Pro mnoho rodičů bylo těžké mluvit se svými dětmi o pařížských atentátech, při nichž zahynulo 130 lidí. Obzvlášť obtížné to bylo ale v rodinách muslimů. Francouzský deník určený dětem proto věnoval jedno své vydání mladým čtenářům z řad muslimů, napsala zpravodajská stanice BBC.

„Když jsem minulé pondělí dorazil do školy, někteří kamarádi se mnou jednali jako s teroristou,“ svěřil se devítiletý Ayman. „Řekl jsem to učitelce. Vysvětlila mým spolužákům, že když je někdo muslim, neznamená to, že je terorista,“ dodal. „Byl jsem v šoku. Mluvil jsem o tom s maminkou. Bál jsem se, bál jsem se, že přijdou (teroristé) i do mého města,“ řekl Mohamed, kterému je také devět.

Oba chlapci hovořili s francouzskými novinami Le Petit Quotidien určenými dětem od šesti do deseti let. Po atentátech se tento list a jeho sesterská vydání určená starším dětem – Mon Quotidien a L’Actu – věnovaly vysvětlování toho, co se stalo, a odpovídání na dotazy čtenářů čtyři dny.

„Rodiče a učitelé nám říkali ‚Opravdu jsme potřebovali vaše slova, abychom byli schopni vysvětlit našim dětem tak nevysvětlitelné věci‘,“ říká redaktor novin François Dufour, který ale dostal také desítku dopisů, jež zdaleka nevyjadřovaly takový vděk.

„Byly od muslimských rodičů,“ říká Dufour. Napsali mi: „Nemůžete psát, že ti chlapi (teroristé) jsou muslimové, protože oni muslimové nejsou, oni islám jen využívají. Někteří z nás věří v přísný výklad islámu, ale to z nás nedělá teroristy.“

Dufour proto vyzval muslimské čtenáře, aby se podělili o své pocity a zkušenosti z posledních dní. „Nebylo lehké je přesvědčit, aby promluvili,“ říká. Ti, kteří se odvážili, nám řekli, že jsou „vyděšení, šokovaní a znechucení – tím spíše, že jsou muslimové. Znechutilo je, že nějací chlapi zneužili jejich víru k zabíjení,“ říká Dufour.

„Děti byly v obrovském šoku také z toho, že někteří z teroristů byli Francouzi, takže vlastně Francouzi zabíjeli Francouze, a to jim bylo hrozně divné,“ dodává Dufour.

Mladí muslimové se s novináři podělili nejen o hrůzné zážitky, ale i o svou zkušenost s islámem. „Učila jsem se, že se nesmí krást ani nikoho bít,“ řekla Shaima. „Pro mě islám znamená dávat jídlo a peníze chudým, stavět nemocnice, abychom pomohli nemocným, dát svůj kabát někomu, kdo ho potřebuje,“ napsala Alicia-Rim.

Čím starší děti jsou, tím více odsuzují útoky a popisují s většími podrobnosti nepříjemné pocity, které zažívají. „Postoj k nám se od 13. listopadu změnil,“ napsal třináctiletý Abdelkader. „V pondělí jsem jel metrem s mamkou, která nosí šátek. Když jsme vstoupili do vozu, slyšel jsem jednu paní, jak říká ‚No, tak to snad ne.‘. Ani já, ani mamka jsme nic neříkali, ale štvalo mě to,“ dodal.

Podobný příběh má i Azziz. „Dalo by se říct, že si každý myslí, že jsme teroristi. Na ulici se na nás divně dívají, cítí se nepříjemně a odvracejí zrak. Cítím, že se nás bojí. Myslí si, že bychom mohli udělat něco podobného, a to jen proto, že vypadáme jako Arabové, jako muslimové,“ řekl.

Komentáře starších dětí se ale dotýkají i složitějších otázek. „Francouzská vláda nás nerespektuje,“ řekl sedmnáctiletý Omar. „Dívají se na nás jako na imigranty, jako na spodinu, budižkničemy. Teroristé neměli zabíjet. Ale je to francouzská vláda, která začala bombardovat Sýrii. To přece nejde, jen tak letět do nějaké země a začít na ni házet bomby! Útoky hnutí Daiš (IS) v Paříži jsou odpovědí na nenávist, kterou Francie rozsévá,“ dodal.

Sedmnáctiletý Ousmane varoval, že „Daiš využívá nenávisti, kterou lidé cítí, a přiživuje ji. Využívá rasismu, který ve Francii je. Využívá rozdělení společnosti a islamofobie“. Mnoho francouzských muslimů podle něj žije v ghettech, která jim brání v integraci.

„Teroristé nereprezentují islám. Nemají náboženství, jediným jejich náboženstvím je teror,“ řekla devatenáctiletá Anissa. „Citují korán, ale vytrhávají citáty o obdobích válek z kontextu. Zapomínají na verše, které podporují toleranci. Vše, co o toleranci vím, jsem se dozvěděla z koránu,“ dodala.

Sedmiletý Dado v tom má jasno: „Teroristé jsou velmi zlí. Můžou za to, že se lidé bojí, a to není dobré, protože kdyby to samé udělal někdo jim, taky by se jim to nelíbilo. Když teroristi někoho zabijí, tak už si pak nemůže užívat věcí jako jsou narozeniny nebo návštěvy zubní víly, když jim vypadne zub“.