Ruský senátor Andrej Klišas navrhl plán izolace ruského internetu od světa a zařídit by to měl dodatek stávajícího ruského zákona o komunikaci. Jeho návrh by vyžadoval, aby všechny on-line služby, které působí v Rusku, měly technicky účinnější možnost zablokovat internetové stránky zakázané ruskou vládou.
Tato technologie by znamenala, že ruský segment internetu bude nezávislý na zbytku globální sítě. Klišas a jeho spolunavrhovatelé zdůvodnili návrh zákona tím, že by to zvýšilo schopnost Ruska odolat vnějšímu kybernetickému útoku, čímž myslí především útok ze strany USA.
Zatímco návrh zákona má spolehlivou podporu v ruské vládě, autoři uvrhli veřejnou debatu o této záležitosti do zmatku, když slíbili, že internet Ruska by mohl být izolován bez toho, že by to vyžadovalo nějaké další peníze navíc. Den předtím, než byl návrh zákona podroben prvnímu čtení ve Státní dumě, to ale oficiální komentáře vládního úřadu zpochybňují. Problémy spojené s tím, jak tento jinak jistě Kremlu sympatický návrh zaplatit, rozebírá server Meduza.io.
Klišas reagoval tvrzením, že ruské rozpočtové zákony již zahrnují financování, které umožňuje zaplatit opatření navržená v zákoně – jmenovitě jde o „vytvoření monitorovacího a řídícího centra pro veřejné on-line sítě“. V rozhovoru s rozhlasovou stanicí Govorit Moskva říká: „Zákon o bezpečnosti informací, který vláda již schválila, zahrnuje financování tohoto návrhu – více než 20 miliard rublů (302,8 milionů dolarů).“
Interfax, společnost poskytující informační služby se sídlem v Moskvě, však říká, že v ruském rozpočtu bylo přiděleno pouze 1,8 miliardy rublů (27,2 milionu dolarů) rozložených po dobu tří let, aby se zřídilo monitorovací středisko.
Středisko bylo také vytvořeno spíše za účelem koordinace nařízení od agentury pro cenzuru ruské vlády s hezkým názvem Roskomnadzor.
Rozhodnutí o vytvoření střediska bylo učiněno před více než rokem, tedy ještě předtím, než byl poprvé představen Klišasův zákon. Bylo ve skutečnosti součástí zákona o bezpečnosti informací, který ruská vláda schválila v prosinci roku 2017.
Po schválení plánu na přidělení 22 miliard rublů bylo monitorovacímu středisku fakticky dáno pouze 491 milionů rublů (7,4 milionu dolarů) a ne 1,8 miliardy. Financování ani nebylo v původní verzi zákona; to bylo přidáno až před druhým čtením v Dumě.
Přestože se v zákoně o informační bezpečnosti uvádí Centrum a semináře, není v něm obsaženo financování úplné izolace ruského sektoru internetu. Jeho cílem bylo pouze snížit podíl ruského internetového provozu, který přichází do sítě ze zahraničí na 10 procent do roku 2024.
Celkem se soudí, že Duma Klišasův návrh schválí, nicméně částka, kterou to bude vyžadovat, ještě není definitivně známa. Jediné, co máme, jsou čísla, která byla stanovena před tím, než byl tento zákon předložen, a proto o tom v žádném případě nemluví. Ruská vláda poznamenala, že navrhovatelé zákona nenabízejí žádnou formu finanční podpory pro svůj plán. Státní auditoři říkají ve svých připomínkách, že „realizace tohoto projektu by způsobila růst cen zboží a služeb na ruském trhu, což by mohlo ohrozit zvyšování rozpočtových výdajů (vlády) na všech úrovních“.
Expertní rada jmenovaná vládou poskytla svůj vlastní odhad nákladů na realizaci Klišasova zákona. Izolace ruského internetu by mohla stát 25 miliard rublů (více než 378 milionů dolarů) a dalších 134 miliard (dvě miliardy dolarů) ročně na kompenzace poskytovatelům internetových služen na kompenzaci zvýšených nákladů.
Kdybychom to shrnuli, jsou to moc pěkné myšlenky a budou mít podporu, ale mdlý výkon ruské ekonomiky na to zatím nemá peníze.
Že nejde v tomto návrhu o nějakou obranu před kyberútoky, objasňuje politolog Alerij Solovej: (Viz Tapolitika.cz): „Myšlenky tohoto typu se objevily nejpozději v roce 2012 v souvislosti s protesty v Rusku, ‚lotosovou revolucí‘ v Egyptě a událostmi v Tunisu. Ve všech těchto občanských nepokojích hrály velkou roli sociální sítě. A tak bylo rozhodnuto, že je třeba najít způsob, jak je ovládat. Zpočátku byla snaha ovlivnit jejich obsah – infiltrovat do nich vlivové agenty, vytvořit trolí farmy a podobně. Jenže, jak je vidět, tyto scénáře nezafungovaly v plné míře. Můžete se sice pokusit ovlivnit agendu, ale nemůžete ji zničit. Vznikne silná, alternativní, opoziční kontraagenda. A tak začali přemýšlet o technologických metodách regulace. Obecně jde o dvě metody: odříznutí komunikačních kanálů ruského internetu od západu a v kritické situaci úplné vypnutí internetu.“
Jen na doplnění, Klišas je známá figura. V září 2014 byl Klišas obviněn nadací pro boj proti korupci ruského politika Navalného, že tají vlastnictví dači o 400 metrech čtverečných. Klišas se v rozhovoru pro list Novaja Gazeta brání tím, že neuvést nějaké majetky není ještě korupce, jak to naznačuje Navalnyj. Ovšem i ruský zákon řká, že uvedení majetku je součástí boje s korupcí. Když má někdo velký majetek, který nepřiznává, je třeba se ptát, kde přišel k penězům.
Podobné otázky by se mohly probírat právě na internetu, proto by někomu vyhovovalo, kdyby byl zcela pod kontrolou.
