Studnice nevyčerpatelných citátů, tedy Parlamentní listy, se zaradovaly, jak prý Jan Schneider zahanbil politologa Jiřího Pehe. „Politolog Jiří Pehe se zamyslel nad situací ve španělském Katalánsku. Konstatoval, že požadavek Katalánců na referendum o samostatnosti sice podle španělské ústavy není legální, ale to nic nemění na tom, že je katalánský požadavek legitimní a lze o něm hlasovat v referendu. Analytik Jan Schneider za tuto úvahu politologovi zatleskal a podotkl, že přesně k tomu došlo na ukrajinském Krymu, takže Pehe vlastně hájí připojení ukrajinského Krymu k Ruské federaci.“
Jak může být někdo analytik, když nepozná jablka od hrušek? Příště napíše, že když někdo souhlasí se soudními pitvami, tedy rozřezáváním mrtvých, podporuje Jacka Rozparovače, který dělal to samé, jen ne podle tehdejšího práva legálně.
V komentáři pro První zprávy.cz (8. 10.) se Schneider rozjel: „Plně souhlasím, že je legitimní vyjadřovat svou vůli v referendech, řešících kromě práva na sebeurčení a členství v EU i členství v NATO! Platí totiž stará zásada, že je třeba periodicky přezkušovat samy základy všeho, na čem stojíme a na čem stavíme a kam směřujeme. To je jeden ze základních pilířů evropské civilizace – a je legitimní i tento pilíř periodicky přezkušovat, což nesmí být legálně omezeno. A když je někde činěn takový pokus, stupňuje se tlak tak dlouho, až to nedopadne pro nikoho dobře, protože, jak pravil Vladimir Bukovský, revoluce zdvihá kal ode dna. Nám o tom ať někdo povídá, že.“
No právě. Nám ať o tom někdo povídá.
O revolucích a zvedání kalu ode dna bychom tu mohli vykládat dost dlouho. V kalu rozličného typu se analytik Schneider pohybuje jako ryba ve vodě. Server První zprávy k takovému bahnu patří v první linii.
Abychom analytika vrátili do oblasti fakt. Rusko v rozporu s mezinárodním právem okupovalo Krym, který mu nepatří. Takzvané referendum následovalo potom. Takový postup může připadat normální jenom přátelům Kremlu. Jak vypadají svobodné volby v ruských poměrech, vidíme jako seriál na pokračování. Tak třeba odsoudíme někoho z opozičních politiků, protože je opoziční a pak mu – v souladu s právem, jak jinak – nedovolíme kandidovat, protože byl přece odsouzen.
Tentýž Kreml má své vojáky na východní Ukrajině a posílá tam moderní zbraně. (Zbraně, jaké nemohli separatisté ukořistit Ukrajincům, protože je Ukrajina ve výzbroji nikdy neměla a Rusko je nikdy neexportovalo. Bohatě zdokumentováno.) Když tam ruského vojáka chytnou, tvrdí se, že byl na dovolené a ruská armáda s tím nemá nic společného. Že by měl občan Ruska, který jede do cizí země střílet na cizí občany skončit před soudem a za mřížemi, to putinovské analytiky ani nenapadne. Ještě by nám mohl Schneider vysvětlit, proč Rusko nenechalo Čečence, aby si taky uspořádali nějaké referendum. Po vyvražďování tamního civilního obyvatelstva ruskou armádou už by se za kampaň ušetřilo.
To je hezké, že chce Schneider „periodicky přezkušovat základní pilíře západní demokracie“. Jistě je to bezpečnější než v Rusku periodicky přezkušovat pilíře kremelského autoritářského imperialistického režimu. Pár takových už skončilo s kulkou v těle a dál nic nepřezkušují.
Proč to tihle promoskevští pěšáci dělají? Jsou hloupí, navedení, placení? Nebo si na návštěvě Ruska dali omylem zmrzlinu s poloniem, která byla určena na vývoz a sníst ji měl někdo jiný?