Předesílám, že v nadcházejícím druhém kole volby prezidenta republiky budu volit Jiřího Drahoše. Ostatně v této chvíli to již žádná volba není. Kdo chce perspektivu života ve svobodné společnosti s demokraticky uspořádanou vládou, musí k druhému kolu přijít a nemůže volit jinak. Věřím, že Jiří Drahoš si uvědomuje historickou odpovědnost, která na něj v tuto chvíli dopadla, a jako prezident jí dostojí.

Přesto však mám nad celou prezidentskou volbou jednu obecnější otázku. Je opravdu nezbytné a prospěšné, aby se prezidentem republiky vždy stal velebný kmet?

Mentálně doma v současnosti

Nejde mi v prvé řadě o praktické aspekty výkonu prezidentského úřadu. Hlava státu v našem ústavním systému nemá být aktivním hybatelem každodenního politického dění. Dokonce i role vrchního velitele ozbrojených sil u nás nemá stejný obsah jako v zemích, kde prezident stojí v čele exekutivy.

Ačkoli je jistá duševní a tělesná svěžest pro výkon funkce určitě nezbytná, podstatnější mi přijde něco jiného: Od prezidenta republiky očekávám, že bude podněcovat přemýšlení a moderovat politické debaty o otázkách, které se týkají celkové budoucnosti národa, a přesahují tedy aktuální volební období. Kromě toho, že takto systematické přemýšlení celkově patří k základním zásadám dobrého vládnutí – například ve Finsku dokonce mají speciální parlamentní výbor pro budoucnost –, zrovna v dnešním Česku bychom něco takového obzvlášť potřebovali.

Proto soudím, že by obecně bylo žádoucí, aby prezidentem byl mladší člověk, který bude mentálně doma v současnosti. Člověk, který bude aktuální fundamentální proměny světa vnímat jako realitu, na niž národ potřebuje najít dobrou strategickou odpověď, nikoli jako hrozbu, před níž je nutné se zavřít a zatlouct dveře i okna.

Reklama i záruka bezpečnosti

Vnitřní mentální nastavení samozřejmě souvisí s věkem jen částečně. Nemluvím zde však o konkrétních kandidátech, ale o obecné představě o typu prezidenta. V tomto směru je to otázka pravděpodobnosti.

Vidím zde také další aspekt. Česko je v evropském měřítku středně velká země, v měřítku světovém spíše menší. Prezident, jemuž funkce dodá dostatečnou mezinárodní viditelnost, by se později mohl stát naším přirozeným kandidátem na významné role v Evropské unii a v mezinárodních organizacích. (Samozřejmě za předpokladu celkově rozumné a strategicky vedené zahraniční politiky státu.) Zástupce ve významné evropské či mezinárodní funkci je pro zemi naší velikosti nejen reklamou, ale zejména potenciální důležitou zárukou naší bezpečnosti a vlivu. Realizace takového scénáře je ale samozřejmě velmi problematická, pokud se konec volebního období prezidenta volně překrývá se sklonkem jeho života.

Tématem současné prezidentské volby je základní orientace země – Západ versus Východ, demokracie versus autokracie, svoboda versus servilita. Bude-li prezidentem republiky zvolen Jiří Drahoš (jak v to doufám), je zde slušná pravděpodobnost, že by mohl náš nejvyšší státní úřad zcivilnit.

Zároveň bychom ale měli tuto příležitost využít k debatě o tom, zda už jako společnost náhodou nejsme připraveni naše chápání prezidentského úřadu významněji proměnit, aby lépe sloužil naším potřebám.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Nantl
Jiří Nantl
Ředitel CEITEC, expert ODS pro výzkum a inovace
Další články autora