Wintonovy děti, dnešní osmdesátníci, které za druhé světové války zachránil britský úředník Nicholas Winton, vyhlásily sbírku na památník svým rodičům. Díky Wintonovi přežily, když jim pomohl odjet v roce 1939 z Prahy do Anglie. „Pro tyto děti jsou hlavní hrdinové rodiče, kteří se rozhodli poslat své potomky do neznáma,“ řekla ČTK novinářka Judita Matyášová, která je s Wintonovými dětmi dlouhodobě v kontaktu. Založily spolek a chtějí vybrat 3,2 milionu korun. Pomník v podobě dveří vlaku, kde na jedné straně skla jsou ruce dětí a na druhé rodičů, by měl podle plánu stát už příští rok na Hlavním nádraží v Praze.

Winton jako mladý bankéř ze své vlastní vůle organizoval v počátcích války v Československu odjezdy židovských dětí do Británie. Obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici, zařizoval dětem doklady a přijetí v britských rodinách. Skoro sedm stovek dětí tak zachránil před jistou smrtí v nacistických koncentračních táborech.

„Rodiče jsou pro nás hlavní hrdinové. Nedokážu si představit, jaké to pro ně bylo, když zvažovali, zda nás poslat do neznáma. Věřili, že pro nás v tu chvíli dělají to nejlepší, a to nám zachránilo život,“ říká jeden ze zachráněných, sedmaosmdesátiletý Hugo Marom.

Pomníček má symbolizovat poslední loučení dětí s rodiči, poslední pohled oknem vlaku, který děti odvezl pryč. „Sehnali jsme slovenského restaurátora Josefa Majťána, který pro nás vyrobí repliku dobových dveří vlaku, v nich bude okno a na něm reliéf ve tvaru dětské ručičky, z druhé strany bude reliéf ve tvaru dospělých rukou,“ popisuje jeho podobu další z Wintonových dětí, je Milena Grenfell-Bainesová.

Ta se jako jedna z mála dětí brzy po příjezdu do Británie setkala aspoň s jedním ze svých rodičů. „Dostali jsme se do rodiny, která žila poblíž Manchesteru a která svoji vlastní dceru poslala k babičce, aby pro nás měla místo. Žili v malém domečku jen se dvěma ložnicemi,“ řekla ČTK v Praze před rokem, když v Česku vyšla po červencovém úmrtí Wintona poštovní známka k jeho poctě.

U náhradních rodičů žila rok, pak za ní přijela matka, které se podařilo zachránit. Otci se sice díky varování podařilo uniknout gestapu, kvůli nemoci se ale o děti nemohl starat. „Od roku 1940 už jsme zase žili jako rodina,“ vzpomínala na dávné události.

„Promarnili jsme mnoho času a čekali příliš dlouho s projevem vděčnosti. Nás, kteří jsme živým svědectvím, rychle ubývá. Chceme to napravit teď v hodině dvanácté a plánujeme postavit rodičům památník jako poděkování a jako trvalou připomínku jejich hrdinského činu, obětavé lásky, odvahy a sebezapření,“ uvádějí pamětníci ve společném prohlášení. Památník by měl stát v odbavovací hale Hlavního nádraží, odkud odjížděla většina Wintonových vlaků. Na nádraží už stojí Wintonův pomník.

Po válce se Winton živil jako makléř. Do povědomí veřejnosti se dostal až díky dojemnému setkání se zachráněnými „dětmi“, které zorganizovala BBC v roce 1988, téměř půlstoletí po jeho hrdinských činech.