Ve věku 79 let zemřel po těžké nemoci filmový režisér Jan Němec. Uvedl to server iDnes.cz, kterému to oznámila Němcova manželka Iva Ruszeláková. Němec byl znám jako jeden z filmových tvůrců takzvané české nové vlny v 60. letech. Na mezinárodní scéně zaujal už svým celovečerním debutem Démanty noci z roku 1964.

„Nepřál si žádné obřady, žádné projevy. Poslední rozloučení bude v nejužším rodinném kruhu, jen já a naše dcera. Kdo na něj chce vzpomenout, ať zapálí svíčku,“ řekla serveru Ruszeláková.

Mezi tvůrce nové vlny kromě Němce patří třeba Miloš Forman, Věra Chytilová nebo Jiří Menzel. S Chytilovou a Menzelem se Němec setkal při studiích na FAMU i při společném režírování filmu Perličky na dně z roku 1965. Mezi režiséry tohoto povídkového snímku podle díla Bohumila Hrabala byla i další známá jména nové vlny – Jaromil Jireš a Evald Schorm.

Němcův celovečerní debut Démanty noci podle povídek Arnošta Lustiga, zobrazující útěk dvou českých mladíků z transportu smrti, přinesl režisérovi i mezinárodní ocenění, kterých se díky své tvorbě dočkal také v dalších letech. Za snad nejznámější snímek O slavnosti a hostech dokonce Němce v roce 1969 označil anglický odborný časopis Film and Filming za nejlepšího světového režiséra roku.

Snímek O slavnosti a hostech, který byl satirou na podlézání mocným v honbě za funkcemi, však popudil tehdejší mocné komunistického režimu a vysloužil si zákaz. Němec si také proti sobě poštval režim dokumentárními snímky Strahovské události z roku 1967 o policejním zásahu proti studentské demonstraci a Oratorium pro Prahu, které zaznamenalo první den sovětské okupace Československa 21. srpna 1968. „To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg,“ komentoval to režisér.

Němec byl poté odstaven od filmu a pracoval nějaký čas v televizi. Nadšení pro nové formy realizoval v prvních českých klipech v recitálech Marty Kubišové, své druhé ženy. Oceňovaný byl i Čas slunce a růží s Karlem Gottem. S nástupem normalizace byl ale donucen opustit vlast, do emigrace odešel v roce 1974. Poté žil 15 let v Německu a USA, kde se živil různě, mimo jiné i natáčením svatebních videí. V Americe byl ale také poradcem při natáčení Nesnesitelné lehkosti bytí a koncem 80. let získal nominaci na cenu Emmy za dokument o polském exilovém spisovateli Czeslawu Miloszovi.

Po návratu do Česka po roce 1989 natočil například komedii V žáru královské lásky, drama Jméno kódu: Rubín nebo lyrickou zpověď Noční hovory s matkou. Letos pracoval na filmu Vlk z Královských Vinohrad podle vlastních autobiografických povídek.

Od devadesátých let přednášel na pražské FAMU, nejprve na Katedře dokumentární režie, posléze na Katedře hrané režie. V akademickém roce 2012/2013 byl vedoucím Katedry režie. Nové generaci se snažil předávat své zkušenosti, ale ne ji příliš ovlivňovat. Chtěl, aby jeho posluchači dokázali objevit sami sebe. „Hlavně se nesnažte dělat filmy jako já,“ říkal jim.

V říjnu 2002 mu Václav Havel udělil Medaili Za Zásluhy II. stupně v oblasti kultury. V říjnu 2014 se ji Němec rozhodl vrátit jako protest proti výběru osobností vyznamenaných Milošem Zemanem. „Někdo musí říct naplno: Tady se obnovuje diktátorská moc, a kdo jí slouží, bude odměněn,“ zdůvodnil tehdy svůj postoj. „Prezident dává najevo: služte moci a dostanete své prebendy, svých třicet stříbrných,“ dodal.