Zproštění kárné obžaloby na olomouckého vrchního žalobce Pavla Komára kvůli únikům z vyšetřování policejní reformy považují Lidové noviny za „vítězství zdravého rozumu“. Už dříve vyvázl v téže věci bez trestu jeho kolega Petr Šereda. Zpráva vyšetřovací komise přitom konstatuje, že úniky informací z trestních spisů jsou fatálním ohrožením ústavnosti. Kde se stala chyba?

V krátkém sledu se odehrály dvě události, které spolu nepřímo souvisejí. Poslanecká sněmovna drtivou většinou schválila závěrečnou zprávu vyšetřovací komise zřízené kvůli únikům z trestních spisů. Ta vznikla na základě podezření z manipulace se živým policejním spisem v kauze Beretta, jehož protokoly měl k dispozici novinář Mladé fronty DNES Marek Přibil. Zpráva obsahuje řadu doporučení s cílem tento rozbujelý nešvar omezit. Jejich osud však bude ležet na bedrech příští politické reprezentace, přičemž povolební situace je dnes velkou neznámou.

Komár zproštěn kárné žaloby

Nejvyšší správní soud vzápětí rozhodl o zproštění kárné žaloby na náměstka olomouckého vrchního žalobce Pavla Komára. Komár loni v červnu v době vrcholící bitvy o policejní reorganizaci média informoval, že olomoucké vrchní státní zastupitelství tuto reformu vnímá jako velmi rizikovou, začalo ji vyšetřovat a k výslechu chce předvolat policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho, kteří celou věc připravovali.

Komárovo pochybení konstatovala už v lednu předchozí vyšetřovací komise k okolnostem policejní reorganizace a kárnou žalobu na něj podal jinak velmi zdrženlivý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Důvody zazněly u soudu.

„Svým výrokem porušil mlčenlivost a ohrozil důvěru ve státní zastupitelství,“ tvrdil Zemanův náměstek Jiří Pavlík. Kladl Komárovi za vinu, že záměr policisty vyslechnout zveřejnil ještě předtím, než se tak stalo. „Na veřejnost to mohlo působit dojmem, že policisté jsou z něčeho vinni, přitom měli pouze podávat vysvětlení,“ uvedl a požadoval pro něj důtku.

Co je veřejný zájem?

Komár u soudu žádnou chybu nepřipouštěl, podržel si své pochybnosti o policejní reformě a odkazoval se na veřejný zájem. „Pokud jsem tedy vůbec nějak pochybil, pak pouze odlišným právním názorem na to, jde-li o veřejný zájem, a za odlišný právní názor není kárný ani jakýkoliv jiný postih možný.“

Rozhodnutí soudu je poněkud schizofrenní. Na jedné straně dal za pravdu žalobě, že státní zástupce mohl vyzrazením jmen ve veřejnosti vyvolat dojem, že se Tuhý s Laubem dopustili trestného činu. „To mělo negativní vliv, určitě to zasáhlo do jejich soukromí a profesní cti,“ uvedl předseda senátu Jiří Palla.

Současně odmítl Komárův odkaz na veřejný zájem, který ho neopravňoval oba policejní funkcionáře v médiích přímo jmenovat. Dal mu však za pravdu, že pojem „veřejný zájem“ je velmi vágní. „Není blíže vymezen, neexistuje žádná judikatura, a tak nelze tvrdit, že by v této výjimečné situaci postupoval v rozporu s právní doktrínou. Nesprávně tak aplikoval trestní řád při poskytnutí informací o procesním úkonu, ale nejedná se o exces, který by zakládal kárnou odpovědnost,“ odůvodnil soud svoje rozhodnutí.

Vítězství zdravého rozumu?

„Zproštění kárné obžaloby na Komára představuje vítězství zdravého rozumu,“ přivítal rozhodnutí soudu redaktor Lidových novin Martin Shabu. Není divu. Lidové noviny kauzu hektického sloučení dvou speciálních útvarů pod jednu centrálu, údajně s cílem odstranit Roberta Šlachtu, otevřely. Kritická stanoviska a aktivity vrchních státních zástupců jim tehdy přišly velmi vhod.

Následující vyšetřování však fantasmagorické konstrukce Ištvanových žalobců, pouštěné ze živých spisů do Babišova tisku, že za policejní reorganizací stojí mafie, nepotvrdilo. Ani jiné porušení zákona.

Komár odcházel od soudu spokojený jen částečně, nicméně o vyvození odpovědnosti za porušení pravidel neveřejného řízení se vůbec nedá hovořit. Zarážející je to už jen s přihlédnutím k tehdejší vyhrocené atmosféře hrozící pádem vlády, kdy nepravdivé fabulace olomouckých žalobců zneužilo v politickém boji ve svůj prospěch hnutí ANO.

Únik zmanipulovaného spisu GIBS 

Ještě lépe dopadl Komárův olomoucký kolega Petr Šereda. Letos v březnu odložilo pražské vrchní státní zastupitelství trestní oznámení, které na něho podala předchozí parlamentní vyšetřovací komise. Šereda měl umožnit únik vyšetřovacího spisu GIBS do rukou bývalého Šlachtova spolupracovníka z ÚOOZ Jiřího Komárka, vedeného proti policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému.

Komárek následně Tuhého veřejně obvinil z brutálního úniku informací. Tato vážná nařčení se rovněž neprokázala, navíc byl dokument GIBS částečně zfalšovaný. Kauza s mobilem se přitom stala hlavním mediálním trumfem ve Šlachtově odboji proti autorům policejní reformy.

Přestože šlo o zjevnou manipulaci veřejným míněním, Šereda nakonec nebyl obviněn a nebylo s ním ani zahájeno kárné řízení. Na Komárka, který mezitím podobně jako Šlachta skončil v Babišově resortu – finanční správě, se paradoxně připravuje obžaloba.

Případy olomouckých žalobců odpovídají aktuálním závěrům vyšetřovací komise. Úniky z trestních spisů označila za nebezpečný jev, jenž může sloužit k ovlivnění veřejného mínění a politické soutěže a k destabilizaci demokratického právního státu.

Chybí vůle?

Není žádným tajemstvím, že drtivá většina těchto úniků – hlavně do médií vlastněných favoritem na post předsedy vlády – směřovala z kauz vyšetřovaných bývalým ÚOOZ a dozorovaných vrchními státními zastupitelstvími v Praze a Olomouci Lenky Bradáčové a Iva Ištvana. Odpovědnost za zákonnost neveřejného trestního řízení, které je ústavním právem a předpokladem spravedlivého procesu, mají právě dozorující státní zástupci. Existují tak vážné indicie, že právě oni v některých případech selhávají.

Sněmovna sice schválila konkrétní doporučení komise s cílem úniky z trestních spisů zkomplikovat, když už je nelze zcela eliminovat. Ve hře však vždycky zůstává lidský faktor. Na příkladech excesů olomouckých žalobců a příliš gumového výkladu veřejného zájmu je vidět, že zatím chybí skutečná vůle se s tímto nebezpečným fenoménem vyrovnat.

 

Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora