Ideální je vymyslet nějakou frázi, která se omílá kolem dokola, až se z ní stane svatá pravda. Pak už na realitě nezáleží, vystačí se s příslušným zaříkáváním.
Jedno zaklínadlo zní, že „se má pomáhat v místě problému“. Existuje na to téma jeden vtip, co nám kdysi v rozhovoru řekl Michael Kocáb:
Ptá se pan učitel: Vojtíšku, jak se má řešit současný imigrační problém? Prosím, v místě vzniku, pane učiteli. Správně Vojto, píšu ti jedničku. Vojta se zamyslí. A co když ti imigranti přesto přijdou, pane učiteli, třeba, že budou mít hlad nebo žízeň nebo jim bude horko? Řekl jsem v místě vzniku, tak v místě vzniku, Vojto, moc přemýšlíš. A co když se budou pořád topit v moři, pane učiteli, to jim nepomůžeme? Vojto, nebuď drzý, nebo zůstaneš po škole, ukončí rozhovor učitel.
V tom je jádro věci. I méně bystrého by mohlo napadnout, že uprchlík ze své podstaty ve své zemi není, a tudíž tam pro něj nelze hnout prstem. Že není ve své zemi, má nějaké docela dobré důvody. To se dá samozřejmě docela dobře okecat. Třeba že se dotyční rozhodli jít za lepším, což je samozřejmě pravda, když je to všude lepší než u nich doma. Nebo že baží po evropských sociálních dávkách. Jenže v Sýrii opustilo domovy devět milionů lidí. Někteří v rámci Sýrie, když domov už neexistoval, někteří – a to naprostá většina – skončila v uprchlických táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku. („Ať se o ně postarají muslimové!“ Tak už se stalo.) Do Evropy jich dorazila jen malá část. Takhle masové bažení po dávkách nevypadá, zvlášť když při tom bažení riskujete život.
Naivní (nebo přímo hloupé) poznámky, že se mají stavět sirotčince „v místě problému“, jaksi pomíjejí, že nemá smysl je stavět tam, kde přetrvávají důvody osiření. Pokud tedy někdo nebere vážně ruskou propagandu a její české služebníčky, kteří už si chválí Asadem dobytá území jako stabilizovanou společnost. Asad je krvavý diktátor stejně jako jeho otec a nikdo by se nedivil, kdyby někdo chtěl jeho panství opustit i bez války. Ale střílí se a bombarduje dál, nějaké sirotčince by se hodily.
Jak to vypadá s ochotou někde za hranicemi pomáhat, ostatně ukázal Andrej Babiš. Evropská unie bude jednat o posílení pohraniční stráže, ale Babiš je k návrhu „skeptický“. V pondělí řekl po jednání české a slovenské vlády: „Společně jsme prosadili, že nebudou kvóty a nikdo nám nebude diktovat koho přijmeme. Mám jiný názor na Frontex než pan Juncker. Itálie, Řecko, Španělsko a Malta žádný Frontex nepotřebují. Potřebujeme peníze na zastavení ilegální migrace přes severní Afriku.“
Prostě fráze a zase fráze. Na jednu stranu kritika, jak se nic nedělá. Když se něco dělá, tak my si to myslíme jinak a stálo by to peníze. Slovenský premiér Pellegrini mluví podobně.
Státy V4 prahnou po evropských penězích a výhodách z členství v Unii, ale nechtějí hnout ani prstem. Takhle členství v klubu nevypadá. Jenže pryč se těm národoveckým vůdcům nechce, protože vědí, že by to byla ekonomická pohroma, kterou by nevysvětlili. I lidé dost omezení, pokud jde o etiku, si ještě umějí spočítat peníze.
Nemá ani cenu dělat taktické úlitby a vykládat, jak se uprchlíci vrátí jednou „domů“. Někteří se nevrátí nikdy a vezměme to jako fakt. Taky se tady mezitím dost dětí narodí a těžko by jim někdo vysvětloval, že mají najednou žít jinde, když už jsou doma tady. Zvlášť když to doma budou různé diktatury a rozvrácené státy. Tam se nic budovat nedá, soudný člověk to ví. Naděje na změnu v nějakém rozumném čase není.
Rozumná západní země ostatně ví, že když už investovala spoustu peněz do kvalifikace uprchlíků, nebude se jich přece zbavovat. Když teď v Německu nastoupilo třicet tisíc běženců do učebního poměru a ti lidé na trhu práce chybějí, nemá nikdo důvod je poslat pryč. Snad jen když je jeho mysl řádně zatemněna extremistickou propagandou. Imigranti také stojí za evropským hospodářským růstem a bylo by to ještě lepší, kdyby se politici nevykašlali na integraci dalších generací příchozích. Tato chyba se už ale opakovat nemusí.
Švédové ostatně při posledních volbách ukázali, že tohle chápou. Zaměstnanost imigrantů je tam vysoká, 80 procent. U těch nových se daří získat práci dvakrát rychleji než u těch dřívějších. Švédové nepotřebují, aby jim z Česka někdo sděloval, jakou tam mají kriminalitu a jak jsou hloupí.
Hloupý je někdo úplně jiný.