Počet cizinek, které jezdí do Česka kvůli asistované reprodukci, v posledních letech významně stoupá. Jedná se především o ženy ze zemí Evropské unie, výjimkou ale nejsou ani ženy mimo unii. Ročně na tuzemských klinikách podle propočtů ČTK utratí stovky milionů korun. Míří sem především kvůli přijetí darovaných vajíček od českých žen. Podle kritiků se z asistované reprodukce stal v Česku výnosný byznys. Podniká v něm i fond Hartenberg, který spravuje peníze vicepremiéra a šéfa ANO Andreje Babiše.

Podle Národního registru asistované reprodukce (NRAR), jehož správcem je Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), bylo v roce 2010 v Česku provedeno u cizinek 1795 cyklů umělého oplodnění, během čtyř let počet vzrostl o 69 procent na 3030. Ve stejném období se u žen ze zahraničí z 1258 na 3854 ztrojnásobilo množství přenosů rozmražených embryí z předchozího umělého oplodnění. Zdvojnásobil se rovněž počet přijatých darovaných vajíček. Zatímco v roce 2010 se jednalo o 2371 výkonů, v roce 2014 už to bylo 4874.

„Počet cizinek stoupá, především v cyklech s přijetím oocytů (vajíček). Zatímco dárkyněmi jsou téměř vždy občanky ČR (99 procent), příjemkyněmi vajíček jsou naopak v naprosté většině cyklů cizinky,“ uvádí NRAR v publikaci Asistovaná reprodukce v ČR v roce 2014. Obecně mají největší zájem o česká zdravotnická zařízení lidé z Velké Británie, Německa a Ruska.

Samoplátkyně ze zemí EU zaplatí za výkony spojené s asistovanou reprodukcí desítky tisíc korun, u žen ze zemí mimo EU může být cena vyšší. Například v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, který patří státu, dá samoplátce z ČR a EU za cyklus 26.000 Kč a ze zemí mimo EU 40.000 Kč, za zmražení a skladování embrya 4000 Kč, respektive 8000 Kč. Příjemkyně darovaného vajíčka a spermie zaplatí 82.500 Kč a 115.000 Kč. Dárci spermií dostanou 1000 Kč, dárkyně vajíček 20.000 Kč.

Na soukromé klinice Iscare, která patří fondu Hartenberg, zaplatí pacientka, která nemá nárok na platbu od pojišťovny, za jeden cyklus umělého oplodnění včetně léků, laboratorních služeb a uchování zbylého biologického materiálu pro další případné použití asi 65.000 korun. Zhruba 70 procent klientek tohoto centra má výkony hrazené pojišťovnou. „Zbytek v našem centru tvoří ženy, které již vyčerpaly hrazené cykly, překročily věkový limit pro úhradu pojišťovnou, nebo nemají zdravotní pojištění v České republice, tedy zahraniční klientela,“ napsal ČTK Jaroslav Hulvert, primář centra asistované reprodukce Iscare. Umělé oplodnění podstoupí na klinice ročně přes 1100 žen, dalších asi 400 podle Hulverta absolvuje umělé oplodnění bez hormonální stimulace, kdy se využívá přirozené ovulace.

V Česku jsou čtyři desítky registrovaných center asistované reprodukce, od kterých registr data sbírá. Jejich počet rostl především do roku 2012, například v roce 2007 jich bylo 26.

Oborem podle některých informací protečou ročně až čtyři miliardy korun. Náklady z veřejného zdravotního pojištění dosahují stovek milionů korun. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) loni uhradila svým pacientkám do 39 let za výkony související s umělým oplodněním přes 183 milionů korun, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra přes 25 milionů a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna více než 33,5 milionu korun. Podle mluvčího VZP Oldřicha Tichého ale ani pro ty pacientky, které mají nárok na úhradu ze zdravotního pojištění, není léčba zdarma. „Například léky, kterými se pacientka musí hormonálně stimulovat, jsou hrazeny pojišťovnami jen částečně. Dále si pacientky platívají specifické laboratorní vyšetření nebo použití jiné metody oplodnění vajíčka spermií v laboratorních podmínkách,“ sdělil ČTK Tichý.