Výrazné zvýšení minimální mzdy v Seattlu, které mělo zlepšit situaci nuzně placených zaměstnanců, mělo na tyto lidi naopak zřetelně negativní dopad. Tito lidé na „dobročinnost“ radních v Seattlu těžce doplatili a každý z nich na tom v průměru ztratil 125 dolarů (2920 Kč) měsíčně. Zjistila to nová studie, která by podle listu The Washington Post mohla politiky a část ekonomů přimět k přehodnocení dosavadních stanovisek.

Seattle a některá další americká města se za prezidenta Baracka Obamy dala do zvyšování minimální mzdy, většinou na cílovou částku 15 dolarů (350 Kč) za hodinu. V minulých letech se totiž na základě některých studií začalo předpokládat, že negativní vliv zvýšené mzdy na celkovou zaměstnanost buď nenastane, nebo bude několikanásobně zastíněn prospěchem pro ty, kteří o práci nepřijdou.

Studie skupiny ekonomů z Washingtonské univerzity, kterou si zadalo samo město Seattle, ale ukázala, že náklady, které rozhodnutí radních přineslo zaměstnancům s nízkými příjmy byly třikrát vyšší než užitek. Studii vydal v pondělí jako zatím pracovní verzi Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER).

Ekonom David Autor z Massachusettského technologického institutu (MIT), který se na studii nepodílel, ji označil za „velmi důvěryhodnou“. Její metodika a statistická výbava je podle něj natolik přesvědčivá, že může ovlivnit celý výzkum a vést ke změně názoru na tuto otázku.

Ekonomové se dlouho shodovali v tom, že nucené zvýšení mezd zvyšuje nezaměstnanost mezi mladými a nekvalifikovanými. Zdražení práce totiž sníží poptávku po ní a vyřadí z trhu ty, jejichž práce nemá hodnotu minimální mzdy.

V poslední době se ale objevily studie, které výrazné zvyšování mzdy obhajují a dokazují, že prospěch z takového kroku převažuje nad náklady v podobě poklesu zaměstnanosti až čtyřnásobně. Velmi vlivnou se stala zejména práce pozdějšího šéfa Obamových ekonomických poradců Alana Kruegera z roku 1994, která na základě průzkumu u fastfoodových restaurací ve dvou sousedních státech argumentovala, že minimální mzda může vést i ke zvyšování počtu zaměstnanců. To pak podnítilo řadu podobných studií, celá debata však stále není u konce.

Někteří podrobili novou studii kritice. Poukazují zejména na to, že autoři do ní nezahrnuli velké zaměstnavatele, aby se vyhnuli zkreslení, protože některých velkých podniků se regulace netýkala. Ben Zipperer z levicově orientovaného střediska Economic Policy Institute (EPI) tak je stále přesvědčen, že zvýšením minimálním mzdy si špatně placení zaměstnanci polepší a pracovních míst se to příliš nedotkne.

Podle listu The Washington Post ale nová studie využívá mnohem podrobnějších dat o mzdách zaměstnanců než všechny dosavadní práce, které něco takového postrádaly. Tento problém byl díky přístupu ke konkrétním číslům vyřešen, uvedl jeden z autorů Jacob Vigdor.

Když autoři použili stejnou metodiku jako Krueger a David Card ve známé studii z roku 1994, dostali podobný výsledek jako oni, to znamená nepatrný dopad minimální mzdy na celkový počet zaměstnaných. Autoři však díky přístupu k údajům města zjistili, že 70 procent zaměstnanců restaurací v Seattlu vydělává více než 13 dolarů na hodinu, takže pouhé určení celkové zaměstnanosti není pro zjištění dopadu minimální mzdy na lidi s nízkými mzdami směrodatné.

Podle studie se celková zaměstnanost v Seattlu nezměnila proto, že zaměstnavatelé nahradili zaměstnance s nízkými mzdami lidmi na místech, kde se vydělává podstatně více; náhle se totiž zvýšil počet pracovníků s mzdami nad 19 dolarů a klesl počet lidí na méně placených místech. Zaměstnavatelé tak na zvýšení minima reagovali přijetím kvalifikovanějších a zkušenějších, kteří firmě dodají více hodnoty za stejnou dobu.

Tento závěr je pro méně kvalifikované a nováčky dosti znepokojivý. Kvalifikovaní sice mohou mít více, příležitost ale ztratí mnoho mladých, kteří se teprve připravují na budoucí kariéru a na cestu vzhůru. „Vlastně tím odstraňujeme spodní příčku žebříku,“ řekl Vigdor.