Berlín 19. září (zpravodaj ČTK) – Německé parlamentní volby, které se uskuteční už za pět dní, nebudou mít zásadní dopady na uprchlickou politiku spolkové republiky, shodují se odborníci oslovení ČTK. Berlín tak bude nadále usilovat o naplnění kvót na přerozdělování běženců v rámci Evropské unie, o uzavření dohod s tranzitními zeměmi na severu Afriky nebo o zvýšení počtu deportovaných odmítnutých žadatelů o azyl.

„Myslím si, že se v migrační otázce nic nezmění,“ je přesvědčen politolog z Humboldtovy univerzity v Berlíně Herfried Münkler, který loni o migraci napsal knihu. Po volbách se podle něj dají očekávat maximálně drobné úpravy stávajícího kurzu v závislosti na tom, jaká vznikne vláda. „Bude záležet na tom, jak bude sestavena koalice a kolik moci v ní bude mít CSU,“ říká s odkazem na bavorskou Křesťanskosociální unii, která je známá svým tvrdým postojem k migraci.

Podobně to vidí i politoložka z univerzity v Tübingenu Gabriele Abelsová. „Samozřejmě to záleží na tom, kdo sestaví příští vládu,“ podotýká s tím, že ona sama očekává v migrační politice kontinuitu.

Její přesvědčení plyne i z dosavadních průzkumů veřejného mínění, které ve volbách jasně favorizují konzervativní unii CDU/CSU současné kancléřky Angely Merkelové. Třiašedesátiletá politička tak bude po volbách nejspíš sestavovat i další vládu. Na výběr bude mít podle všeho ze dvou možností – buď pokračovat ve velké koalici se sociálními demokraty, nebo se spojit se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými.

Ani druhá možnost by podle odborníků neznamenala zásadní změnu, protože hlavní slovo by stejně měla Merkelová, která je v Německu s uprchlickou politikou spojována nejvíce. Rozdíly by podle Münklera byly primárně technického rázu. „Jsou to spíše otázky managementu, jako jestli bude mezi takzvané bezpečné státy zařazeno Maroko nebo Tunisko,“ říká. U zemí, které na seznamu jsou, se předpokládá, že se v nich dodržují lidská práva. Migranti z těchto států pak mají mnohem nižší šanci na získání azylu.

Debata se po volbách povede také o tom, v jakém rozsahu mohou za uprchlíky do Německa přijíždět jejich rodiny nebo jestli je možné odmítnuté žadatele o azyl deportovat do Afghánistánu. Na snaze vrátit co nejvíce neúspěšných žadatelů do zemí původu by se ale nic změnit nemělo. Loni jich asi 55.000 odešlo dobrovolně a dalších 25.000 Berlín deportoval.

Možná vůbec nejsložitější bude diskuze o tom, kolik vlastně běženců smí do spolkové republiky přicházet. Ta by mohla výrazně zkomplikovat i samotný vznik vlády. CSU si totiž jako podmínku pro vstup do koalice stanovila horní hranici pro příjem uprchlíků ve výši 200.000 ročně. Takový limit ale odmítá jak Merkelová, tak ostatní strany, s nimiž by mohla vládnout. Jak strany po volbách tento rozpor chtějí překonat, zatím není jasné, prosazení horní hranice ale odborníci nečekají.

Politoložka Abelsová je přesvědčena, že po volbách bude vidět silnější snaha hledat evropská řešení a přenést model dohody o migraci mezi Evropskou unií a Tureckem i na další státy. To je věc, o kterou už nyní usiluje Merkelová, jež by ráda podobné dohody uzavřela s některými africkými státy. Je také pro větší rozvojovou pomoc Africe, odkud nyní do Evropy proudí nejvíce migrantů.

Německá kancléřka zároveň nadále prosazuje kvóty pro přerozdělování běženců v rámci EU. Rýsuje se tak pokračování neshod se zeměmi Visegrádu (Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko), které kvóty odmítají, i když byly podle Soudního dvora EU přijaty v souladu s pravidly. V závislosti na tom, jestli ve vládě usednou i sociální demokraté, nejsou vyloučeny ani debaty o tom, jestli by kvůli neochotě přijímat uprchlíky měly být zemím kráceny fondy EU.

Do Německa přišlo v letech 2015 a 2016 téměř 1,2 milionu uprchlíků. Klíčovou roli sehrálo mimo jiné rozhodnutí německé kancléřky ze září 2015 o tom, že žadatelé o azyl budou do země vpouštěni bez kontrol na hranicích. Od té doby Merkelová spolu s vládou azylovou politiku výrazně zpřísnila a dnes říká, že se rok 2015 nesmí opakovat, i když tehdejší rozhodnutí považuje nadále za správné.

O tom, že může být brzy znovu postavena před podobné dilema, je přesvědčen Ulrich Brückner z berlínské pobočky americké Stanfordovy univerzity. Zdůvodňuje to demografickým vývojem v Africe i dopady klimatických změn. „Tlak bude větší. Musíme si rozmyslet, jak s tím naložíme konstruktivně, ne jen defenzivně ve stylu, že se nám to nelíbí,“ podotýká.