Nejen ve střední Evropě, ale i jinde ve světě není zrovna běžným jevem, aby se nově založené město krátce po svém vzniku řadilo k největším v zemi. V České republice je takovou výjimkou Havířov, který byl založen teprve před 60 lety. Dnes je se svými zhruba 75.000 obyvateli 11. nejlidnatějším městem v Česku. Jeho centrum navíc již bylo vyhlášeno památkovou zónou.

Město Havířov vzniklo na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti v podhůří Beskyd v oblasti historického Těšínska. Hlavním důvodem jeho vzniku byla potřeba zajistit byty pro pracovníky dolů a hutí v období rozvoje průmyslu na Ostravsku po druhé světové válce. První bloky sídliště s kapacitou pro dvě tisícovky obyvatel byly postaveny již v letech 1947 až 1948 v katastru tehdejší obce Šumbark. Administrativně se Havířov stal městem na základě příslušného usnesení vlády ČSR z roku 1955 a 4. prosince 1955 mu byla udělena městská práva.

Jeho budování architekti a stavbaři realizovali v 11 etapách. V letech 1952 až 1955 vznikla vstupní část do budoucího centra s uplatněním symetricky uzavřené blokové zástavby. Městu dominuje zhruba pětikilometrová hlavní třída, která se ke konci větví. Tu kopíruje několik rovnoběžných ulic. Část Havířova, postavená ve stylu socialistického realismu, kterému se říká sorela, byla v roce 1992 vyhlášena chráněnou památkovou zónou. Později ale převládla výstavba prefabrikovaných panelových domů.

Zároveň s rozhodnutím o výstavbě nového města vyvstal také problém s jeho pojmenováním. Byla vyhlášena veřejná soutěž, z které vzešlo 2350 mnohdy kuriózních, době poplatných návrhů. Mezi nimi například Vzletovice, Úspěšín, Ostravský Mírumilov, Šťastnov, Rudozář, Kombajnov, Budosociokolektivov či Gottwaldův Horníkov. Nejvíc občanů navrhlo Bezručov. Komise při krajském národním výboru vybrala Šachtín, na druhém místě Havířov. Konečné slovo mělo ministerstvo vnitra, které výsledek zvrátilo.

Ačkoli je Havířov označován za nejmladší město v Česku, jeho jednotlivé části mají staletou historii. Na dnešním území Havířova se historické prameny zmiňují už v roce 1305 o Šenovu a Suché, první spolehlivý doklad o existenci Bludovic pochází z roku 1335. V roce 1438 se poprvé připomíná Šumbark, který ale byl zřejmě založen již dříve. V polovině 16. století se o něm již píše jako o městě, užívání městských práv však není doloženo.

V současné době je Havířov rozdělen na osm částí a rozprostírá se na ploše 3208 hektarů. Od roku 1990 je statutárním městem, tedy jedním z měst se zvláštním postavením, které se může členit na městské obvody nebo části s vlastní samosprávou. I přes tuto výsadu není sídlem okresu, byť je větší než některá krajská města. Menším městem je i Karviná, do jejíhož okresu spadá.

Přes svůj socialistický původ si Havířov v rámci ostravské sídelní aglomerace udržuje pověst města s nejkvalitnějším bydlením. Ve srovnání s jinými městy regionu se totiž pyšní relativně čistým životním prostředím a dobrým rekreačním zázemím. Přesto v posledních letech zaznamenal úbytek obyvatel, nejvíce lidí zde žilo v 70. a 80. letech, a to více než 92.000. Havířov má velmi pestré národnostní složení. Žije zde početná polská menšina, mezi přistěhovalci byl i vysoký podíl Slováků a Maďarů.