Společnost Agrofert údajně potřebovala peníze, a tak v roce 2012 vydala podnikové dluhopisy („papírky“, za něž obdržela potřebné peníze ve formě půjčky). Aby však majitelé dluhopisů nemuseli platit daně, vydala Babišova firma tři miliardy dluhopisů, každý z nich ve jmenovité hodnotě jedné koruny, jak informovalo Echo24.cz.
Daň z ročních úroků z každého jednotlivého dluhopisu se tak dosud zaokrouhluje na nulu. Kdo si je koupil? Samozřejmě Andrej Babiš. Nebo přinejmenším asi 1,5 miliardy z nich, které v současnosti podle Echo24.cz drží. Tak získává ročně 90 milionů korun na úrokových výnosech, ze kterých tedy neplatí daně.
Pro pochopení problému si zapamatujme, že kdyby si Babiš koupil jeden dluhopis v hodnotě 1,5 miliardy korun, platil by z následně získávaných úroků každý rok daň. Protože si však místo toho nakoupil 1,5 miliardy dluhopisů, každý v hodnotě jedné koruny, výsledný roční úrok z každého jednotlivého dluhopisu je nyní v řádu haléřů, takže se podle pravidel pro tehdy vydané dluhopisy zaokrouhlí na nulu, díky čemuž Babiš v současnosti neplatí z úroků plynoucích z kteréhokoli z této kupy dluhopisů žádnou daň.
Ačkoliv tehdy vlastnil a dosud kompletně vlastní celou společnost a může tedy prakticky libovolně rozhodovat o své výplatě dividend z akcií, rozhodl se z nějakého důvodu pro dluhopisy, na něž si navíc podle trestního oznámení zveřejněného na serveru Deník.cz půjčil přímo od své firmy (možná dokonce od té, která údajně potřebovala peníze). Pro takový postup připadají mezi racionálními důvody v úvahu právě pouze daňové dopady.
FORUM 24 přineslo komentář právníka Aleše Rozehnala. V něm správně upozorňuje na mediální hysterii v souvislosti s tímto odhalením. Zdůrazňuje, že vydávat třeba tři miliardy dluhopisů v libovolné jmenovité hodnotě není trestné a půjčovat si na ně od své vlastní firmy také ne. Aleš Rozehnal tím také připomíná, že je na svobodném rozhodnutí každého podniku, zda využije k financování externích zdrojů. Toto právo přitom bylo některými právníky podle serveru Echo24.cz zpochybněno. Ministr Babiš za zmínku v médiích v tomto případě jistě stojí, protože chce po každém drobounkém živnostníčkovi, aby se nesnažil vyhýbat daním, ale sám už několik let daně z těchto úroků neplatí. Získal tak prozatím desítky miliard korun. Kriminalizace nákupu dluhopisů ze strany většinových akcionářů je však nebezpečná, protože tak znejišťujeme spoustu dalších podnikatelů, kteří se prostě jen svobodně rozhodli snížit si legální cestou daně, a navíc může být jejich kritika také zcela mimo mísu. Nikdy jim totiž nevidíme do hlav. Co když třeba plánovali zbavit se svých akcií (tedy zbavení se či snížení své vlastnické účasti na majetku i při rozhodování), ale díky zlepšení situace svého podniku nakonec (po vydání a nákupu dluhopisů) změnili názor a akcie si ponechali?
Celý případ má však jeden háček. Podniky nesporně mohou vydávat miliardy dluhopisů. Každý z nich může mít bezesporu hodnotu třeba i jen jedné koruny. Kupující si klidně může půjčit sám od sebe nebo od svého podniku (pokud tím nepoškodí své věřitele). Nesmí však krátit daň.
Ukažme si, zda se Andrej Babiš dopouští už několik let krácení daně. Nejprve by měl finanční úřad prozkoumat, zda se nedopustil tzv. „disimulace“. Jak ve svém článku upozorňuje Aleš Rozehnal, někteří komentátoři totiž tvrdí, že Babiš zneužil právo. Jenže za prvé není dosud veřejně známo, kdo v Agrofertu na základě svého oprávnění o vydání dluhopisů rozhodl, a za druhé možná došlo ke zneužití původního záměru zákonodárců, k „disimulaci“ však zřejmě nedošlo. Co to je? Kdyby Babiš simuloval, předstíral by dejme tomu, že je duševně chorý, ačkoliv je zcela zdráv. Kdyby naopak Babiš disimuloval, věrohodně by předstíral, že je psychicky vyrovnaný, ačkoliv je úplně mimo. Ale to byl jen příklad. Ve skutečnosti je Babiš zcela zdráv a dokonce velmi chytrý.
V případě daní by simulování znamenalo, že by třeba Agrofert předstíral prodej své produkce jen proto, aby mohl zaplatit DPH a zároveň si zvýšit placenou daň z příjmů. Disimulací by naopak bylo předstírání, že k ziskovému obchodu nedošlo. Jedná se o zakrytí skutečného stavu právním popisem, což je trestné.
Při tomto vyšetřování bude tedy nejprve zapotřebí prozkoumat, zda Babišovi bylo opravdu předáno (přinejmenším) zhruba 1,5 miliardy dluhopisů. Podle trestního oznámení (tak, jak bylo zveřejněno na serveru Deník.cz) však byly tyto dluhopisy zaknihovány (uvedeny v jakémsi příslušném centrálním registru). Jinak řečeno, Agrofert asi opravdu vydal miliardy jednotlivých kusů dluhopisů v elektronické podobě a Babiš je zřejmě skutečně převzal.
Babiš má však úplně jiný problém. Soudní dvůr EU řeší řadu daňových nejasností uvnitř Evropské unie, kde jsou daně do jisté míry harmonizované, a zásadně se drží principu daňové neutrality. Pokud proběhnou dvě stejné události, byť na základě jiného postupu, nemůže být výsledná daň pokaždé jiná. Kupujete‑li si výhledově na základě dohody dojednané předem celý podnik, ale jeho akcie přebíráte postupně, v průběhu několika dní či týdnů, je to při pohledu daňovými brýlemi stejné, jako kdybyste si podnik rovnou koupili celý. Existuje na to dokonce rozhodnutí uvedené soudní stolice.
Obdobně pokud si Babiš převzal přinejmenším 1,5 miliardy korunových dluhopisů v rámci jedné série (tranše), je to ve výsledku stejné, jako kdyby si převzal jediný dluhopis v hodnotě 1,5 miliardy. Ledaže by snad měl Agrofert pro vydávání jednotlivých dluhopisů nějaký důvod. Stejně tak zaměstnavatel nemůže libovolně uměle dělit pracovní úvazky svého zaměstnance (byť by s tím dotyčný souhlasil). Obdobně Nejvyšší správní soud stanovil, že nebude brán ohled na umělé (zbytečné) dělení veřejných zakázek.
Zbývá nám už tedy pouze spor o to, zda spolupachatelem je Babišova firma. Mohl Agrofert (např. jeho finanční manažer či přímo Babiš) záměrně vydat uměle rozdělené dluhopisy, aby došlo ke zkrácení daně? Nebo je problém na straně majitele dluhopisů (Babiše), protože k nim ve svých daňových přiznáních nepřistupuje jako k celku? Otázkou navíc je, zda se podaří takový záměr ze strany Agrofertu prokázat a zda se vůbec jednalo o záměr, a ne jen o impulsivní nesmyslný reflex.
Kromě pravděpodobného podvodu s umělým rozdělením dluhopisů si pak ještě autor zveřejněného trestního oznámení stěžuje na údajnou přemrštěnou úrokovou míru. Babiš podle této informace zkrátka dostává za tuto půjčku od Agrofertu mnohem vyšší platby, než je běžné. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš je Agrofert a Agrofert je Andrej Babiš, vzniká tím problém přinejmenším kvůli dani z příjmů. Agrofert si tak totiž prostřednictvím vyplácených úroků (pravděpodobně uplatňovaných v rámci daňově uznatelných nákladů) snižuje svou daň z příjmů. Navíc se tak peníze nadměrně přesouvají z Agrofertu k Andreji Babišovi (tedy z jeho levé kapsy do pravé), čímž mohou být poškozováni věřitelé Agrofertu. Tedy pokud je pravda, že úroky jsou neúměrně vysoké.
Vyšetřování případu tedy ještě bude napínavé.