Předesílám, že v nadcházejícím druhém kole volby prezidenta republiky budu volit Jiřího Drahoše. Ostatně v této chvíli to již žádná volba není. Kdo chce perspektivu života ve svobodné společnosti s demokraticky uspořádanou vládou, musí k druhému kolu přijít a nemůže volit jinak. Věřím, že Jiří Drahoš si uvědomuje historickou odpovědnost, která na něj v tuto chvíli dopadla, a jako prezident jí dostojí.

Přesto však mám nad celou prezidentskou volbou jednu obecnější otázku. Je opravdu nezbytné a prospěšné, aby se prezidentem republiky vždy stal velebný kmet?

Mentálně doma v současnosti

Nejde mi v prvé řadě o praktické aspekty výkonu prezidentského úřadu. Hlava státu v našem ústavním systému nemá být aktivním hybatelem každodenního politického dění. Dokonce i role vrchního velitele ozbrojených sil u nás nemá stejný obsah jako v zemích, kde prezident stojí v čele exekutivy.

Ačkoli je jistá duševní a tělesná svěžest pro výkon funkce určitě nezbytná, podstatnější mi přijde něco jiného: Od prezidenta republiky očekávám, že bude podněcovat přemýšlení a moderovat politické debaty o otázkách, které se týkají celkové budoucnosti národa, a přesahují tedy aktuální volební období. Kromě toho, že takto systematické přemýšlení celkově patří k základním zásadám dobrého vládnutí – například ve Finsku dokonce mají speciální parlamentní výbor pro budoucnost –, zrovna v dnešním Česku bychom něco takového obzvlášť potřebovali.

Proto soudím, že by obecně bylo žádoucí, aby prezidentem byl mladší člověk, který bude mentálně doma v současnosti. Člověk, který bude aktuální fundamentální proměny světa vnímat jako realitu, na niž národ potřebuje najít dobrou strategickou odpověď, nikoli jako hrozbu, před níž je nutné se zavřít a zatlouct dveře i okna.

Reklama i záruka bezpečnosti

Vnitřní mentální nastavení samozřejmě souvisí s věkem jen částečně. Nemluvím zde však o konkrétních kandidátech, ale o obecné představě o typu prezidenta. V tomto směru je to otázka pravděpodobnosti.

Vidím zde také další aspekt. Česko je v evropském měřítku středně velká země, v měřítku světovém spíše menší. Prezident, jemuž funkce dodá dostatečnou mezinárodní viditelnost, by se později mohl stát naším přirozeným kandidátem na významné role v Evropské unii a v mezinárodních organizacích. (Samozřejmě za předpokladu celkově rozumné a strategicky vedené zahraniční politiky státu.) Zástupce ve významné evropské či mezinárodní funkci je pro zemi naší velikosti nejen reklamou, ale zejména potenciální důležitou zárukou naší bezpečnosti a vlivu. Realizace takového scénáře je ale samozřejmě velmi problematická, pokud se konec volebního období prezidenta volně překrývá se sklonkem jeho života.

Tématem současné prezidentské volby je základní orientace země – Západ versus Východ, demokracie versus autokracie, svoboda versus servilita. Bude-li prezidentem republiky zvolen Jiří Drahoš (jak v to doufám), je zde slušná pravděpodobnost, že by mohl náš nejvyšší státní úřad zcivilnit.

Zároveň bychom ale měli tuto příležitost využít k debatě o tom, zda už jako společnost náhodou nejsme připraveni naše chápání prezidentského úřadu významněji proměnit, aby lépe sloužil naším potřebám.

Revue Forum Banner

Jiří Nantl
Jiří Nantl
Ředitel CEITEC, expert ODS pro výzkum a inovace
Další články autora