V občanské válce v Sýrii proti sobě od počátku v březnu 2011 stojí režim prezidenta Bašára Asada a různé opoziční ozbrojené skupiny, z nichž nejsilnější je nyní radikální sunnitská organizace Islámský stát (IS), která má pod kontrolou přes polovinu země. Téměř pět let trvající válka si vyžádala už 250.000 obětí, z toho 55.000 zahynulo v loňském roce. Válka také vyhnala z domovů přes 11 milionů lidí. Asadův režim ovládá více než pětinu území Sýrie, na kterém ale žije přes 60 procent obyvatel.

Základní údaje o hlavních silách ve válce v Sýrii:

1) Asadův režim a jeho spojenci

– Syrská armáda, která měla na začátku konfliktu na 300.000 vojáků v bojových jednotkách, je nyní podle odhadů nejméně o polovinu slabší z důvodu úmrtí, zběhnutí či chaosu.

– Vládní vojska ztratila na dvě třetiny území státu na úkor IS a dalších skupin. Přesto má Asad pod kontrolou strategická místa jako je metropole Damašek, města Hamá a Homs v centrální části země, pobřeží a část města Halab (dříve Aleppo), tedy oblasti, kde nyní žije asi 66 procent obyvatel Sýrie.

– Provládní milice mají celkem 150.000 až 200.000 mužů, nejsilnější jsou Síly národní obrany, které vznikly v roce 2012 a mají asi 100.000 bojovníků. K nim se pojí řada menších skupin původem z Libanonu, Íránu, Iráku či Afghánistánu, z nichž největší je libanonský šíitský Hizballáh, jenž má v Sýrii podle odhadů až 8000 vojáků.

– Na Asadově straně zůstává Rusko, Írán anebo Čína. Rusko, které využívá základnu v přístavním městě Latákíja, zahájilo v Sýrii loni 30. září letecké útoky. Rusové tvrdí, že se zaměřují na bojovníky IS a další extremisty, západní koalice a část syrské opozice ale poukazují na to, že ruské nálety ničí i tu část opozice, s níž Západ spolupracuje. Podle různých odhadů má Rusko v Sýrii asi 4000 mužů a více než 50 letadel a vrtulníků.

2) Povstalci a hnutí An-Nusra

– Jednou z nejsilnějších povstaleckých skupin je Ahrár aš-Šám. Vznikla v roce 2011 a placena je údajně ze zemí kolem Perského zálivu a z Turecka. Přítomna je na severu země a v Damašku. Původně radikálně salafistická organizace se v poslední době prezentuje jako umírněná. Oficiální syrský režim ale tuto formaci odmítá vyjmout ze seznamu teroristických organizací.

– Radikální sunnitské hnutí An-Nusra, které se hlásí k teroristické organizaci Al-Káida, je vedle IS nejdůležitější džihádistickou skupinou v zemi. Vede ji abú Muhammad Džulání a Spojené státy ji zařadily na seznam teroristických skupin. Ovládá části území na severozápadě země, převážně v provincii Idlib, kde spolupracuje s dalšími rebelskými formacemi. Přítomna je i na jihu země.

– Tyto dvě skupiny patří do povstalecké Armády dobytí, která vznikla loni a která je podle odborníků placena ze zemí kolem Perského zálivu.

– V Oblasti Damašku také působí skupina Džajš Islám, kterou vedl Zahrán Alúš. Ten byl však loni v prosinci zabit. Také tuto skupinu odmítá oficiální režim vyjmout ze seznamu teroristických organizací. Takzvaná umírněná opozice považuje Džajš Islám a Ahrár aš-Šám za spojence, byť nesdílí jejich ideologii.

3) Islámský stát (IS)

– Radikální sunnitská organizace Islámský stát (IS) má nyní pod kontrolou necelou polovinu Sýrie. IS, který v červnu 2014 vyhlásil v Sýrii a Iráku chalífát (vládu hlavy muslimské obce), ovládá zhruba 80.000 kilometrů čtverečních hlavně v centrální části země, kde ale žije asi jen 10 až 15 procent obyvatel. Podle letošních údajů koalice, která bojuje pod vedením USA v Iráku a Sýrii, se území ovládané radikály z IS loni zmenšilo v Sýrii o 20 procent. Vůdcem IS je abú Bakr Bagdádí, alias chalífa Ibráhím. Hlavní sídlo IS je nyní v syrském městě Rakka. Odhady počtu bojovníků IS v Sýrii se pohybují v desítkách tisíc. IS také šokoval celý svět zabíjením zahraničních rukojmích nebo ničením kulturních památek.

4) Kurdové

– Kurdové, kteří žijí v Sýrii na severu a severovýchodě země, brání svá území po odchodu vládních vojsk sami. Podporuje je mezinárodní koalice, která jim například loni pomohla vytlačit radikály z IS z kurdského pohraničního města Kobani, které v září 2014 padlo do rukou IS. Kvůli bojům o Kobani se dalo na útěk do Turecka na 200.000 lidí. Kvůli odporu Turecka ale nebyli zástupci Kurdů pozváni na nynější ženevskou konferenci, která by měla krizi v Sýrii vyřešit. Turecká armáda v minulosti také zasáhla kurdské síly v Sýrii. Kurdské milice YPG jsou jedním z nejdůležitějších spojenců západní koalice v Sýrii. Ankara ale YPG i kurdskou Stranu demokratické unie (PYD) považuje za spřízněné ze zakázanou PKK, kterou na seznamu teroristických organizací vede nejen Turecko, ale i Spojené státy a EU.

5) Opozice

– Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (NCSROF) je zastřešující koalicí opozičních sil z exilu i ze Sýrie. Vznikla v listopadu 2012 v katarském Dauhá, jejím členem je například Syrská národní rada (SNC). Obě organizace podporuje nebo je jejich členem Svobodná syrská armáda (FSA), která vznikla v roce 2011 z důstojníků a vojáků, kteří dezertovali z vládních ozbrojených sil. Počet jejích příslušníků se odhaduje na 40.000 až 60.000. Jednou z hlavních sil je Jižní fronta, která působí v jižní provincii Dará.

6) Mezinárodní koalice

– Vzhledem k násilnostem ze strany IS zahájily v září 2014 Spojené státy a některé arabské země (Jordánsko, Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty) letecké údery proti pozicím IS v Sýrii (operace byla později nazvána Inherent Resolve, Bytostné odhodlání). K operaci se postupně připojila i Kanada, která však s útoky končí, Británie, Francie nebo Turecko. Účast britského Královského letectva vyvolala nesouhlas v britském parlamentu, který svolil s užitím síly jen v Iráku. Spojené státy se spojenci dosud podnikly v Sýrii asi 3200 náletů.