v Bruselu vůbec na pořadu dne.

Dnešní diskuse, především pokud lídři unijních zemí nezapomenou na slova starosty Halabu, může určitě ještě vést k nějakému přitvrzení předem připravených závěrů prosincové schůzky, ovšem zřejmě v určitých mantinelech. V předem připraveném návrhu textu stojí, že EU si ohledně dění v Sýrii nechává „otevřené všechny možnosti“, tedy velmi teoreticky tedy i nové sankce.

Zajímavá je poslední věta návrhu závěrů, která případnou pomoc Evropské unie s poválečnou obnovou Sýrie podmiňuje opravdovou politickou transformací s reálným zapojením opozice.

EU je skutečně nejspíš jeden z mála světových hráčů, který by obnovu země mohl nějak výrazněji podpořit – zvlášť ve chvíli, kdy by takový krok mohl znamenat konec, či alespoň uklidnění nynější migrační vlny. Proč by s tím ale Asad a Moskva měli souhlasit, to není v tuto chvíli jasné.