Řím/Praha 27. října (ČTK) – Pod dohledem svého vůdce Benita Mussoliniho, který se ovšem zpočátku držel v ústraní, zahájili 28. října 1922 italští fašisté svůj marš, který stranu na víc než dvě dekády přivedl k moci. Pochod na Řím, jak se událost zapsala do dějin, skončil 29. října ve „věčném městě“. Tam král Viktor Emanuel III. nabídl Mussolinimu úřad ministerského předsedy. Řadě Italů se Mussolini zdál být tím pravým mužem, který zemi vyvede z chaosu, kam upadla po první světové válce.

Vzestup radikálních nálad italské veřejnosti po první světové válce byl důsledkem neuspokojivých sociálních a politických poměrů v zemi. Výsadní postavení si záhy získala Mussoliniho fašistická strana, která se v roce 1921 poprvé dostala do parlamentu. Volební úspěch Mussoliniho povzbudil natolik, že jeho příštím cílem bylo získat úřad premiéra. Na podzim 1922 proto zorganizoval pochod zhruba 30.000 svých příznivců, aby tak demonstroval svou sílu. Plán Mussolinimu bezezbytku vyšel.

Pochod na Řím se stal zásadním mezníkem na cestě Musolliniho a jím vedených fašistů k moci, u které výřečný „duce“ setrval až do svého neslavného konce na jaře 1945. Během dvou dekád nejprve zavlekl Itálii do válečného dobrodružství v Africe, aby se později po boku nacistického Německa zapojil i do druhé světové války. Na jejím konci padl Mussolini do zajetí partyzánů, kteří ho 28. dubna 1945 spolu s milenkou zastřelili a mrtvoly pověsili hlavou dolů na milánském náměstí Loretto.