Berlín 11. září (zpravodaj ČTK) – Končící vláda německé kancléřky Angely Merkelové (CDU) zavedla minimální mzdu, prosadila dálniční poplatky pro osobní auta a umožnila homosexuálům uzavírat manželství, do historie se ale zapíše především svým postupem během takzvané migrační krize v uplynulých dvou letech. Jsou o tom alespoň přesvědčeni odborníci oslovení ČTK.

„Na prvním místě to bude uprchlická politika, protože ta zemi nejvíce proměnila,“ říká na otázku, s čím bude v budoucnu spojována koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociálních demokratů, politolog z univerzity v Lipsku Hendrik Träger.

Stejně to vidí i jeho kolega z univerzity v Düsseldorfu Stefan Marschall. „Myslím si, že uprchlická krize a způsob, jakým na ni odpověděla velká koalice, bude tím, čím toto funkční období zůstane především v paměti, protože to byla výzva, jaké Německo v posledních letech nečelilo,“ je přesvědčen politolog, podle něhož příchod vysokého počtu běženců státní instituce dovedl na hranice jejich možností.

Do Německa v letech 2015 a 2016 přišlo téměř 1,2 milionu žadatelů o azyl. Nejsložitější byla situace před dvěma lety na podzim, kdy do spolkové republiky proudily tisíce běženců denně – ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu i desítek dalších zemí. Jejich zabezpečení zvládaly obce, spolkové země, centrální vláda, ale i neziskové organizace a desetitisíce dobrovolníků jen s maximálním vypětím.

Klíčovou roli v migrační krizi sehrálo rozhodnutí Merkelové a její vlády ze září 2015 pouštět žadatele o azyl do Německa bez kontroly na hranicích. „To je věc, která z celého funkčního období Angely Merkelové (od roku 2005) bude zemi nejvíce a nejdéle ovlivňovat,“ míní politolog Träger, podle něhož ještě ale není možné říci, zda pozitivně, nebo negativně. Záleží mimo jiné na tom, jak se podaří uprchlíky integrovat.

Právě na integraci, možné problémy a rizika, které s sebou rozsáhlá migrace nese, nebo důslednější postup vůči odmítnutým žadatelům o azyl se po prvotní politice otevřené náruče začala vláda v posledních dvou letech stále více zaměřovat. Parlament zpřísnil azylové zákony, usnadnil deportace a umožnil důsledněji postupovat vůči islámským radikálům.

Teroristické útoky islamistů, z nichž velká část do Německa přišla jako běženci, nebo události typu silvestrovských oslav v Kolíně nad Rýnem, kde na přelomu let 2015 a 2016 přistěhovalci zejména ze severní Afriky masově napadali ženy, přispěly k postupné změně postoje i u značné části veřejnosti. Z migrační krize pak politický kapitál dokázala vytěžit protiimigrační a protiislámská Alternativa pro Německo (AfD), která postup vlády dodnes tvrdě kritizuje.

O poznání menší emoce budila většina kroků velké koalice na domácí politické scéně. Mezi nejvýznamnější z nich patří zavedení minimální mzdy od ledna 2015, která do té doby v Německu neexistovala. Právě v této otázce se podle politoložky z univerzity v Tübingenu Gabriele Abelsové ukázalo, jak moc byla konzervativní unie CDU/CSU v některých otázkách ochotná vyjít vstříc koaličním partnerům ze sociální demokracie. „V mnoha oblastech byla spolupráce obou stran velmi dobrá,“ říká.

Ústupek ze strany SPD pak zase představovalo schválení dálničního mýtného pro osobní auta, které bylo srdeční záležitostí bavorské CSU. Spolupráce dvou největších německých stran, která umožnila schvalování zákonů v mnohem rychlejším tempu, než je zvykem třeba v Česku, se poněkud zasekla až na konci volebního období, když se sociální demokraté i přes odpor koaličního partnera rozhodli s opozičními stranami schválit manželství homosexuálů a umožnit jim adopce dětí.

I přes zmíněné reformy se na velkou koalici – za jejíž čtyřleté vlády se Německu dařilo velmi dobře ekonomicky – bude podle politologa z univerzity v Erfurtu Andrease Antera vzpomínat spíše jako na pasivní vládu, která zemi spravovala a řešila nastalé krize, než že by prosazovala velké vize k jejím změnám.

Končící vláda CDU/CSU a SPD byla třetí velkou koalicí od vzniku spolkové republiky v roce 1949, ale už druhou za posledních 12 let, kdy zemi vede kancléřka Merkelová. Není navíc vůbec vyloučené, že po nadcházejících parlamentních volbách, které se uskuteční 24. září, vznikne velká koalice znovu.