Přinášíme ukázku z nové knihy z Edice Revolver Revue, debutu Radima Langera s názvem Manuály.

M.10. Ferona

Plastová brána do stran se rozevírajících vrat vydávala škrábavý zvuk dlouhatánské zástěrky z ocelových kartáčů, která se sune po betonu. Hukot automatického spouštěče ustal po krátkém a důrazném zacvaknutí. Do tváře zavanul mazlavý odér emulzních směsí k řezání železa spolu s pachy kovů, drátů a rzi. Vysokozdvižné vozíky se pohybovaly trhavě mechanickým tempem, vyvážejíce nebo přivážejíce palety vrchovatě naložené balíky kovových plátů. Do výše rozlehlý prostor haly vyplňovaly blízké i odlehlé ruchy a šumy, doléhající a vzdalující se vlny rámusu. Jednou kvičel kotouč sklápěcí pily zakousnutý do hran jäckle a odspodu podstřikovaný vazkou bílou tekutinou, odváděnou pak žlábkem do plechové vany, kde vytvářela temnou duhu naftových ok. Poté byl jekot přehlušen hydraulickým lisem a tupou deformací plechu. Na ušní bubínky dorážel skřehot několika ručních brusek, z malých kabin se ovládala těžká kovová ramena, na koncích opatřená třemi masivními pařáty, které nabíraly po hrstech svazky prutů, kulatin, do kvádrů sešněrovaných jäcklů a lešenářských trubek.

Otec tyto sklady navštěvuje zejména tehdy, když nemůže sehnat levnější materiál přes známé. V těchto prostředích se dlouho nezdržuje, přijede s přípojným vozíkem za auto a naloží do něj především to, co je potřeba ke konkrétní zakázce. Občas se mu hlavou honí myšlenky, jak to všechno provede a spojí v dílně, kouká po zbytcích a šuplérou, tj. posuvným měřidlem, odměřuje průměry, prochází kolem regálů a v duchu nadává na vysoké ceny. Jeho průvodcem bývá tělnatý chlap s prořídlou hlavou a býčím zátylkem, který má neustále lesklý a mokrý, tričko samá mastná skvrna od oleje. Vedle otcovy útlé a menší postavy vypadá jak obr v začernalých montérkách a se šmouhami od špíny na obličeji.

manualy_obalka

Na nízkých dubových pódiích stávají regály, do nichž se vše železné třídí podle délek, průměrů a kótovacích značek. Délky a šířky se řezáním a ohýbáním upravují na míru polotovarů, železná ruda vtéká do pevných tvarů lidské reality.

Její v ocelárnách a slévárnách dávno vychladlé směsi hrají bronzovými odstíny mědi, stříbrnými škálami zinku a hliníku, načernalými olovy i do fialova a modra kalenými litinami, která při neopatrném pohybu po dopadu na surový beton vydává ohlušující kravál s dlouhou ozvěnou. Chaos střídá řád; výroba, zpracování i uskladnění se dějí na několika místech současně. Ve výškách se pohybují obří kleště kovových ramen a posuvných ramp, posazujíce materiál na místo určení, jeden trs prutů střídá druhý, jednotlivé činnosti a úkoly tvoří rytmická podlaží hutních materiálů, vodorovné a svislé směry práce. Ostré tenké listy plechu s vibracemi a prohnutím zvolna slétají do přesně ohraničených polí, do kovových květináčů v zahradách metalurgie.

Typy metalurgických materiálů rozlišuje rozvětvený systém značení, jemuž se říká strom výrobků, a jsou v něm uvedeny tyto kategorie:

tyče
výztuž do betonu
plechy, široká a pásová ocel
trubky a jäckle
kolejnice
předvalky
neželezné kovy
druhovýrobky
svařovací materiál

Každá větev výrobků se dále štěpila na své poddruhy a tyto ještě jednou na konkrétní výstupová označení. Podskupiny u tyčí šly například v tomto sledu:

tyče čtvercové kruhové
ploché
průřezu HEA
průřezu HEB
průřezu HEM
průřezu I
průřezu IPE
průřezu L
průřezu T
průřezu U
průřezu UE
průřezu UPE
šestihranné

(…)

Květnatou a spletitou korunu produktového stromu uzavírá svařovací materiál:

dráty a tyčinky pro svařování v ochranných atmosférách
dráty pro svařování plamenem
dráty pro svařování pod tavidlem
obalené elektrody pro ruční svařování
pájky pro tvrdé pájení
plněné elektrody (trubičkové dráty)
příslušenství
tavidla pro svařování a navařování

Kontejnery a korby se plní šrotem a odřezky železných latí, prsty kulatin vězí ve špinavých chomáčích pilin a drátů. Některá zákoutí pokrývá celistvá vrstva rezavého popela. Objekty zde nehybně stojí pokryté rovnoměrnou patinou korodujícího prachu, doprovázeny okolní kulisou strojových ech a táhlým vřeštěním.

Pátravý zrak se náhle zastavil a utkvěl na těle největší věci, která se vyjímá mezi ostatními předměty, a dokonce převyšuje okolní police a regály napěchované hutním materiálem. Pod umaštěnou černou plachtou se tu ukrývá jeden ze zázraků průmyslové revoluce, který je kdoví proč uskladněn právě zde, spolu s výsledkem hutního zpracování železné rudy mladším o sto padesát let. Jedná se o těleso Bessemerova konvertoru.

Bessemerův konvertor bylo první metalurgické zařízení umožňující velkovýrobu oceli ze surového železa. Vynalezl jej Angličan Henry Bessemer, který si konvertor i celý proces, nazývaný dnes bessemerizace, nechal patentovat v říjnu 1855. Před ním a nezávisle na něm tento proces objevil Američan William Kelly a podobná metoda (byť jen v malém měřítku) byla aplikována již dříve. Hlavní myšlenkou bessemerizace je odstranění nečistot z roztaveného železa pomocí jejich oxidace vháněným vzduchem. Bessemerův konvertor je šest metrů vysoká nádoba hruškovitého tvaru, do níž se nalije roztavené surové železo. Ve dně nádoby jsou kanály, jimiž se do železa vhání vzduch. Ten oxiduje nežádoucí příměsi, jako je uhlík, křemík nebo mangan. Vznikající oxidy pak ve formě par unikají otevřeným ústím konvertoru. Pokud je vyzdívka konvertoru provedena ze zásaditých látek (například dolomitu), může konvertor sloužit i k odstranění nežádoucích příměsí fosforu. Toto vylepšení se nazývá Thomasův konvertor a vynalezl je Sidney Gilchrist Thomas.

Černá silueta tohoto tavicího kadlubu se odrážela v obrovské kaluži technického oleje, lesknoucím se jezeře schovaném za hradbami z železných tyčí a ocelových prutů, a jeho nehybná hladina po okrajích přecházela z fialových tónů do jedovatě zlaté, zrcadlivé kluzké plošiny. Cisterna, z níž tekutina zřejmě pocházela, stála vyrovnána v impozantní řadě stejných litinových nádrží válcovitého tvaru. Na jazyk se drala slova o vznešenosti; konvertor byl to, co by snad pozdní německý idealista nazval „velkým naprosto“, tedy to, co je nad veškeré srovnání a jehož podstata se již odděluje od přírody, neboť takováto věc pochází jen z našich idejí, dává nám zakoušet náš smyslový svět, jenž transcenduje. Jako pradávný romantik zřící z paty horského převisu k mlhavému horizontu stanula jeho ušmouraná a umouněná postava s dělnicky špinavýma rukama v rozpáraných jelenicových rukavicích uprostřed studeného údolí železárenských skladů čpícího páleným drátem, kteréžto prostředí dospělo k takřka muzeálně vystavované podobě divadelnosti: stalo se vděčnou kulisou filmařům anebo cílem placených exkurzí do průmyslového pravěku.

Když otec a zpocený chlap vyšli zadním východem do dvora obehnaného plotem z vlnitých plechů, kde byl zřízen kovošrot, slunce jim zprudka padlo do očí. Chlap mžoural malinkýma úzkýma očima a jednoduchými pokyny se otci snažil vysvětlit, že to, co hledá, totiž životaschopný motor, tu bude marné hledat. Otec ale nedbal na slova toho mrzoutského dělňase a poohlížel se kolem, nadzvedával všelijaké haraburdí, jestli se pod ním přece jenom neschovává nějaký užitečný kus. Většinou spíš připadl na traverzy a kulatinu nebo plné ocelové tyče, které se hodí ke sváření konstrukcí. Z čela jeho zchváceného průvodce občas odkápl pot na zrezavělý povrch předmětů a z místa dopadu se slaná tekutina začala ihned odpařovat, zanechávajíc po sobě jen o něco málo rezavější mastný flíček. Otec ještě zašátral pod několik odepsaných traktorů, naklonil se za kapotu frézky, mávl rukou a hledání motorového grálu na elektrický pohon lhostejně vzdal.

BARVY LAKY

Hlavou tekly proudy vzájemně odlišných hmot, místa ledabylého uspořádání, jakési náhodné hromady, ale i řady. Tedy řady zboží vyrovnané ve vysokých regálech v oddělení Barvy laky. Monstrózní sekce barelů a tekutin různé viskozity, intenzity i chemického složení, ustájených pod vlajkou vzorníků. Plechovky se blyštěly v oslnivém světle halogenů, stojany se vzorníky se třpytily barevnými spektry ubíhajícími z každého výchozího odstínu do pastelově měkkých světlých tónů, umělohmotná vůně beček se vpíjela do vystaveného nářadí, štětců několika velikostí, malířských fólií neposedných jako hedvábí, plechově lesklých špachtlí se smrkovými držadly, akrylátových pistolí, do válcových tub akrylátového tmelu, vroubkovaných násad a chlupatých nebo pěnových válečků, a to vše řazeno na sebe a vedle sebe v rytmických řadách, které jej poutaly svou novostí každé další a jiné série. Byla to dosud panensky nedotčená práce. Byl to ideál podobný snu o krásně čisté a tvořivé činnosti s vypětím fyzických sil, a účelem té práce by mohla být prostě a jen pouhá radost použít to vše a stát se umělcem sám pro sebe v neobývané bílé místnosti. Procházel se tedy mezi těmi věžemi nakupených produktů, určených výhradně k uplatnění řemeslných pracovních postupů a bezbřehé šikovnosti, a potichu osnoval svůj plán uzmout tuto zdánlivě nedotknutelnou realitu a dát jí nově žít. Byla zde přítomna trvanlivost jako u každé spotřební hodnoty, jež je dána věcem tržního kolotoče. Civilnost se nad ním skláněla jako velká matka nad malým tvorečkem. Mezi regály a stojany s malířským zbožím se tu a tam mihla uniforma skladníků, mistrů a prodavačů. Medúzovité plástve obalů usedaly na ta průmyslová kvanta a opakující se symboly předmětů, konečky prstů přilípaly čárové značky na sériové celky piksel, barelů, do igelitu zalisovaných válečků ze žlutého froté, špachtlí označených čárovými kódy, mopy a kýble, štětky na hrubé práce vápenného líčení stěn, zahnuté štětky k zapravení rohů i minuciózní pásky a značkovací špagáty k přesnému rýsování hranic mezi plochami. Takto v těch prostorách setrval ještě několik hodin až do chvíle, kdy začal být zaměstnancům v obchodě nápadný tím, že nic nedává do košíku a nepřistupuje k pokladnám; tudíž se raději a chvatně odebral k východu a zmizel mezi zaparkovanými auty.

Knihu si můžete koupit na webu Revolver Revue.