Andrej Babiš má nový problém. Mezi českými umělci se spouští lavina odporu vůči jeho médiím a také vůči akcím, které financuje a tím ukazuje veřejnosti svoji dobrotu a kulturní založení.
Že přitom umělce zneužívá ke své permanentní politické kampani, je dobře zřetelné z jeho facebooku, který jeho tým plní systematicky tak, aby vytvořil obraz premiéra jako naprostého lidumila, přítele kultury a letní pohody.
Vzhledem k Babišovu postupnému přebírání státu a zejména bezpečnostních složek je to poměrně děsivá manipulace. Skutečný Andrej Babiš má totiž odlišnou agendu. Právě dořešil řízení Generální inspekce bezpečnostních složek, kam dosadil nového a poslušného šéfa.
Bojkotování Babišových médií a jeho festivalů již oznámil Tomáš Klus, Jiří Macháček, Iva Pazderková, Matěj Ruppert, Aňa Geislerová i Ester Geislerová a také Václav Neužil. Mimochodem tito lidé všichni reprezentují na naší kulturní scéně kvalitní práci, inteligentní projev, pozitivní hodnoty či inteligentní zábavu.
Reakce, která nyní následuje, se dala čekat.
Babiš kňourá, že přece on toho tolik dělá pro kulturu. No tak jistě. Kromě toho, že před lety sponzoroval „Karel Gott Agrofert Tour“, tak nás pan premiér zásobuje plytkými výtvory kapely Kryštof. Ke kvalitním akcím ze sponzorského portfolia předsedy vlády lze ovšem počítat festival Colours of Ostrava, což je opravdu pro účinkující problém. Je to totiž mimořádně nedůstojné, když někdo zpívá za peníze předsedy vlády.
Doufejme, že si nemusíme vysvětlovat, že zařazení Agrofertu do svěřenského fondu je jen kosmetickou záležitostí, protože beneficientem fondu je on sám a o jeho vlivu a spojení s Agrofertem neexistuje žádná pochybnost. Koneckonců podnik Agrofert toho tolik sponzoruje právě proto, že jde o politický marketing. Jinak by k tak rozsáhlému sponzorskému programu neměla tato velkovýrobna bionafty, hnojiv, močoviny, buřtů a pečiva podstatný důvod.
Dále následuje reakce ze strany Babišových médií. Ta se také dala očekávat. Babišův bulvár Expres se projevil jako typická estébácká žumpa. V mimořádně hnusném článku Babišův nájemný novinář zaútočil na herečku Ivu Pazderkovou. Autor napsal, že Iva Pazderková má prázdný diář a přitom se zabývá bojkotem akcí. Jinými slovy vykreslil obraz zkrachovalé umělkyně, která jen dělá teatrální gesta. Rudé právo se v roce 1977 chovalo přesně stejně k chartistům. Autor zapomněl v článku napsat, co přesně Pazderková veřejně sdělila, v jakém kontextu a že se její postoj týká médií předsedy vlády. Dále autor neuvedl, že on sám je placen předsedou vlády a médium, kam toto píše, patří předsedovi vlády.
Nakonec tu mezi reakcemi na vystoupení umělců máme diskuzi veřejnosti, která jejich postoj často oceňuje a hlavně bedlivě sleduje, což je citelné na sledovanosti příspěvků, jež se bojkotu věnují. Bohužel se tu až příliš často vyskytuje slovní spojení „boj umělců proti Babišovi“.
A k tomu je třeba něco podstatného říci.
Když řekneme, že někdo proti někomu bojuje, tak to implikuje snahu někoho porazit. Samotné slovo „boj“ stojí významově až příliš blízko slovu „útok“.
Když jsou publicisté (jako i autor tohoto textu), aktivisté či umělci označováni za bojovníky proti Babišovi, je to zcela nemístný a falešný popis, který staví Andreje Babiše do pozice oběti nějakých bojovníků a útočníků.
To je ovšem přesně to, co Babiš chce, aby se o této situaci říkalo psalo. Pravda je opačná.
Ten, kdo vede frontální útok na demokratické a liberální poměry v České republice, je Andrej Babiš. On je urputný dobyvatel a nikoli ubohá oběť nějakého „svatého boje“ proti sobě. Jeho zbraně jsou přitom obrovsky silné a v Evropě bezprecedentní: Peníze, média, gigantická firma a stovky až tisíce zaplacených lidí, kteří pro něj v tomto dobývání České republiky pracují.
Přestaňme už kreslit obrazy svatých bojovníků proti Babišovi. Umělci, kteří zveřejnili svůj bojkot Babišových médií a Babišových festivalů, tu nevedou válku s cílem někoho porazit. Oni se jen brání před zneužíváním. A tím také brání nás všechny před totálním ovládnutím celé společnosti a před porušováním elementárních pravidel, na nichž stojí demokratická společnost a právní pořádek.
Nikdo tu nebojuje proti nějakému hodnému panu Babišovi a primárním úkolem občanské veřejnosti není porazit nějakou konkrétní osobu či jeho hnutí. To je když tak úkolem demokratických politických stran v parlamentních i komunálních volbách.
To, co máme dělat my všichni, komu záleží na svobodě v naší zemi, je ale to, že se máme bránit před ovládnutím. A máme bránit svobodnou společnost a férová pravidla hry. Máme bránit svoji zemi před jejím předáním do soukromého holdingu předsedy vlády.
Systém, který buduje Andrej Babiš, odporuje hrdosti svobodných lidí. Je to samoděržaví jak vystřižené z Ruska této doby. Samoděržaví, které se skrývá za ubohým nátěrem simulované demokracie. A to nechceme.