Výrazy jako „poslední velký básník 20. století“, „polodisident“ a „sovětský klasik“ provázejí v ruských médiích úmrtí slavného ruského básníka a prozaika Jevgenije Jevtušenka, který zemřel v sobotu ve věku 84 let v Tulse ve Spojených státech.

Jevtušenko býval jedním ze symbolů „doby tání“ v 60. letech 20. století. Nebál se kritizovat tehdejší sovětský komunistický režim a v roce 1968 protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Na vrcholu své slávy dokázal naplnit stadiony a haly. V roce 1991, po nezdařeném pokusu o komunistický puč, deklamoval své verše před 200.000 lidmi, připomněla agentura AP. „Byl spíš jako rocková hvězda, než obrýlený, tichý básník,“ zavzpomínal bývalý rektor univerzity v Tulse Robert Donaldson.

Bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov připomněl Jevtušenka jako „básníka, jehož verše zněly v duších milionů lidí“, jakož ocenil i Jevtušenkovu „nezapomenutelnou roli“ v 60. letech i při podpoře „perestrojky“, Gorbačovových reforem v 80. letech minulého století. Jevtušenko „se staral o osud vlasti i světa, věřil v dobro, usiloval o spravedlnost“, zdůraznil.

„Odešel poslední zvučný básník 20. století, poslední význačný sovětský básník. Zemřel v cizině, ale přesto zůstal ruským básníkem,“ uvedl šéfredaktor listu Literaturnaja gazeta, spisovatel Jurij Poljakov. Připomněl i Jevtušenkovu „básnickou dlouhověkost“: začal tvořit jako sotva dvacetiletý mladík ještě v Stalinově éře a verše psal a publikoval „do posledního dechu“, což je i v ruské literatuře bezprecedentní jev.

Jevtušenko za sovětských dob balancoval na hraně dovoleného; někteří považovali jeho počínání za riskantní, jiní tvrdili, že je salonním disidentem, jehož názory nepřekračují meze povoleného. „Hází kameny jen tam, kam je to úředně povoleno a schváleno,“ kriticky tvrdil exilový básník Josif Brodskij, který vystoupil z Americké akademie umění a literatury poté, co udělila Jevtušenkovy čestné členství.

Děkan univerzity v Tulse, kde Jevtušenko působil jako hostující profesor ruské literatury, Roger Blais uvedl, že básník byl aktivní až do své smrti. Jeho kurzy poezie byly trvale oblíbené. „Bylo pro něj těžké dávat studentům špatné známky, protože měl studenty moc rád,“ uvedl Blais.

Sbirka

„Žil podle své vlastní zásady: básník v Rusku je víc než básník a opravdu byl víc než básník – byl občan s uznávaným občanským postavením,“ řekla ruské televizi vdova po spisovatelovi Alexandrovi Solženicynovi Natalja. Dodala, že byl legendou jak ve svých počátcích, tak ve zralém věku. „Myslím si, že se na něj bude dlouho vzpomínat, protože dokázal temperamentně reagovat na nespravedlnost, byl vnímavý k významným událostem,“ řekla.

„Ovlivnil dobu ve které žil, změnil mnoho věcí,“ řekla agentuře TASS Zoja Boguslavskaja, vdova po ruském básníkovi 60. let Andrejovi Vozněsenském.

Soustrast pozůstalým vyjádřil ruský prezident Vladimir Putin, jehož mluvčí Dmitrij Peskov označil básníkův odkaz za důležitou součást ruské kultury. Putin je však velkým obdivovatelem Sovětského svazu a do značné míry i jeho politiky.

„Je to obrovská ztráta pro naši zemi, pro všechny, kdo obdivoval jeho dílo, znal jeho okřídlené věty a výrazy,“ napsal premiér Dmitrij Medveděv. Podle šéfa vlády byl básník hlasem své doby, měl klíč k duším lidí v podobě překvapivě výstižných slov.

„Mé příjmení je Rusko, Jevtušenko je pseudonym,“ nadepsal deník Kommersant nekrolog o „lyrikovi, který překonal sám sebe“ a „který se skutečně stal více než básníkem“, a to i básněmi o vraždění Židů v rokli Babí Jar u Kyjeva, o Stalinových dědicích a o tancích v Praze.