Bojovníkům proti komunistické totalitě Ludmile Váchalové, Jitce Malíkové, Antonu Tomíkovi a Rudolfu Dobiášovi a přeživšímu z koncentračních táborů Jiřímu Bradymu byly ve čtvrtek večer v pražském Národním divadle uděleny Ceny Paměti národa. Jimi oceňuje obecně prospěšná společnost Post Bellum od roku 2010 pamětníky zlomových momentů minulého století. Tři z laureátů dorazili osobně. Dobiáš se ze zdravotních důvodů nemohl dostavit a Brady žije v Kanadě.

Ceny Paměti národa nemají letos podobu plastiky. Organizátoři se zeptali oceněných, co by sami chtěli, a jejich přání jim pak vyplnili. Ludmila Váchalová si přála knihu s promluvami kardinála Tomáše Špidlíka a s nadsázkou i rakev, takže kromě knihy dostala i voucher na rakev. Při svém neobvyklém přání se inspirovala šumavskými povídkami Karla Klostermanna. „Šumaváci jsou ohromně praktičtí lidi. Jestliže měli někoho nemocného, tak si na podzim koupili rakev. Když umřel, byla k užitku, když neumřel, tak si do ní dávali jablka,“ řekla Váchalová.

Tomík se díky svému přání, aby se o zážitcích politických vězňů více dověděla veřejnost, setkal se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. Slovenská hlava státu mu vyjádřila úctu a poděkovala a Tomíkův příběh pak zaujal i tamní média.

Malíková chtěla dát dárek křesťanským uprchlíkům z Blízkého východu, kteří nyní žijí v Česku. Uprchlíci z Iráku, kteří bydlí v Českém Těšíně, si poté přáli poznat českou kulturu a památky. Při výletě do Prahy se na Vyšehradě setkali i s Malíkovou.

Dobiáš se chtěl v Praze potkat s přáteli na opeře, ale kvůli operaci srdce nemohl přicestovat. V divadle tak aspoň zazněla zhudebněná Dobiášova báseň.

Brady si přál pouze, aby lidé chodili k volbám. Jen tak je podle něj možné vytvořit pořádnou demokracii. O demokracii při přebírání ceny hovořila také Váchalová. „Teď je na těch mladých, aby se trošku probrali z letargie a přišli na naše místo, protože svoboda není zadarmo,“ řekla.

Váchalová byla zadržena v 18 letech roku 1954 Státní bezpečností kvůli šíření zpráv od svého bratra o podmínkách v trestaneckém táboře. Ve vězení strávila šest let. Malíková zase jako studentka medicíny ukryla stíhané kněze a řeholníky a pomohla jim za hranice. Zatčena byla v roce 1953 a odsouzena k 11 letům vězení. Na svobodu se dostala na amnestii roku 1960. Medicínu nikdy nedostudovala, směla pracovat jen v dělnických profesích.

Tomík, zatčený v roce 1951 a odsouzený za velezradu k 15 letům, dokázal s dalšími spoluvězni utéct z jáchymovských pracovních táborů. Krátce poté byl dopaden a postřelen policií. V roce 1960 byl amnestován. Dobiáš vydával s kamarády protirežimní letáky. V roce 1953 byl v 19 letech zatčen a sedm let pak strávil v pracovních táborech.

Bradyho rodiče byli po německé okupaci kvůli židovskému původu zatčeni a zemřeli v koncentračním táboře. Brady s mladší sestrou byl v roce 1942 deportován do Terezína a pak do Osvětimi. Na závěr druhé světové války se Bradymu podařilo uprchnout z pochodu smrti, ale jeho sestra zemřela v plynové komoře. Brady byl letos podle svého synovce, ministra kultury Daniela Hermana, vyškrtnut ze seznamu lidí, kteří měli 28. října převzít od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Společnost Post Bellum sdělila, že poté dostala od stovek lidí vzkazy a prosby, aby Brady dostal Cenu Paměti národa.

Ceny uděluje Post Bellum pamětníkům, „kteří ve svém životě prokázali, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou prázdná slova“. Kandidáty vybírají historici a badatelé z příběhů uložených ve veřejně přístupné internetové sbírce Paměť národa, kterou založilo Post Bellum v roce 2001. Sbírka obsahuje kolem 5500 svědectví pamětníků z řady evropských zemí.