Deník FORUM 24 oslovil u příležitosti výročí 100 let od vzniku Československa známé osobnosti, aby napsaly svůj názor na to, jak se 20. století podepsalo na tom, jak žijeme a volíme v roce 2018. Přinášíme text publicisty Romana Jocha.

Druhá volba Miloše Zemana nám bezprostředně přinesla posílení vlivu a moci Andreje Babiše; i když otázkou je, jak dlouho náklonnost Miloše Zemana k Andreji Babišovi potrvá: Zeman už Babiše nepotřebuje, zatímco Babiš Zemana ano. Střednědobě nám přinese Zemana ještě více odtrženého z řetězů; nyní už nemusí brát ohled na nikoho a na nic. A dlouhodobě nám přes Zemana a lidi kolem něho přinese zvětšení vlivu Ruska a Číny na vnitřní dění v ČR.

Proč byl Zeman zvolen? Jednak jako stávající prezident měl určitou výhodu před jakýmkoli svým vyzyvatelem. Češi jsou ve vztahu k prezidentovi hluboce monarchistickým národem a ve svém pohledu na prezidenta vidí něco z královského majestátu. Takže ať už se prezident chová jakkoli bizarně či nedůstojně (a lze si jen těžko představit, že lze klesnout ještě hlouběji než Zeman), vždy může počítat s tím, že má rezervoár voličů, kteří ho za dobrého prezidenta považují. Ať už je jím kdokoli: Husák nebo Havel, Klaus nebo Zeman.

Za druhé, Zemanovi se povedlo svým stoupencům sdělit jednu velkou věc: on, stejně jako oni, je proti přijímání islámských imigrantů. Jiří Drahoš chtěl být pro všechny vším; chtěl být „kamarádem“ s každým. A v souboji „jedna jistá věc“ versus „pro všechny vším“ triumfuje to první nad tím druhým.

A konečně za třetí, v přímé volbě triumfuje ten kandidát, o kterém si voliči myslí, že je na straně lidu, nikoli ten, o kterém mají dojem, že je na straně elit. Zemana vnímali coby na straně lidu a Drahoše coby na straně elit. Štábu Jiřího Drahoše se nepovedlo dostatečně vykreslit Miloše Zemana coby představitele (a možná loutku) určitých mocných, vlivných, zákeřných elit, kterým je. Elit sídlících v Moskvě a Pekingu a finančních elit, které v zemích, jichž jsou Moskva a Peking hlavními městy, chtějí podnikat (čímž se dostávají pod vliv ruského a čínského států).

Jinými slovy, z dvou neideálních kandidátů (resp. jednoho špatného a jednoho neideálního) vyhrál ten horší.

Podepsalo se 20. století na tom, jak žijeme a volíme? Samozřejmě. 20. století bylo jedním z nejničivějších v dějinách. Za posledních 100 let jsme měli slušnou vládu méně než 50 let; nadpoloviční většinu celé doby jsme měli vlády příšerné. Stručně: od podzimu 1938 do podzimu 1989; přičemž druhá republika (podzim 1938 až jaro 1939) a třetí republika (jaro 1945 sž únor 1948) byly o něco lepší, než co pokaždé po nich přišlo, ale taky nebyly žádná sláva. Stejně tak jaro – léto 1968 – mnohem lepší, než co přišlo pak, ale rovněž nic moc.

To, co „zachraňuje“ 20. století, je dvacet let první republiky (podzim 1918 až podzim 1938) a pak samozřejmě režim po listopadu 1989. Ale já bych dodal, že i režim, který u nás panoval i před první světovou válkou.

Celkově bych řekl, že 19. století bylo druhým nejskvělejším stoletím v českých dějinách, měřeno rozvojem země, hned po století čtrnáctém (Karel IV.). Ale pokaždé po nich přišly tragédie: po století čtrnáctém. husitské války, po době rudolfinské, asi třetím nejslavnějším období v českých dějinách, třicetiletá válka, po století 19. první světová válka a pak ta druhá, nacismus, holokaust, komunismus, gulag. Ve srovnání se stoletím 19. bylo to 20. neuvěřitelně krvavé a destruktivní.

A to se muselo projevit i na páteři, morální i fyzické, národa. Nejdřív nacisté zdecimovali židovskou populaci, jednu z nejvzdělanějších a nejkulturnějších u nás. Pak Češi vyhnali Němce, vinné i nevinné. Elity národa byly oběma totalitními režimy vražděny; ti z nich, kdo nebyli vražděni, byli vězněni, a ti z nich, kdo nebyli ani vražděni ani vězněni, emigrovali. Trojnásobná dekapitace elit. A ostatní raději mlčeli, drželi hubu a krok. Takže jim to pokřivilo morální páteř.

Stačí se podívat na volební mapu: voliči tradičně zakořenění po generace v místech svého bydliště jsou většinou spokojení. Voliči v regionech, kde jejich rodiny neměly kořeny, tedy nezakořenění (tj. v bývalých Sudetech, abychom řekli na rovinu, o čem mluvíme), jsou většinově nespokojeni. Politické dělení na základě geografie není nic divného, existuje i v USA nebo Polsku: dodnes voliči v různých historických záborech Polska (rakouském, ruském, pruském) a ti osídlení na bývalém území čistě německém hlasují rozdílně, volí různé strany.

Ten tragický pohled na 20. století u nás částečně korigovala (nebo možná deformovala?) euforie, která nastala po listopadu 1989. A česká politika, zahraniční i domácí, na tu situaci tehdy zareagovala dobře; vhodnou kombinací idealismu (coby opaku cynismu) a realismu (opaku to naivity). Jistě jsme udělali i chyby, protože my lidé jsme nedokonalí. Ale povedlo se nastolit nejsvobodnější a nejbezpečnější režim u nás za posledních sto let. S přátelskými vztahy s každou sousední zemí. Leč nějakých dvacet, pětadvacet let po listopadu se vše začalo kazit jak v politice zahraniční, tak i domácí.

Ten proces ztráty dynamiky a nárůstu jakési vnitřní koroze přicházel postupně. Nebudu hodnotit jednotlivé vlády, ale řekl bych, že druhé období Václava Havla bylo slabší než první; druhé období Václava Klause o poznání horší než jeho první, pak náhlý sešup k prvnímu období Miloše Zemana – a bůhvíjaké hrůzy nám přinese jeho období druhé. Někteří dokonce začínají vyjadřovat obavy, zda nenastane změna režimu…

Takže ano, 20. století se podepsalo na tom, jak žijeme a volíme v roce 2018. A nikoli kladně.

Ale dějiny jsou dějinami vzestupů a úpadků, triumfů a pádů. Máme trvat na tom, co se povedlo: na dobrých vztazích se všemi sousedními zeměmi (a z historických důvodů za sousední považuji i Maďarsko), členství v NATO a v EU; a v EU vyjednávat efektivněji než doposud, tj. vyjednat nepřijetí (buď většinové odmítnutí, nebo menšinové zablokování) opatření, jež jsou pro nás nepřijatelná (např. povinné kvóty na imigranty).

A na otázku, co nám přinese budoucnost, a bude tudíž mít na náš život i politiku vliv největší, lze odpovědět slavným výrokem bývalého britského premiéra Harolda Macmillana: „Události, mladý muži, události…“ A klidně můžeme dodat i „mladá slečno…“

V roce stoletého výročí Československa potřebujeme více než kdy jindy svobodná média. Pomozte nám je udržet a předplaťte si Revue FORUM ZDE! Děkujeme.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner