Pamětníci dobře vědí, co se myslelo slovem papaláš a je to snad dost srozumitelné i dnes. To slovo se zase hodí, protože povstali noví papaláši a od těch starých se celkem moc neliší.

Slovník cizích slov uvádí: „Papaláš je nespisovný lehce pejorativní výraz pro jedince obdařeného formálně (legálně) značnými pravomocemi, který tohoto svého postavení ale nevyužívá v souladu s obecně definovanými základními (zejména morálními) požadavky, které se při výkonu dané funkce předpokládají.“

Web Naše řeč  zase sděluje, že jde o expresivní a hanlivý výraz, kterým se myslí „vyšší veřejný činitel“ a slovo je prý slovenského původu.

Je zajímavé se podívat, jestli v řečech existuje nějaká obdoba. Ruština má slovo „šiška“, které kupodivu znamená totéž, co v češtině, ale jak se ve výkladech dozvíme, dá se používat o „važnom, značitělnom, vlijatělnom čelověke“.

Pak můžeme nalézt věty jako „kdo se prosil velké šišky ve městě o pomoc?“ Popřípadě, že by někdo mohl „říci těm velkým šiškám na zadním sedadle, že nesmí kouřit“. Nebo: „Myslel jsem si, že jsi velká šiška. Ničíš lidi mrknutím oka.“

Z toho si už celkový dojem nějak poskládáme.

Je samozřejmě nasnadě otázka, o hodnostáře jakého významu se jedná. V podstatě by to mohl být kdokoli od hlavy státu až po okresního funkcionáře, popřípadě starostu (dříve předsedu MNV).

Papálášství vyniká jako vlastnost právě tehdy, když jde o potentáta místního významu, který ale své okolí a jemu vyčleněnou oblast považuje za jakési léno, kde se může chovat jako pán místního vesmíru. I teoretici, kteří uvažují o možnosti současné existence několika vesmírů, říkají, že jsou od sebe odděleny a nemají na sebe vliv, takže i okresní tajemník může kašlat na cokoli, protože tady je pánem on vlijatělnyj čelověk. Vy si můžete jít stěžovat tak leda do lampárny. (Pro později narozené, lampárna byla místnost na nádraží, kam se ukládaly svítilny. Efektivita stížnosti na takovém místě je zřejmá.)

Atributy papalášství by byly vděčným tématem pro freudovskou analýzu symbolů, zvláště tam, kde se předmět chápe jako zástupné zvětšení jistého mužského orgánu. Klasickým příkladem je automobil jako demonstrace síly. Jím potentát prokazuje potenci. Že se pro Tatru 603 vžil název papalášfáro (jako údajný maďarský překlad), je příznačné. I populární doutník může plnit tuto funkci. Vzpomeňte si, s čím se vynořil před novináři Jiří Paroubek, když to vypadalo, že by mohl mít vládu s podporou komunistů. Doutník jako náznak zbraně a to palné, protože má žhavý konec a současně chemické, protože jím vlijatělnyj čelověk může zahalit protivníka oblakem cizorodé látky.

Ostatně i známé vystoupení vlijatělnovo čelověka Paroubka „pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?“ bylo demonstrací papalášského ducha. Popsal v podstatě řadu obalů své tělesné schránky, které této schránce dávají zdání důležitosti. Některé věci se nedělají, ale to těm lidem nevysvětlíte. Bill Gates nemůže před lidi vylézt ověšen zlatými řetězy, protože by se jednak znemožnil, jednak nemusí a taky by ho to nejspíš vůbec nenapadlo.

Papalášství je ovšem nedemokratické a nezápadní, patří spíše do nějaké gubernie daleko na Východě. Tady se nicméně hbitě uchytilo za komunistického režimu a zapustilo tak hluboké kořínky, že ve vhodném normalizačním klimatu zase bují. Poslední ukázkou je vlijatělnyj čelovek a bezprověrkový hradní kancléř Mynář s jeho načerno vyhloubeným rybníkem v Osvětimanech a podivným provozováním všelijakých trhů na Hradě. Totéž předváděla hejtmanka Jermanová s manželem, který jezdil do svého kadeřnictví limuzínou kraje.

Mentalitou papaláše, šišky, vlijatělnovo čelověka je, že může, co chce a všichni jsou na něj krátcí. Je dobré jim dávat najevo, že nemohou. Takovým bytostem pak roste chuť a krom toho je to nevkusné a my nemáme zapotřebí se na to koukat.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora