Poslanecká komise k únikům z trestních spisů mimo jiné přijala řadu usnesení, které by v různých fázích přípravného řízení, tedy i ve stadiu prověřování možné trestné činnosti chránily soukromí dotčených subjektů.  Už jenom zveřejnění informace, že policie cosi prověřuje, aniž by následně její šetření vedlo ke sdělení obvinění, může mít fatální existenční důsledky jak pro konkrétní osoby, tak pro firmy, které se tak stávají obětí osobní msty či konkurenčního boje. A nemusí jít jenom o politicky motivované kauzy. Zveřejnění takovéto nicneříkající informace může poškodit kohokoli, aniž by proti tomu měl adekvátní obranu. Přitom tomu, kdo takovou nepodloženou informace rozšiřuje či zveřejňuje, nehrozí žádný postih ani právní nárok takovou informaci korigovat nebo uvést na pravou míru. Neoprávněně nařčenému tak nezbývá než se dlouhá léta bránit u soudu.

Společnost Pražské Benátky založil již v roce 1993 pražský podnikatel Zdeněk Bergman. Ze skromných počátků, kdy provozoval plavbu na dvou lodích na Čertovce, se postupně vypracoval až k tomu, že dnes provozuje většinu pražských přívozů. Vedle toho provozuje i vyhlídkové plavby kolem Karlova mostu. Proslulost si získaly i Svatojánské slavnosti Navalis, které navazují na barokní tradice oslav svátku Jana Nepomuckého, které se postupně staly jednou z největších turistických atrakcí Prahy.  V roce 2006 Bergman zakoupil nákladní vlečný člun, který nechal přebudovat na dnes rovněž proslulou loď pro bezdomovce Hermes. Bergmanovi se tak během uplynulého čtvrtstoletí podařilo vybudovat firmu, která se stala neoddělitelnou součástí pražské říční dopravy, kterou využívají jak rodilí Pražané, tak turisté z celého světa.

Jak už to ale u nás bývá, úspěch se neodpouští. Bergman se dostal postupně do sporu s některými svými zaměstnanci, včetně provozního, kterého propustil. Ten přešel ke konkurenční Pražské paroplavební společnosti, odkud byl po nějakém čase také vyhozen. Rozloučit se musel i s dalšími zaměstnanci, kteří na něj následně podali trestní oznámení kvůli údajnému zneužívání dotací. Toho se podle nich měla společnost dopouštět například fiktivní spotřebou pohonných hmot, oznámení rovněž směřovalo vůči údajnému neplacení sociálního a zdravotního pojištění. Na Bergmana byla pořádána i nechutná osobní štvanice, chodily mu výhružné a vyděračské SMS zprávy. Vše vyvrcholilo 18. června 2012, kdy byla v pořadu České televize Reportéři ČT odvysílána reportáž, podle níž skupina bývalých převozníků společnosti Pražské Benátky (PVČS) podala na svého bývalého zaměstnavatele trestní oznámení kvůli zneužívání dotací. Mluvčí organizace ROPID v reportáži potvrdil, že s tímto dopravcem byla za primátora Pavla Béma uzavřena smlouva bez výběrového řízení a že jím vykazované náklady byly hrazeny bez kontroly, což mluvčí ROPID omlouval tím, že nebylo více vhodných firem a nebyly zkušenosti s podobným provozem. Především to byl ale vlastní Bergmanův projekt, který nabídl městu, takže v tom případě by jakékoli výběrové bylo nesmyslné. Mediální chybou bylo, že ani Bergmann, ani jeho právník se pro ČT odmítli vyjádřit. Bergman sám se hájí tím, že se bál, že by mohlo být jeho vyjádření zmanipulováno, o čemž se přesvědčil na základě i jiných reportáží, a nechtěl se vyjadřovat k případu, který v té době řešila policie, protože chtěl počkat na výsledky její práce. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat, a již 10. prosince 2013 bylo trestní oznámení odloženo. „Na základě Vaší žádosti ze dne 1. 6. 2016 Vám tímto dávám na vědomí, že písemné podání označené jako Oznámení ve smyslu § 158 zákona č. 141/1961 Sb. o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestných činů dle zákona č. 30/2009 Sb. panem Zdeňkem Bergmanem ze dne 16. 4. 2012, které podali oznamovatelé jako bývalí zaměstnanci společnosti Pražské Benátky s.r.o. dne 19. 4. 2012 na Městské státní zastupitelství v Praze, bylo dne 10. prosince 2013 ve smyslu ustanovení § 159a odst. 1 tr. řádu odloženo,“ konstatuje ve vyžádané odpovědi policejní vrchní komisař.  Udání bývalých zaměstnanců bylo tedy tak nesmyslné, že ani nebylo zahájeno trestní stíhání.

Vedle toho se rozjela ve společnosti Pražské Benátky i kontrola ze strany pražského magistrátu. I ta skončila bez závad. Přesto Bergman přišel o dotace, které do té doby dostával. Stal se totiž obětí sporů pražské ODS, kdy nové vedení magistrátu pod vedením Bohuslava Svobody začalo šmahem zpochybňovat veškeré aktivity z doby jeho předchůdce Pavla Béma. Přestože po svém očištění Bergman několikrát žádal redakci Reportérů ČT, aby odvysílala novou reportáž, kdy by zazněly i tyto skutečnosti, jeho výzvy skončily bez odezvy. Stejně tak Bergman neuspěl se svými opakovanými žádostmi o stažení pasáže s trestním oznámením z Wikipedie, přestože k žádosti připojil i policejní usnesení o odložení trestního oznámení. Tato situace má přitom pro něj i pro celou firmu hmatatelné negativní důsledky, protože stín kriminálního jednání, byť se ukázalo jako zcela nesmyslné, nad ním stále visí a přináší mu problémy například při získávání kontraktů s místními samosprávami a státními úřady, v nemožnosti získat například dotace, které jsou v případě ztrátových, ale veřejně prospěšných aktivit, které provozuje, nezbytné, ale i v jednání s obchodními partnery.  Několik let tak musel Bergman platit Slavnosti Navalis z vlastních peněz. Dotace magistrátu na jím provozované neprofitní Muzeum Karlova mostu mu byly po roce 2012 zcela zastaveny.

Nepravdivě zveřejněné informace tak stále ničí pověst zcela bezúhonné firmy i jejího majitele, má to pro něj i konkrétní negativní finanční dopady, a to bez zákonné možnosti, jak se takovým informacím zákonným způsobem bránit. To, co potkalo firmu Pražské Benátky a Zdeňka Bergmana, se tak může stát komukoli. Tedy beztrestně pod záminkou zveřejnění informací z trestního řízení ve „veřejném zájmu“ likvidovat kohokoli. Nová sněmovna, která vznikne po nadcházejících volbách, by tak urychleně měla navázat na své závěry ohledně ochrany soukromí v trestním řízení a při ochraně před nepodloženou dehonestací a přijmout takovou legislativní úpravu, která by podobné jednání postavila mimo zákon.