Drážďany 10. prosince (zpravodaj ČTK Martin Weiser) – Očekával bych, že nám německá kancléřka Angela Merkelová bude kondolovat, říká v rozhovoru s ČTK Petr Čižmár, jehož manželka zemřela před rokem při teroristickém útoku v Berlíně. Naďa Čižmárová se stala jednou z 12 obětí útoku radikálního islamisty na vánoční trh. Její manžel, který tehdy prožil tři dny hrozivé nejistoty, je přesvědčen, že stačilo málo a ještě by žila. Německé úřady podle něj ale mnohokrát pochybily. Němečtí politici zase odmítli přijmout zodpovědnost, míní.

Čtyřiatřicetileté Nadě Čižmárové se loni 19. prosince na vánoční trhy ani moc nechtělo, těšila se, až bude doma a pustí se do přípravy cukroví. Nakonec ale s kolegy z práce večer vyrazila. Když se asi po dvou hodinách krátce po 20:00 chystali jít domů, vjel na trh na náměstí Breitscheidplatz kamion.

Petr Čižmár, který byl v té době s pětiletým synem Davidem v bytě ve středoněmeckém Braunschweigu, dostal ještě v noci od francouzské kolegyně své ženy na facebooku zprávu, že se nehlásí a jestli o ní něco neví. „Já jsem samozřejmě nic nevěděl, zkusil jsem jí zavolat, ale telefon byl vypnutý,“ vypráví. „Neviděl jsem hned tu nejhorší, pesimistickou variantu, že se něco fakt stalo. Myslel jsem si, že se do rána ozve.“

Když se tak nestalo, vyrazil druhý den do Berlína, kde se snažil zjistit, co s manželkou je. Zastavil se v bytě, který Naďa přes pracovní týden využívala, byl na policii a pátral i v jedné z berlínských nemocnic. „Už jsem si uvědomoval, že ta situace může být vážná,“ vzpomíná devětatřicetiletý inženýr. Snažil se také dovolat na speciální linku, která ale pod náporem kolabovala. „Když jsem se pak dovolal během dne, tak mi akorát říkali, že na seznamu není,“ líčí.

Večer Čižmár strávil asi dvě hodiny vyplňováním různých formulářů na oddělení pohřešovaných osob. Od policie se dozvěděl pouze to, že pro identifikaci potřebuje otisky prstů, DNA a údaje od stomatologa. „Vysvětlili mně, že potřebují k identifikaci tyhle věci a jinak, že mně nic říct nemůžou,“ podotýká Čižmár, kterého několikadenní nejistota frustrovala. „Kdyby alespoň řekli: Dobře, situace je ta, že tady máme v mrazáku nejspíš vaši manželku, je to tak na 95 procent, ale na 100 procent vám to můžeme říct, až uděláme všechnu tuhle identifikaci. To mně klidně říct mohli, nemusel bych čekat tři dny.“

Nejhorší obavy nakonec večer 22. prosince potvrdila návštěva policistů a posléze i českého velvyslance v Německu Tomáše Podivínského. Druhý den Čižmárovi volal ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, později ho na hrad pozval prezident Miloš Zeman. „Český stát se zachoval velice dobře a hezky,“ říká Čižmár, který na německé straně postrádal podobnou reakci.

První psaní z kancléřství mu přišlo až téměř po roce, šéfka vlády Merkelová několikrát odmítla setkání s pozůstalými a ani jim dopisem či telefonicky nekondolovala. „Kdybych já byl na jejím místě, tak já bych určitě kondoloval,“ je přesvědčen Čižmár, podle něhož je to slušnost. „Já jsem nevěděl, proč se rozhodla s námi nekomunikovat. Já se jí na to rád zeptám, pokud k tomu budu mít příležitost,“ poznamenává. Dostat by ji měl 18. prosince, kdy se Merkelová sejde s pozůstalými, kteří jí nedávno napsali velmi kritický otevřený dopis.

Neochota německých politiků přijmout zodpovědnost i přes spoustu chyb, které se v případu tuniského teroristy staly, je jednou z věcí, které Čižmárovi dodnes vadí. „Působilo to na mě tak, že by pro ně možná bylo nejlepší celou věc zamést pod koberec. Budeme to ignorovat a budeme dělat, že se nic nestalo,“ popisuje svůj dojem.

Za uplynulý rok ale narazil i na politiky, kteří se angažovali. Vládní zmocněnec pro oběti útoku Kurt Beck mu například pomohl při hledání školy pro šestiletého syna, poté co se v létě přestěhovali do Drážďan. Našly se také soukromé osoby, které jim daly finanční podporu, pomohl i Červený kříž.

Vedle setkání s Merkelovou teď Čižmára a jeho syna čeká i účast na vzpomínkové akci, při níž bude 19. prosince na místě útoku odhalen památník, který připomene oběti. Na jednom ze schodů vedoucích k Pamětnímu kostelu císaře Viléma na náměstí Breitscheidplatz bude i jméno Nadi Čižmárové.

„Ta věc ještě rozhodně není uzavřená,“ říká o svých pocitech Čižmár, který by rád, aby se na jeho manželku a další oběti nezapomnělo. Hlavní je teď pro něj vrátit se pokud možno do běžného života a vychovat syna Davida tak, aby byl tragédií co nejméně postižen. „Naším cílem je vést úplně co nejnormálnější život, v rámci možností. Uvidíme, jak nám to půjde.“