Reakce českých politiků na noční bombardování v Sýrii jasně dokládají, jak jsou rozloženy síly směrem k zahraniční politice. Zatímco jedni odsuzují útoky chemickými zbraněmi, které spáchal režim diktátora Bášára Asada, najdou se i tací, kteří protiúder spojenců kritizují a odsuzují. Není divu, že na proruské straně stojí komunisté společně s prezidentem republiky.
Jestli si někdo myslel, že současní komunisté se liší od těch, které známe z dob, kdy vládli naší zemi, silně se mýlil. Členové KSČM zdatně dokazují, že jejich směřování směrem na východ je neměnné a vše, co pochází především z Ruska, je ideální a zaslouží si obdiv.
Proto je pochopitelné, že Vojtěch Filip, předseda komunistů, odsoudil útok koalice USA, Velká Británie a Francie. Pro Rusko, které finančně i vojensky podporuje zvrácený Asadův režim, který neváhá zabíjet své vlastní občany chemickými zbraněmi, je noční akce nepřijatelná. Dokonce ji označují za urážku Vladimira Putina, což jasně dokládá, že hovořit o Rusku jako o demokratické zemi je zcela nemožné a jedná s o zemi jednoho muže, který o všem rozhoduje.
Nepřekvapila ani ostudná reakce Hradu, podle nějž je také vina za vše špatné na straně západních zemí, které by měly nechat Sýrii být a dovolit její ovládnutí Asadovými vrahy, podporovanými z Ruska. Miloš Zeman ani jinak reagovat nemohl. Je Putinovou loutkou a pokud by si dovolil říct jediné kritické slovo na chování ruského mocnáře, mohl by se hodně divit.
S vyjádřením, které podpořilo názory komunistů a Zemana přispěchal pochopitelně i Tomio Okamura. Ten si zase po delší době mohl přihřát svou protimigrační polévku a trochu postrašit ty, kteří si ještě myslí, že tento extremistický politický podnikatel mluví pravdu.
Překvapili tak možná jen Piráti. Strana politických noviců, od kterých se dá čekat leccos, ale ve většině důležitých momentů se zatím chovali celkem rozumně. Útok v Sýrii ovšem podle jejich vyjádření nebyl zcela šťastný a celá situace se mohla řešit i jinak.
Ke klasicky proevropsky laděným TOP 09 a ODS, jejichž vrcholní představitelé dali jasně najevo, že útoky chemickými zbraněmi jsou nepřípustné a bylo nutné na ně reagovat, se přidal i Andrej Babiš. Muž na křižovatce, ale s jasně daným byznys plánem.
Premiér v demisi jasně podpořil útok spojenců a společně se svými ministry zahraničí a obrany ukázal, že na rozdíl od hlavy státu naše vláda ctí spojenectví se západem i naše závazky v NATO nebo EU.
Ještě aby se Babiš vyjádřil jinak. Sice si před nedělní návštěvou u Zemana v Lánech přidělal zase trochu problémů a své výroky bude muset prezidentovi vysvětlovat, ale na druhou stranu si dobře uvědomil, že nepodpořit spojeneckou akci znamená zapomenout na společné fotografie s důležitými evropskými politiky, které se tolik hodí na vlastní facebookovou prezentaci.
Logicky by bylo nepochopitelné, aby se při současném vyjednávání o vládě mohly potkávat strany, které mají naprosto odlišný přístup k zahraniční politice, ale v případě současné České republiky je jasné, že skládání kabinetu je pouze kšeftem z mocí, kde jdou ideály stranou. Proto není s podivem, že může ANO spolupracovat s komunisty, aniž by měli stejný pohled na zásadní věci, důležité pro Českou republiku optikou zahraničních partnerů.