Letošní volby francouzského prezidenta 23. dubna a 7. května se odehrávají v čase politické nestability v Evropě i ve světě, kterou vyvolalo hlasování o brexitu v Británii a volba Donalda Trumpa americkým prezidentem. Necelý týden před volbami si podle průzkumů celých 60 procent lidí ještě nebylo jisto, komu dají hlas. Francie se rozhoduje, zda po letech stagnace s končícím socialistickým prezidentem Françoisem Hollandem podpoří ekonomiku a posílí roli země v EU, anebo naopak. Voliči tak rozhodují nejen o budoucnosti své země, ale potažmo i o dalším osudu celé Evropské unie.

Letošní volby jsou unikátní ve dvou věcech. Současný prezident Hollande se neuchází o druhé funkční období a navíc je také možné, že druhé kolo voleb se odehraje bez zástupců obou dosud hlavních politických proudů – gaullismu a socialismu.

Francouzské ekonomice se příliš nedaří a ve společnosti vládne pesimismus a zklamání z tradičních stran a jejich zástupců, kteří se často zapletli do různých korupčních skandálů. Voliči mají také pocit, že globalizace a liberalismus je ochudily a vystavily nebezpečí.

Jedním z největších současných problémů v zemi je nezaměstnanost, která se pohybuje kolem deseti procent a je osmou nevyšší v evropské osmadvacítce. A postihuje nejvíce mladé lidi – jeden člověk ze čtyř ve věku do 25 let je nezaměstnaný. Ekonomika země se pomalu vzpamatovává z finanční krize v roce 2008 a všichni kandidáti na prezidenta shodně tvrdí, že jsou potřeba zásadní změny.

Hodně se probírají témata bezpečnosti a imigrace. Od ledna 2015 zemřelo ve Francii víc jak 230 lidí při teroristických útocích a v zemi stále platí výjimečný stav. Úřady se obávají, že řada mladých francouzských muslimů, kteří odjeli do Sýrie a Iráku, by se mohla vrátit a zasévat v zemi stopy radikálního islamismu.

Rekordních 85 procent Francouzů si podle průzkumů myslí, že země jde špatným směrem, což nahrává kandidátům z řad extrémní pravice a levice, Marine Le Penové a Jeanu-Lukovi Mélenchonovi, jehož pozice posílila.

Oba přitahují tím, že lákavými sliby reagují na stav země, který je silně pociťován mnoha Francouzi jako nedobrý a podkopává jejich důvěru v politiku. Voličům slibují omezení imigrace, zajištění pracovních míst a upřednostnění rodilých Francouzů před přistěhovalci.

Socialista a současný prezident François Hollande se před pěti lety dostal k moci se slibem, že skoncuje s vysokou nezaměstnaností a opět nastartuje tvorbu pracovních míst. Což se mu nepodařilo a frustrace mezi mladými lidmi, především bez vyššího vzdělání, kteří často marně hledají práci, výrazně vzrostla.

Francie má jeden z největších podílů veřejných výdajů na HDP v Evropě – 57 procent. Podle OECD jsou francouzské podnikové daně jedny z nejvyšších na kontinentě. A i řadoví Francouzi odevzdají 48 procent ze svého příjmu na daních a odvodech.

Předloni v listopadu Francie zažila sérii teroristických útoků na několika místech v Paříži, při kterých zahynulo celkem 129 lidí. V zemi byl vyhlášen výjimečný stav a následně v prosinci výrazně posílila krajně pravicová Národní fronta (FN) v regionálních volbách.

Loni v únoru schválil parlament kontroverzní návrh ústavních změn, který počítá s možností odebírat státní občanství některým lidem odsouzeným za terorismus nebo se snadnějším a rychlejším vyhlašováním výjimečného stavu v zemi.

A kvůli změnám v zákoníku práce se loni červnu desetitisíce Francouzů sešly na protivládních demonstracích, které blokovaly centra desítek měst.