Před 68 roky, 25. února 1948, uchvátila moc v Československu komunistická strana, která se stala hegemonem politické scény na více než 40 let. Komunisté sice formálně získali vládu nad zemí cestou, která byla v souladu s ústavou, ve skutečnosti ale celý proces provázel tvrdý nátlak na politiky včetně prezidenta Edvarda Beneše. Na vytlačení ostatních stran se navíc KSČ, nejsilnější česká strana ve volbách v roce 1946, pečlivě připravovala.

Samotný 25. únor byl pouze vyvrcholením celé řady událostí, které začaly o rok dříve. Od počátku roku 1948 pak začali komunisté stupňovat kampaň za znárodňování průmyslu a posilovali své pozice v bezpečnostních složkách. Boj o uchvácení moci vrcholil v polovině února, kdy ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) odvolal z funkce nekomunistické policejní ředitele a nahradil je komunisty. Po prudké debatě vláda rozhodla, že se propuštění ředitelé musejí vrátit, Nosek to však odmítl.

Ministři stran národně socialistické, slovenské demokratické a lidové se rozhodli podat demisi, pokud se Nosek vládnímu rozhodnutí nepodřídí. Chtěli tak buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb. Komunisté však vládě nevyhověli a tak 20. února podali ministři trojice stran demisi. Sociální demokracie, ve které měli komunisté částečně vliv, zůstala ve vládě.

Demisi tak podalo 12 z 26 členů vlády, tedy menšina, a vláda nemohla být podle zákonných předpisů rozpuštěna. Prezident Beneš se zprvu zdráhal demisi ministrů přijmout, po nátlaku komunistů to ale 25. února učinil a podepsal dekrety ministrům, které místo nich navrhla KSČ. Předseda KSČ Klement Gottwald tak mohl oznámit „porážku reakce a vítězství pracujícího lidu“. Započala tak dlouhá vláda KSČ, provázená hlavně zpočátku tvrdými represemi, která skončila až na podzim 1989.