Program reprodukce Lebensborn, který byl zahájen 12. prosince 1935, měl v souladu s rasovými teoriemi Třetí říše přivádět na svět čistokrevné árijce. Zaštítil jej sám šéf jednotek SS Heinrich Himmler, ale nakonec i kvůli válce moc neuspěl. V zařízeních „Pramene života“ se narodilo jen 8000 dětí, většinou nechtěných potomků rasově vyhovujících Němek a Němců, část „rasově čistých“ matek tam ale hledala jen bezpečné útočiště.

Lebensborn zajišťoval i umístění dětí zavlečených do říše na poněmčení z okupovaných území. Matky setrvávaly většinou v domovech jen krátce, zpravidla několik týdnů před porodem, případně i po něm. Byla mezi nimi i řada cizinek (přednostně například „rasově cenné“ Norky), které otěhotněly s německými vojáky. Všechny byly podrobeny politické výchově a různým školením. Řadě z nich to nevadilo, některé byly dokonce pyšné nato, že náležejí k nacistické elitě.

Anonymita a diskrétnost Lebensbornu, které byly kdysi tak výhodné pro nesezdané rodiče, se staly prokletím pro jejich děti. Mnohé z nich dlouhá desetiletí netušily, proč se narodily ve vsi typu hornobavorského Steinhöringu nebo Klosterheide u Berlína. Matky o tom často mlčely, nebo se vymlouvaly na útěk před spojeneckým bombardováním. Jména otců, pokud si to dotyční nepřáli, v dokumentech chyběla. Někteří z nich, jak se potomci po letech dozvěděli, byli váleční zločinci.

Spojení s Lebensbornem matky popíraly zpravidla proto, že spolek neměl ani za nacistů dobré jméno. Jeho tajemné objekty byly považovány za jakési veřejné domy pro příslušníky SS, kde elitní vojáci programově přiváděli „rasově cenné“ Němky do jiného stavu. Tato legenda, pro kterou neexistují pevné důkazy, je živá dodnes. Byla na ní například postavena i zápletka českého filmu Der Lebensborn – Pramen života, natočeného v roce 2000 Milanem Cieslarem podle předlohy Vladimíra Körnera.