Bělorusové se v neděli vydají k dalším prezidentským volbám, jejichž vítěz je dávno znám. Do určité míry mezinárodně izolovaný Alexandr Lukašenko, který vládne zemi již přes dvě desetiletí, burcuje voliče, že je důležité i to, s jakým výsledkem volby popáté vyhraje. Laťku nasadil na čtyři pětiny hlasů, což je shodou okolností podle průzkumů momentální popularita ruského prezidenta Vladimira Putina. Právě vůči ruskému spojenci se přitom Lukašenko v letošní kampani zřetelně vymezuje.

„Kdyby přišlo 50 procent a jeden volič, tak bude zvolen ten, kdo dostane polovičku hlasů. Ale za sebou by měl jen 25 procent obyvatelstva. Jak by pak vedl jednání s jinými šéfy států?“ položil si Lukašenko řečnickou otázku při otvírání nového úseku dálnice okolo Minsku. A děkoval voličům, že může být „silný prezident“, protože „vždy jste mě podpořili 80 procenty“ a díky tomu každý chápe, že za ním „stojí celý národ“.

„K těmto volbám nepůjdu, vždyť víme, kdo vyhraje,“ řekla v Minsku spisovatelka Světlana Alexijevičová, které šéf státu ani nepoblahopřál k udělení letošní Nobelovy ceny za literaturu.

Průzkum z minulého měsíce přisoudil Lukašenkovi sotva dvě třetiny hlasů, zatímco jeho hlavní soupeřce Taccjaně Karatkevičové čtvrtinu. Komentátoři pokládají za pravděpodobnější, že šéf státu zase vyhraje s podobným skórem jako v minulosti.

V prvním vítězném klání v roce 1994 získal Lukašenko více než 80 procent hlasů v druhém kole voleb, připomněl server BelaPAN a dodal, že v roce 2001 pro prezidenta hlasovalo 75,65 procenta voličů, 83 procent v roce 2006 a 79,67 procenta v roce 2010.

Zatímco před pěti lety provázely Lukašenkovo znovuzvolení opoziční protesty proti falšování voleb, zatýkání, soudní procesy a západní sankce, letos se žádné velké zpochybňování autoritářského vůdce nečeká. Situaci změnil konflikt na východě Ukrajiny, ve kterém Lukašenko sehrál roli prostředníka mezi znepřátelenými stranami, Kyjevem a Moskvou. Přínos mírotvůrce ocenil i Západ; vždyť francouzský prezident a německá kancléřka vyjednali mírovou dohodu mezi vůdci Ruska a Ukrajiny právě v Minsku.

Stávající prezident se cítí natolik silný, že televizní debaty se soupeři ignoruje. Koneckonců, právě on je klíčovým hrdinou státních médií, ať už ho kamery přistihly při senoseči, do které zaučoval francouzského herce Gérarda Depardieua, při sběru brambor, anebo v OSN, kde pózoval nejen se synem, ale i pánem a paní Bílého domu, Barackem a Michelle Obamovými.

A to ještě nedávno byl běloruský prezident označován za „posledního diktátora v Evropě“. Své oponenty ale krátce před volbami propustil z věznic na svobodu.

„Lukašenko by vyhrál dokonce i v případě, že by volby byly svobodné a poctivé,“ napsal britský list The Guardian. Duch revolty vyvanul. „Hospodářská situace se zhoršuje, ale všichni chápou, že kromě Lukašenka nejsou pořádní kandidáti,“ řekl listu dělník minské továrny na traktory.

V zemi, kde čtyři pětiny průmyslu patří státu, mnozí považují Lukašenka za záruku, že se neocitnou bez práce, jakkoli dotování ztrátových podniků i v dobách recese si vynutilo pokles příjmů. V porovnání s dramatem, jaké se odehrává v sousední Ukrajině, to ale lidé nepovažují za až tak zásadní problém.

„Ekonomika v Rusku, ke kterému se Bělorusko přisálo jako pijavice, prožívá pokles, což vytvořilo situaci, kdy Lukašenko nemůže šermovat materiálními sliby, protože by mu nikdo neuvěřil. Zbyla jen suverenita,“ vysvětlil politolog Alexandr Feduta v listu Gazeta.ru, proč dřívější heslo „Za silné a kvetoucí Bělorusko“ vystřídal nyní slogan „Za budoucnost nezávislého Běloruska“.

„(Ruskou) základnu dnes nepotřebujeme, tím méně leteckou,“ vzkázal Lukašenko ostře do Moskvy. I ve státních médiích se začala objevovat běloruština, kterou až dosud hovořil jen venkov a opoziční intelektuálové.

Co bude po volbách? Analytici se přou, zda se Lukašenko kvůli západním úvěrům pustí do reforem, anebo se vrátí do náruče ruského spojence. „Po volbách si Lukašenko na ruskou základnu zase vzpomene,“ předpověděl Mikalaj Statkevič, přední běloruský disident, kterého v srpnu nechal Lukašenko propustit z vězení.