Ukrajinská dívka žijící v Praze Ivanka Rada Illyenko zveřejnila tento vzkaz všem českým obdivovatelům ruského armádního souboru Alexandrovci. Svůj příspěvek sama nazvala podle staré přezdívky tohoto slavného souboru: „Zpívající zbraň“.  Její sdělení přinášíme v autentickém znění, které mimochodem i ukazuje její bravurní zvládnutí češtiny:

Jsem si naprosto vědoma, že nemůžu poroučet českým občanům, jak mají nebo naopak nemaji vítat Alexandrovce.  Ale, jako ukrajinka, se
můžu přeci s českými kamarády podělit o zkušenost.

Zkuste si na okamžik představit… že jednoho krásného dne, na vaše území, třeba pro začátek do Karlových Varů, přijdou jakýsi „zelený mužici“ nebo, jak oni se sami jmenují „vežlivye ľudi“. Budou ozbrojení a řeknou, že přišli chránit ruskomluvici občany. A taky tam zůstanou.

Třeba navždy, kdo ví…

Někoho z vašich krajanů zabíjí. Někdo zmizí beze stopy. Třeba váš bývalý spolubydlící Jarda, co vyvesil z okna Češkou vlajku – další den se po nem slehla zem. Rodina ho hledá dodnes. Někoho zase zatknou, odvezou do Ruska a odsoudi k 25 rokům vězení.

Ostatnim mezi tim rozdaji ruské pasy a pro ty, kdo nechce byt rus, zbyde jedina cesta – nechat své rodište, veškery majetek a rychle utéct. Stanou se z nich uprchlíci (kapitola sama o sobe!)
A pak „vežlivye ľudi“ okupují další část vašeho území. Například část Moravy. Nad Ostravou, Olomouci a Zlínem zavlaji tříkolový. Ale ne České. Ruské.
Do baráku tety z Jičina trefi Grad. Máma segru už nikdy neuvidí. Ve Vsetine prarodiče vašeho kolegy stráví dva měsíce v kuse ve sklepe paneláku. Děda nakonec zemře na zápal plic. Babička do telefonu jen pláče. Na vaši chatu v Jeseníku, pokud nejste sebevrah, už jste zapomněli.

Válka.

Vaše deti, manžele, otci, bratři a možná i vy osobne budete povolání bránit vlast. Budete muset se naučit střílet do lidi. Tisice Čechů zahyne. Tisice se vrátí domů bez nohou a rukou.
Spousta z vas už se z toho nikdy nevzpamatuje. Neštěstí se zabydlí v každe domácnosti.

Sbirka

Vy už si nikdy nedokážete klidně poslechnout českou hymnu. Už při prvním „Kde domov můj“ žalem vám budou téct slzy. Za všechny mrtve, co jste znali a neznali.
Mezi tim „vežlivye ľudi“ zařidi ješte několik provokaci i tam, kde válka zdanlive neni. Dejme tomu v Brně a Plzni. I tam zemřou lidé. Strach se stane vašim vernym kamarádem.
A „vežlivye ľudi“ celému světu o vás budou jen lhat, lhat a lhat.

A pak…, vytvoří „vežlivye ľudi“ UMĚLECKE DILO.

Píseň (přikladam, mužete si ji poslechnout).
Píseň o tom všem, co jste si teď představili.
Píseň, ve které ale není ani slovo pravdy.
A krasne ji zazpivaji.
Jsou to přeci profíci.
A s tou písní si vyrazí na túr po Europe.
A vaši sousedi (Slovaci, Rakušane, Nemci…), od kterých byste v teto zoufale situaci čekali jestli ne pomoc, tak aspoň pochopeni, půjdou na jejich koncerty a budou jim nadšene tleskat.
Ale zpívají přeci dobře, ne ?
Jsou to umělci ? Jsou !
Co je vašim sousedům do toho, že jsou to vrazi ?
Co z toho, že zabili tisíce Čechů ?
Jich se to přeci netyka. Oni miluji sborový zpěv ! Tak v čem je problém ?
Oni (vaše sousedi) jsou totiž natolik kulturne založene, že se umí „povznést“ nad těma malichernostma co se deji v Čechách a dokažou ocenit prave umeni !

Nakonec nemůžu opomenout České umělce.
Sice Helena Vondráčková, Lucie Bila, Petr Malásek, Michaela Nosková, Michal David, Eva Urbanová, Ilona Csaková ani Pavlína Filipovska můj vzkaz nejspíš nikdy nepřečtou, ale třeba ho přečtou jejich obdivovatele.

Netušim, komu z těchto kumštýřů jde víc o penize, komu o slávu, komu o návrat režimu a kdo je jen užitečný idiot.

(Ohledně idiotů – v Starém Řecku za idiota byl považován člověk z vlastni vule žijící v sociální izolaci. Jedinec, lhostejný k problémům společnosti a věcem verejnym. Člověk se zabivajici jen sám sebou).

Takže, nakonec, všem umělcům co svým postojem podporují válečné zločiny Ruska (a že jich bylo!) a momentalnou okupaci Gruzie, Moldovy a Ukrajiny, ráda bych odpovedela slovy velikého ruského básníka Nikolaje Alexejiviče Nekrasova (určitě si je každý milovník ruské kultury dokaže přeložit) :
„ПОЭТОМ МОЖЕШЬ ТЫ НЕ БЫТЬ, НО ГРАЖДАНИНОМ БЫТЬ ОБЯЗАН“
Jinými slovy řečeno – nejdřív jste všechny Češi (ano, se vším, co to obnáší), a až pak jste umělci…

Moc děkuji všem, co dočetli do konce můj sahodlouhy příspěvek. Chci věřit, že pomůže aspoň někomu nahlednout na situaci z jine strany.
Prosím – přemýšlejte o tom !
Prosím – nezapomínejte, že svoboda je velmi křehka věc !
A moc vás prosim – uvědomte si, že miň, než před dvěma lety skoro NIKDO V UKRAJINĚ VÁLKU Z RUSKEM SI NEDOKÁZAL PŘEDSTAVIT !

 A nyní si poslechněte píseň ruského armádního souboru Alexandrovci. Píseň se jmenuje „Slušní lidé“