Známý skladatel Varhan Orchestrovič Bauer má stále hodně práce. Vytrhuje ho z ní politická a společenská situace, kterou je stále nucen řešit. Trápí ho přicházející vláda Andreje Babiše, Miloš Zeman i celková změna atmosféry v naší zemi. Nezbývá tak než doufat, že se hrdost a důstojnost vrátí v roce stoletého výročí vzniku naší republiky.
Varhane, na čem momentálně pracujete?
Na 21. prosince připravuji vánoční koncert Okamžitého Filmového Orchestru a taky píšu hudbu do tří filmů o Kostarice, kde jsem se byl na jaře podívat. Krásná, skvělá země, kde je největší rozmanitost druhů rostlin a zvířat na celé planetě. Nemají armádu ani nerostné bohatství, ale všichni chrání přírodou a klid, proto tam jezdí spousta Američanů.
Jedná se o dokumenty?
Ano. O lidech, o zvířatech, o podmořském světě. Žijí tam lidé, kteří nic neřeší, protože když zasadí před chatrčí lopatu, tak na ní za týden rostou banány… Prostě tropický prales.
Zmínil jste ale ještě vánoční koncert.
Ano, ten dělám už pětadvacet let. Je to skladatelský koncert, na kterém zaznívají nové skladby ode mě i mých kolegů. Je to náš happening na závěr roku, který se vypracoval z úplného punku až k regulérnímu vystoupení s orchestrem, který pravidelně zkouší a je velmi kvalitní. Chodí tam naši přátelé a podporovatelé a dochází tak k výjimečnému setkání umělců z mnoha odvětví: spisovatelů, malířů, herců a tak dále. Pomíchají se tam s politiky a dalšími lidmi a je to velmi milé setkání.
Co vás v poslední době při psaní hudby nejvíc inspiruje?
Píšu hudbu, která je na současném dění většinou nezávislá. Nevím, jestli naštěstí nebo bohužel. Ovšem právě to současné dění mě opravdu štve. Vracíme se zpátky do totalitarismu, do komunismu, trestně obviněný člověk má sestavovat vládu, navíc je to potvrzený agent StB! Celý koncept menšinové vlády je podle mého názoru nesmysl, protože z šedesáti procent lidí, kteří přišli k volbám, reprezentuje třetinu, což je tak dvacet procent čili pětina. A takhle malá část lidí bude určovat, co se v této zemi bude dělat? To není reprezentace toho, co lidé volili ve volbách. Takže mi připadá, že menšinová vláda je nedemokratický zločin. A navíc, Zeman chce nechat tento kabinet vládnout bez důvěry čtyři roky. Doufám, že je pravda, že by proti tomu zasáhl ústavní soud, snad by u Pavla Rychetského zvítězila profesionalita nad kamarádšoftem. Jinak se obávám nejhoršího, po tom, co Zeman předvedl naposledy…
Myslíte pověření Andreje Babiše sestavováním vlády, které se odehrálo v Lánech?
Ano. Jestli byl střízlivý, to nevím, možná byl pod tak silnými léky, ale nechápu, jak takový člověk může řídit chod státu a „kreativně“ vykládat ústavu.
Překvapuje vás, že stále existuje tak velké procento lidí, kterým to nevadí?
To je pohodlí. Velké procento lidí navíc nemá dostatek informací, nemají se k nim jak dostat. Tito lidé mají k dispozici jen hlavní zdroje, které buď patří Babišovi, nebo se jedná o televize, které neřeknou téměř nic. Pořád se tu projevuje takzvaná objektivita. Sto lidí řekne, že ano, jeden, že ne, a oni ukážou jednoho, který říká ano, a druhého, který říká ne. Copak to je vyváženost? Komerční televize navíc potřebují reklamu čili peníze, pro které udělají cokoli, jsou hlavně motivované finančně, takže nějaké skutečné hledání pravdy není hlavní.
Když jste hovořil o umělcích, kteří se setkávají na vašem koncertě, vnímáte v této souvislosti despekt lidí k nim? To známé odsuzování „elit“?
Ta část elity, která neodešla za lepším ven, bohužel kvůli bulváru splývá s „celebritami“, což jsou jen známé tváře z televize. Myslím, že mám oprávněné obavy o to, že zase jednou někdo bude schvalovat, jestli je nějaký koncert ideově v pořádku, že začne politická cenzura hudby jako za Husáka. Ostatně podívejte se na umělce, které ocenil prezident Zeman! To říká všechno.
Myslíte si, že je možné, že Zeman znovu vyhraje volby?
S pomocí avizované bratrské pomoci od finančně-politicko-mediální síly Agrofertu a do hloubky neinformovaného venkova tu tohle nebezpečí je. Na druhé straně si myslím, že už mu to nedovolí zdraví, přestože nás ujistil, že „cukrovka odešla“. Jakože na procházku po Strakovce? To soudný člověk opravdu nemůže poslouchat.
Problémem ale byly spíše sněmovní volby, kde se mnoho lidí přiklonilo na poslední chvíli na stranu vítěze. Za to jednoznačně mohou předvolební průzkumy, které jsou podle mě vždycky cinknuté, čímž strašně ovlivní všechny nerozhodnuté!
Koho byste si na Pražském hradě představoval vy?
Ze současné nabídky jsem si myslel, že velmi důstojný by byl pan profesor Drahoš. Nerozděloval by národ a mluvil by a choval by se slušně, nepřišel by opilý ke korunovačním klenotům, nepoužíval by v rádiu výrazy nedůstojné pro hlavu státu, nevyhrožoval by nikomu holí… Tohle tady totiž nemá místo. Nikde v civilizované zemi. Ale teď jsem čerstvě velice mile překvapen kandidaturou Mirka Topolánka, to je fakt jiná váhová kategorie, zejména politickým nadhledem a obrovskými zkušenostmi z praktické politiky. Někomu možná vadí pár excesů a chyb z minulosti, ale chybujeme všichni. Hlavní je, že má charisma a tah na bránu, výborně analyzuje situaci, takže doufám, že uspěje.
A myslíte si, že změnou prezidenta by se mohla změnit situace celkově?
Určitě. Vyděračský potenciál prezidentské funkce při sestavování vlády je enormní, zejména prohlášením, že Babiše pověří sestavení i podruhé, a bude-li trestně stíhán, tak dokonce stíhání zastaví, to by se v demokracii dít nemělo. Jiný prezident by takovou patovou situaci nepřipustil a pověřil by sestavením někoho jiného a musela by se vymyslet jiná varianta než menšinová vláda, reprezentující jen pětinu obyvatelstva.
Bylo by tedy podle vás lepší, aby došlo k předčasným volbám?
Na ty teď nikdo nemá peníze. Kromě jednoho jediného. Takže to je špatné řešení.
Když jsme spolu před rozhovorem mluvili, zmínil jste tchyni ze Slovenska. Máte pocit, že Slováci jsou na tom teď paradoxně lépe než my?
Jak v čem. Řekl bych, že euro v jejich případě příliš nefunguje, je tam draho. Do určité míry ale mají svobodnější média a samozřejmě lepšího prezidenta. U nich volby dopadly mnohem lépe než u nás, zařízli fašisty i socialisty, takže se to pročistilo. Celkově v Evropě mě děsí nekontrolovatelný pohyb ilegálních osob a relativizace práva. Když se ale imigrace bude dít v rámci zákona, tak je jedno, kdo má jakou barvu pleti a je to v pořádku. Když ti lidé pracují a chovají se slušně a nevynucují si v sekulární společnosti jednostranná náboženská privilegia, nikdo by proti nim nic neměl, stejně jako v případě respektu ke kultuře a tradicím naší země. Kdo přijde, je host. A host se musí chovat s respektem k hostiteli, jinak je to narušitel.
Říkal jste mi také, že když tvoříte, odjíždíte na venkov, do klidu. Jak se vám daří skládat hudbu a nepřemýšlet o všech tématech, o kterých se bavíme?
Nic jiného mi nezbývá. Sednu si, soustředím se a pracuju. Říkám tomu skladatelský autismus. Člověk se od všeho odstřihne. Když na mě někdo mluví, v podstatě nevnímám. Kolikrát jsem celý den v pyžamu, děti jdou do školy, přijdou, a já ani nevím, že se to děje. Zapomenu jíst a pracuji šestnáct, dvacet hodin denně. Tlak na čas je v mé branži obrovský.
Mluvíte o těchto věcech i s dětmi?
Děti jsou malé, je jim sedm a půl a tři a půl. Ale bavím se o tom se starším synem (22). Byl dřív trochu levičák, ale jak žije sám na vlastní triko, leccos pochopil a už je to s ním lepší. (smích)
Abychom nekončili jen politikou. Připravujete také nějaký hraný film?
Něco se rýsuje, ale zatím o tom nechci mluvit. Napsal jsem ale korunovační mši Pražské Jezulátko.
Příští rok je stoleté výročí naší republiky, a tak bych řekl, že by bylo skvělé ukázat, že skladatelé v této zemi nezemřeli a že je tu stále ještě někdo, kdo je schopen napsat symfonickou, duchovní hudbu. Kromě toho mám svou vlastní verzi české hymny, která zachovává původní melodii i text, avšak přidávám „rodinné stříbro“: Smetanu, Dvořáka, Janáčka, Martinů i Mahlera (narodil se v Kališti), na které bychom měli být hrdí.
Naše země potřebuje ze slzavého údolí doputovat do hrdosti, majestátnosti a důstojnosti, která je v poslední době zpochybněná a relativizovaná. Stejně jako právo, vzdělanost a hodnoty, které potřebujeme. Začíná nám to tady padat do žumpy, která se mi nelíbí, takže se snažím s tím bojovat, jak jen to lze.