Medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění) dnes od ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) dostal katolický aktivista, vydavatel křesťanského samizdatu a politický vězeň komunistického režimu Adolf Rázek. Ocenění patří lidem, kteří přispívají k šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí. „Adolf Rázek je významnou postavou samizdatového proudu v české kultuře, která pomáhala zachovávat kontinuitu kulturního a duchovního vývoje společnosti,“ uvádí k ocenění ministr kultury.

Ocenění Artis Bohemiae Amicis Adolf Rázek dostal u příležitosti svých 85. narozenin. Za ilegální vydávání katolického tisku a dovoz křesťanské literatury strávil tento muž ve vězení více než čtyři roky.

Rázek se narodil 30. listopadu 1930 v Horním Jelení na Pardubicku, dětství a dospívání však prožil v Praze. Vyučil se elektromechanikem, po maturitě vystudoval sdělovací elektrotechniku na ČVUT. Od dětství se pohyboval v katolickém prostředí, po válce byl členem katolického skautského oddílu v Praze Modřanech a začal pracovat také v Katolické mládeži.

Komunistický puč v únoru 1948 však znamenal represe vůči všem křesťanským společenstvím a mimo jiné také likvidaci oficiálního katolického tisku. Jeho místo obsadily režimu poplatné Katolické noviny, které roli myšlenkové platformy duchovně orientované části společnosti neplnily a z podstaty plnit nemohly.

Mladičký Adolf Rázek se proto aktivně zapojil do vydávání ilegálního časopisu Pastýřské listy, což komunistický režim při soudním procesu v roce 1952 kvalifikoval jako protistátní činnost – pobuřování a sdružování proti republice a dvaadvacetiletého Rázka poslal do vězení nejprve na Pankrác a od roku 1953 na Jáchymovsko: do Vykmanova a později do internačních táborů Prokop a Mariánská. Propuštěn byl na amnestii v roce 1955.

Činnosti na poli podpory katolické kultury se však nevzdal. Jako člen skupiny kolem teologa Oto Mádra se podílel na vydávání dalších samizdatových textů, svou činnost dále rozšířil také o dovoz a distribuci duchovní literatury ze zahraničí. Členové skupiny byli v roce 1985 zatčeni, vzhledem k široké publicitě, jakou měl případ v zahraničí, však byl po měsíčním pobytu ve vazbě propuštěn.

Po změně politických poměrů se aktivně účastnil veřejného života. Od roku 1992 do roku 2000, kdy odešel do důchodu, pracoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu. Specializoval se na pronásledování věřících.