Před rokem, 7. května, se Emmanuel Macron v 39 letech stal z dosud neznámého bankéře nejmladším prezidentem v historii Francie. A hned začal v zemi prosazovat nepopulární, ale potřebné reformy, a navzdory protestům se mu to daří. I po roce vyvolává velká očekávání, doma i ve světě má stále mnoho stoupenců.

S největším odporem se dosud setkala Macronova reforma univerzitní, zvláště ultralevicoví studenti touží po novém jaru 1968. Již několik týdnů také stávkami protestují zaměstnanci státního železničního podniku SNCF, kteří odmítají postupnou liberalizaci sektoru nařízenou Evropskou unií a také plán omezit zaměstnanecké výhody.

Macron však stále disponuje většinou v parlamentu, jež uvádí jeho zákony v platnost. Navíc proti sobě nemá jasnou opozici – samotní Francouzi jsou v pohledu na reformy rozděleni, odbory pak ztrácejí členy a jsou slabší než dříve.

Začal reformami ekonomickými a sociálními. Prosazením nového zákoníku práce, modifikacemi sociálních plateb a daní (snížení zdanění firmám, zrušením plateb za bydlení, zrušením milionářské daně).

V současnosti se projednává ústavní reforma, která zásadním způsobem mění politický režim. A další na řadě jsou plánované změny ve výplatách podpory v nezaměstnanosti nebo důchodová reforma.

Ač Macron vyhrál prezidentské volby se slovy o otevřené imigrační politice, nyní zpřísnil imigrační zákon. Cizincům bez platného povolení k pobytu hrozí vysoká pokuta nebo až rok ve vězení, pokud nebudou spolupracovat s úřady. Zkrátí se doba pro odvolání proti nepřidělení azylu a prodlouží doba, po kterou mohou být nelegální migranti drženi v detenci.

V ekonomice se Macronovi povedlo snížit rozpočtový deficit na 2,6 procenta i nezaměstnanost, zůstaly stále vysoké odvody povinných poplatků (47,6 procenta).

V zahraniční politice se Macron profiluje jako vůdčí tvář EU. V době vyhroceného jednání o brexitu stabilizoval jeden z pilířů EU a předložil plán nové vícerychlostní Unie.

Současně nastoupil na Čínu, že musí s EU zacházet jako rovný s rovným, i na Rusko, a nenechal se rozhodit americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Jeho Unie má stát proti Trumpově nacionalismu a čínskému diktátorství.

Zároveň se ale spolu se Spojenými státy a Británií letos v dubnu účastnil vojenského úderu v Sýrii v reakci na údajný chemický útok v Dúmě, a po jeho nedávné návštěvě v USA se zdá, že Francie střídá Německo v roli prestižního partnera Ameriky v EU.

Hned po nástupu do úřadu loni 14. května Macron prosadil zákon o morálce a etice v politice a nový protiteroristický zákon. Na popularitě mu ubralo zmrazení mezd státních zaměstnanců či zrušení finančních náhrad za první den v pracovní neschopnosti. Nevoli vyvolala také snaha přidělit zvláštní status a právo na vlastní rozpočet manželce Brigitte coby první dámě země.

Do popředí se Macron dostal jako ministr hospodářství ve vládě Françoise Hollanda, z níž odešel v srpnu 2016 a s nově založeným hnutím Vpřed! (En Marche!) zahájil své vítězné tažení.

Za svého působení ve vládě se proslavil hlavně ochranářským zákonem, namířeným proti levnější pracovní síle ze střední a východní Evropy. Takzvaný loi Macron, který omezuje volné podnikání evropských dopravců ve Francii, začal platit od léta 2016. Zahraniční dopravci musejí řidičům za pracovní dobu strávenou na území Francie platit tamní minimální mzdu.

Od roku 2007 je Macron ženatý s bývalou učitelkou francouzštiny Brigitte, která je o 25 let starší než on. Poznali se na střední škole, když bylo Macronovi teprve 15 let.

Emmanuel Macron se narodil 21. prosince 1977 v Amiens, studoval filozofii na pařížské univerzitě Nanterre a v roce 2004 absolvoval prestižní Národní školu pro správní úředníky (ENA). Začal pracovat jako investiční bankéř v bance Rothschild & Cie. V letech 2006 – 2009 byl členem Socialistické strany (PS).

 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner