Berlín 19. března  – Úřadu německého prezidenta se dnes ujme bývalý ministr zahraničí za sociální demokracii Frank-Walter Steinmeier. Změna nastane i na čele jeho strany, kterou nově povede někdejší šéf Evropského parlamentu Martin Schulz, jenž se v zářijových parlamentních volbách bude ucházet o post kancléře.

Steinmeier, kterého v únoru jasnou většinou zvolilo Spolkové shromáždění, v převážně reprezentativním úřadu hlavy státu vystřídá Joachima Gaucka, který se rozhodl nekandidovat do dalšího pětiletého období. Funkci Gauck svému nástupci symbolicky předá krátce po poledni.

Méně symbolické bude předání funkce předsedy sociální demokracie, kterou Schulz převezme po vicekancléři Sigmaru Gabrielovi, jenž se na konci ledna překvapivě rozhodl, že se jí vzdá. Do čela strany Schulze zvolí mimořádní stranický sjezd v Berlíně, který také potvrdí jeho kandidaturu na kancléře.

Od jejího oznámení před necelými dvěma měsíci šly preference SPD výrazně nahoru, takže se v průzkumech veřejného mínění prakticky vyrovnala do té doby jasně vedoucí konzervativní unii CDU/CSU dlouholeté kancléřky Angely Merkelové.

Kdo je Frank-Walter Steinmeier

Frank-Walter Steinmeier se narodil v roce 1956 v Detmoldu. Původní profesí právník spojil svou politickou kariéru se Sociálnědemokratickou stranou Německa (SPD). Akademickou dráhu vyměnil za politiku v roce 1991, kdy se stal referentem pro mediální právo a politiku v kanceláři spolkové země Dolní Sasko.

Zanedlouho se stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska Gerharda Schrödera. S jeho politickou kariérou zůstal svázaný. Jakmile se Schröder stal kancléřem, Steinmeier se stal jeho pravou rukou a byl jmenován do funkce šéfa Schröderovy kanceláře. Pomáhal zavádět do praxe kancléřovy reformy a díky svým vyjednávacím schopnostem si vysloužil přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).

Steinmeierova hvězda nezhasla ani s nástupem kancléřky Angely Merkelové. V listopadu 2005 se stal ministrem zahraničních věcí. Byl prvním šéfem německé diplomacie za SPD od dob Williho Brandta.

Od listopadu 2007 do října 2009 zastával i funkci vicekancléře.

Ačkoliv prohrál s Angelou Merkelovou v boji o post kancléře, ve vysoké politice se udržel. V prosinci 2013 byl opět jmenován do funkce spolkového ministra zahraničí.

Krátce předtím se ale musel vypořádat s nařčením, že ve své doktorandské práci z roku 1991 opisoval. Na nesrovnalosti upozornil vysokoškolský pedagog Uwe Kamenz. Našel v ní prý „značné množství indicií, že se jedná o plagiát“. Univerzita v Giessenu, kde Steinmeier dizertaci obhájil, ale oznámila, že při psaní své doktorandské práce nepodváděl, a titul mu tudíž zůstal.

Dne 12. února 2017 byl Spolkovým shromážděním zvolen 12. spolkovým prezidentem, když už v prvním kole obdržel nadpoloviční většinu – 931 z 1253 hlasů volitelů (73,9%). Funkce se ujme 19. března 2017.

Je ženatý a otcem dcery. Kvůli těžce nemocné manželce podstoupil v roce 2010 operaci, při které jí daroval ledvinu.