Možná si dřívější ročníky pamatují z radostných dob totalitního dětství, že se občas někde objevila fotografie stohu, ve kterém přespal Lenin. Nebyla ale z předrevolučních dob, ale z (tehdejší) současnosti.

Po letech mě napadlo zjistit, o jaký stoh se vlastně jednalo, protože ani výjimečná ruská sláma nemůže vydržet tak dlouho, leda by ji balzamovali jako samotného Lenina, ale to asi tenkrát včas nikoho nenapadlo.

Takže jak to vlastně je s tím stohem, který stojí dodnes?

Trocha historie. Bolševický vůdce se schovával před pronásledováním carských orgánů, protože byl považován za německého špiona. Nikoli bezdůvodně, protože bolševici obhajovali porážku Ruska v první světové válce. Kdyby Lenin zůstal v Petrohradě, bylo by to pro něj nebezpečné. Byl tehdy vydán zatykač na čtyřicet komunistických vůdců. Vedení strany se rozhodlo skrýt svého vůdce mimo město, ale na takovém místě, kde by Lenin mohl stále dostávat informace o situaci v hlavním městě.

Dům pracovníka Setrorecké zbrojovky Nikolaje Alexandroviče Jemeljanova se nacházel v blízkosti nádraží, byl bezpečně chráněn vzrostlými stromy a šeříky. V areálu se nachází stodola, která byla použitelná pro potřeby domácnosti a pro letní bydlení. Lenin se rozhodl ukrýt v podkroví stodoly, kde si vytvořil lůžko ze sena a měl tam stůl a dvě židle. Tam byl několik dní. Dlouhodobě tam pobývat ale bylo nebezpečné, protože sousedé by si mohli všimnout nového nájemníka a informovat policii.

Jemeljanov tedy na opuštěném jihovýchodním břehu jezera na malé mýtince obklopené hustými keři postavil chatrč z větví a přikryl ji senem. V příbytku byla vytvořena prohlubeň, kde se ukrývaly noviny a dokumenty. Lenina by bylo možno vydávat za finského rolníka na sezonních pracích, kdyby bylo třeba.

Brzy se k Leninovi přidal Grigorij Zinovjev, kterého také hledala policie. (Zinověva pak nechal během svých čistek v roce 1936 popravit Stalin.)

Tady ve slaměné chatrči Lenin začal pracovat na knize „Stát a revoluce“ a Jemeljanův syn Kondratěv oběma mužům nosil vše potřebné a noviny. Lenin a Zinověv zůstali na místě až do 8. srpna 1917, kdy oba odešli do Finska.

Takže útulek, cosi mezi chatrčí a kupkou sena, skutečně existoval. Proč se ale ukazuje dodnes?

Tajemství je to banální. Je to samozřejmě replika, která se každý rok obnovuje. Jako turistická atrakce funguje u Petrohradu pod jménem Šalaš Lenina – Шалаш Ленина. Nápad na vznik památníku pochází už z roku 1924, tedy roku Leninovy smrti. V roce 1928 byl vybudován kamenný památník ve tvaru salaše a ten slaměný útvar stojí o kousek dál.

Návštěvník může zalitovat, že na stavbičce zřejmě není pravé ani stéblo slámy. U křižníku Aurory a balzamovaného Lenina aspoň předpokládáme, že tam jakási kontinuita matérie přece jen je. Ale nevadí, Leninův duch je tak silný, že je jistě přítomen i v této svatyňce, která zbylým komunistům dodává sílu k boji.