Jeden z nejznámějších českých moderátorů Václav Moravec se kromě jiného zabývá i žurnalistickou etikou. Právě ta se dostala do krize stejně jako celá novinařina. Tlaky na Českou televizi a Český rozhlas, zájmy komerčních médií s Jaromírem Soukupem v čele nebo urážky ze strany Miloše Zemana, Andreje Babiše a Tomia Okamury. To všechno směřuje k naprosto zásadní změně postavení i fungování českých novinářů. Celý rozhovor najdete v Revue FORUM, které vychází v pondělí 12. 3.!

Václave, nemohu náš rozhovor začít jinak než otázkou na Českou televizi. Zajímalo by mě, jak vnímáte atmosféru, která ve veřejnoprávním médiu vládne.

Nazval bych ji konstantní a konzistentní. Média veřejné služby jsou pod tlakem od devadesátých let, kdy vznikla. Když si vzpomenete na slova někdejšího premiéra Václava Klause, který nerespektoval, že existuje veřejná sféra, že existují instituce, které označujeme za veřejnoprávní, ať je to Akademie věd, Národní divadlo, Národní muzeum a tak dále. Václav Klaus rozlišoval buď soukromé, nebo státní. Pak přišla opoziční smlouva, boj o Českou televizi, stávka a řekněme jisté vystřízlivění, při kterém se ukázalo, že Českou televizi není možné jen tak jednoduše politicky zlikvidovat. V uplynulých pěti letech jsou média veřejné služby téměř ve stejné situaci jako v dobách zmiňované opoziční smlouvy. Politici je opět chtějí dostat pod větší kontrolu. To vytváří atmosféru, která v České televizi a v Českém rozhlase je. Nejenže existuje tlak politické reprezentace, ale čím dál více sílí zájmy aktérů soukromého sektoru. Ti si chtějí sáhnout na publikum, peníze i na vysílací práva, což vidíme v současné době u ČT Sport. Své zájmy a cíle halí hráči z komerčního sektoru do slov o neprůhlednosti fungování ČT, o neschopnosti lidí, kteří v ČT pracují. Zastírají tím pravou podstatu věcí – zničit silná média veřejné služby v ČR.

Když zmiňujete soukromá média, jak se díváte na to, že prezident republiky upřednostňuje Parlamentní listy nebo TV Barrandov? Taková věc není v západní Evropě běžná.

Vypovídá to o současném pojetí prezidentského úřadu. Miloš Zeman se rozhodl, že součástí jeho politické strategie bude útok na média veřejné služby, na to, co si sám pro sebe pojmenoval jako součást “pražské kavárny”, což jeho mluvčí neustále verbalizuje. On pochopitelně prostřednictvím Blesku může oslovit největší publikum v tištěných médiích. Je poněkud divné, že si pro podobnou komunikaci nezvolil nejsilnější komerční televizi v zemi, ale okrajovou televizi bývalého neúspěšného náměstka ministryně školství za Stranu zelených. Na druhé straně ale můžeme rozumět pravidelným rozhovorům prezidenta Zemana na Barrandově vzhledem k tomu, že Jaromíru Soukupovi zachránil podnikatelský život, když mu dohodil čínského investora. Soukup mu to, zcela logicky, oplácí. Podíváme-li se na podnikatelskou dráhu Jaromíra Soukupa, vidíme, že nebýt napojení na politiky – od Strany zelených, přes ČSSD až po Věci veřejné – a na ekonomické zájmy kolem politiky, jeho firmy by už dávno nepřežily. Takže ano, máte pravdu, není to evropsky standardní, jelikož nejvyšší představitelé státu mají pečovat o veřejné instituce. Samozřejmě mohou kritizovat práci jednotlivých tvůrců či novinářů, to je jejich svaté právo. Ale útočit na instituce ve chvíli, kdy sám prezident veřejnou instituci představuje? Tomu nerozumím, ale snažím se pochopit politickou strategii Miloše Zemana.

Směrem k soukromým médiím se čas od času objevují kritická stanoviska, například od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Je zjevné, že Soukupův Týden s prezidentem má k vyváženosti daleko. Vy na Fakultě sociálních věd UK učíte žurnalistickou etiku. Kam se v tomto směru posunula?

Dostala se do stavu, v němž je obecná etika v naší společnosti. Porušování pravidel je přednost, nikoli odsouzeníhodný čin. Čestné slovo či podání ruky jsou považovány za slabost. Většina se řídí rčením, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Studentům se snažím říkat, že na nás novináře jsou kladeny obrovské nároky, abychom se chovali eticky, cítili odpovědnost. Publikum to očekává. Zároveň se ale dá říci, že to, co se děje v žurnalistice, odráží stav celé společnosti. Novináři jsou první na ráně a jsou terčem kritiky, což u nás umocňují prezident i premiér, kteří svými výroky dehonestují novinářské řemeslo. Prezident mluví o střílení novinářů. I kdyby to bylo v nadsázce, co by se stalo, pokud by novináři vyzývali ke střílení neschopných či všehoschopných politiků? Většina žurnalistů v této zemi je odpovědnější než část politiků, kteří útočí na novináře. Permanentní ataky vůči žurnalistům se podepisují na celkovém vztahu veřejnosti k novinářům. Neříkám, že za pokles důvěry v žurnalistiku mohou pouze politici, ale tyto permanentní útoky jsou zásadním problémem. Kvůli nim klesá prestiž novinářů, klesá důvěra v jednotlivé mediatypy. Je to kruh, který se uzavírá. Ale nelze takto mluvit pouze o novinářích, protože porušování pravidel a rozpad hodnotového systémů se týká celé společnosti.

Sledovanost vašeho pořadu Otázky Václava Moravce každým rokem roste. Neukazuje se na druhé straně, že existuje stále velká část společnosti, která chce setrvat u tradičních hodnot, a tudíž i u tradičních médií?

Ano. Když se podíváte na to, oč usilují některé méně významné komerční stanice, respektive, že si prezident republiky myslí, že potrestá médium veřejné služby a sníží mu sledovanost a význam, pokud nebude chodit do jeho diskusního pořadu, zjistíte, že se ukazuje opak. My jsme Otázky za dobu jejich existenci několikrát přeformátovali, od modelu jeden na jednoho, přes duel až po diskuse. Z kontinuálního vývoje nám vycházejí zajímavá zjištění. Jde o nejcitovanější diskusi v zemi, vyšší sledovanost nemívají nejvyšší ústavní činitelé či politici. Naše sledovanost se odvíjí od témat. Snažíme se svět politiky konfrontovat se světem kompetentních odborníků, s úspěšnými lidmi, kteří působí v zahraničí. Někdy se blížíme ke třičtvrtě milionu diváků v nedělní pravé poledne. Průměrná sledovanost první hodiny Otázek byla loni bezmála půl milionu diváků a v uplynulých čtyřech letech narůstala o dvacet až třicet tisíc lidí ročně, druhá hodina neustále roste od vzniku ČT 24. Jde o nejsledovanější pořad ČT24 každý týden. Pohybujeme se mezi čtvrt milionem a třemi sty tisíci diváky. I tak neustále poslouchám, že se na dvouhodinový pořad nikdo nedívá. Samozřejmě sledovanost není tím nejdůležitějším, ale je to bezesporu jedno z kritérií. Jsem na obrazovce dvě hodiny týdně a stále čelím dotazům či kritice, že ČT je Moravcova televize. Když zní kritika od nekompetentních individuí typu Jaromíra Soukupa, považuji ji za pochvalu. Jak říká Miloš Zeman, jsou to takoví „pisklouni“.

Podívejme se ještě na tištěná média. Co z pohledu člověka, který se zabývá etikou, říkáte na to, když v největších seriózních novinách MF DNES vyjde třístránkový rozhovor s majitelem a zároveň premiérem Andrejem Babišem, nikde není střet zájmů uveden, a redaktor Petr Kolář se ho zeptá, zda by přísahal na zdraví svých dětí, že nespolupracoval se Státní bezpečností?

Jsem ve schozofrenní pozici. Nákup rádia Impuls Andrejem Babišem mě připravil o práci, kterou jsem měl rád. Odešel jsem, jelikož považuji za morálně i profesně neúnosné, aby moderátor televize veřejné služby pracoval v médiu, které vlastní politik. Odmítám ale přistupovat na argumentaci, že za vše zlé v propojení médií a politiky může Babiš. Toto je výsledek plíživého vývoje od počátku devadesátých let. My jako novináři – včetně Moravce – jsme problém vztahu médií, byznysu a politiky podcenili, málo jsme se mu bránili. Ekonomické a skrytě politické zájmy vlastníků byly v české kotlině přítomny od počátku devadesátých let. Vzpomeňme si na někdejšího premiéra Václava Klause, který chtěl mít stranický deník blízký ODS – Denní telegraf propojený s bankou IPB. Pak následoval vstup PPF do médií, angažmá Zdeňka Bakaly v Economii. Vstup Andreje Babiše do médií bylnvyvrcholením, pomyslnou třešničkou na divném dortu. A kam to ještě posouvá Jaromír Soukup? Jeho ambicí bude bezesporu vstup do politiky, pokud ovšem nebude chtít řídit likvidaci České televize, na kterou útočí lhaním. Odmítám zjednodušené vidění, že by vše nastalo až s Andrejem Babišem. To není pravda. Naše společnost a mentalita těch, kteří tvořili politiku po sametové revoluci, v čele s Klausem byla postbolševická. Je však pravda, že Babiš překročil rubikon, protože přímo vstoupil do politiky a koupil mediální dům MAFRA. Podívejte se ale na složení jeho redakcí. Zaměstnal některé novináře, kteří neměli ani dříve problém sloužit politickým cílům majitelů typu Jaromíra Soukupa. Zapomíná se na to, že Radek John měl na Barrandově pořad, když byl předsedou výboru pro bezpečnost. Z toho vyplývá, že Andrej Babiš je vyvrcholením toho, nač poukazujete.

Co by měli novináři dělat jinak? Jak proběhne zestátnění ČT a které pořady či programy skončí? Za jakých okolností by Václav Moravec odešel z České televize?

Tohle a ještě mnohem víc najdete v novém čísle Revue FORUM. Najdete jej ve svých trafikách nebo si jej můžete předplatit ZDE. Děkujeme!

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Johana Hovorková
Johana Hovorková
Hlavní editorka deníku FORUM 24
Další články autora