Ministr Robert Pelikán (za ANO) očekává žaloby kvůli zadržování migrantů, počet těchto žalob však podle něj nebude pro český soudní systém problém. Uvedl to dnes v České televizi v pořadu Otázky Václava Moravce. Zdůraznil také, že je potřeba podstatně zlepšit podmínky v detenčních zařízeních, které jsou v některých aspektech horší než prostředí ve věznicích.
Pelikán řekl, že znění azylových zákonů a realita „nejdou dohromady“. Upozornil, že podle zákonů mají být migranti zadrženi jen kvůli nezbytným úkonům. „Ve skutečnosti vidím tábory, kde jsou ti lidé drženi mnoho týdnů. Předpokládám, že nějaké soudní spory z toho budou, a sám jsem zvědavý, jak dopadnou,“ podotkl. I kdyby se žaloby rozhodlo podat několik set migrantů, české soudy to podle ministra zásadně nezatíží. Tyto počty se prý dají zvládat, navíc jde o typově stejné případy, takže podle jednoho se vyřeší ty ostatní.
Ministr také zkritizoval podmínky v detencích. „Ti lidé tam nejsou za trest. Jediné, co podle našich zákonů spáchali, je přestupek,“ podotkl. Navzdory tomu jsou na tom migranti podle něj v některých ohledech hůře než vězni. Například neví, na jak dlouho v zařízeních jsou. „To je psychicky strašné,“ poznamenal Pelikán.
Vláda nesouhlasí s kvótami Bruselu na přerozdělování uprchlíků, Pelikán měl jako jediný člen kabinetu jiný názor. Dnes uvedl, že podle jeho názoru by ČR mohla umožnit uprchlíkům na svém území, aby tu požádali o azyl. „To by mohla být cesta – vzít si ty, které už tu máme, místo toho, abychom si je složitě dováželi z Itálie,“ uzavřel.
Nejvyšší správní soud (NSS) v září podal k Soudnímu dvoru EU takzvanou předběžnou otázku, jež má vyjasnit oprávněnost zajišťování migrantů za situace, kdy české právo nedefinuje objektivní kritéria „vážného nebezpečí útěku“. Otázka se konkrétně týká cizinců, kteří mají být podle dublinských nařízení přemístěni do jiného státu Unie k posouzení jejich žádosti o azyl.
Podle NSS byla dosavadní policejní praxe při zajišťování cizinců předvídatelná, měla oporu v zákoně a nevykazovala prvky svévole. Krajský soud v Ústí nad Labem ovšem nedávno rozhodl, že dublinská nařízení vyžadují v jednotlivých zemích zákonné vymezení objektivních kritérií, na jejichž základě lze v každém individuálním případě posoudit vážné nebezpečí útěku.