Neudělení státního vyznamenání v roce 2016 bylo pro emigranta a pamětníka holokaustu Jiřího Bradyho spíše úlevou. Muž, který prošel několika koncentračními tábory a 9. února oslaví 90. narozeniny, to uvedl v rozhovoru s ČTK. Zmínil, že tehdejšího českého prezidenta Miloše Zemana, který nyní svůj post obhájil, si neváží. Pevně věří, že příští prezident bude důstojně reprezentovat svoji zemi a lidé, včetně něj, se za něj nebudou stydět. Jiří Brady žije téměř 70 let v Kanadě.

„Kauza s vyznamenáním – nevyznamenáním nebyla pro mne nikdy nic na překonání, byla to spíš úleva, že nejsem v situaci, kdy bych měl přijmout vyznamenání z rukou člověka, kterého si nevážím,“ odpověděl Brady na dotaz, zda se už přes tehdejší události přenesl. Brady měl údajně dostat státní vyznamenání, po schůzce tehdejšího ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), který je Bradyovým příbuzným, s dalajlamou ale bylo ocenění zrušeno. Podle prezidenta byl Brady nominován, ale on vyznamenání neschválil, a proto nebylo co rušit. Brady říká, že ocenění chtěl přijmout pro respekt k lidem, kteří ho na vyznamenání navrhovali.

To, že nedostal vyznamenání od prezidenta, strhlo v roce 2016 lavinu mnoha jiných ocenění a přijetí vysokých představitelů státu. Při přebírání jednoho z nich uvedl, že nic si nepřeje víc, než aby lidé chodili k volbám. „Stále si myslím, že volby jsou důležitou částí demokratického procesu, je to naše občanské privilegium. Jsem velice rád, že Češi si to uvědomili a přišlo jich víc k volbám. A jsem přesvědčen, že příště jich přijde ještě víc a že budeme volit správné lidi,“ uvedl. Volil na torontském konzulátu. „A bylo pro mne těžko uvěřitelné, že Miloš Zeman vyhrál,“ poznamenal.

„V mezidobí se mnoho politických expertů snažilo vysvětlit, proč člověk s takovými kvalitami byl zvolen prezidentem v kulturní a kultivované zemi s jedinečnou historií… Je to pro mne záhada. Pevně ale věřím, že náš příští prezident bude důstojně reprezentovat naši zemi a že se za něj nebudeme stydět,“ uvedl muž s neobyčejným životním příběhem.

Zmínil, že jeho návštěva Česka v roce 2016 i přes zmíněné peripetie měla význam. „Jsem rád, že jsem v Česku byl, protože jsme všichni viděli, jak se dokážeme postavit k pravdě, co máme opravdu za důležité. Opakování informací o holokaustu, xenofobii je nutné, ochrana lidských práv a svobod jsou věci, na kterých nesmíme přestat pracovat,“ uvedl.

Za nejhorší okamžik svého života považuje chvíli, kdy se po válce vrátil do rodného Nového Města na Moravě a musel přijmout skutečnost, že rodiče a sestra se domů nevrátí. Sestra Hana zahynula v Osvětimi jako třináctiletá. „Trvalo mně rok, než jsem se rozhodl, jak dále a uvědomil si, že nejlépe uctím památku na rodiče tím, že budu vést dobrý život. Věřím, že tam nahoře je někdo, kdo mne životem vede a pomáhá mi překonávat životní překážky,“ říká Brady, který byl v roce 1944 deportován z Terezína do Osvětili se známým chlapcem Petrem Ginzem. Bradymu se z dalšího tábora v lednu 1945 podařilo během pochodu smrti uprchnout. Zůstal na cestě až do května, kdy se dostal na Moravu k příbuzným.

Nic na svém životě by nechtěl prý změnit. „Myslím, že jsem se celý život snažil žít čestně v souladu se zákony lidskými i božími. Pomohl jsem mnoha lidem. Jediná věc, kterou bych chtěl změnit, je osud mých rodičů a sestry,“ uvedl. Nejvíce šťastný prý byl, když se mu narodily děti a vnoučata. „Ale štěstí je prchavé, je asi více důležité být spokojený. Mám dobrou rodinu, čtyři hodné děti a osm vnoučat, takže jsem velice spokojený,“ uvedl muž s osudem, v němž se zrcadlí dějiny 20. století.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner