Zvolením Miloše Zemana prezidentem ČR si většina našich občanů (nevelká, ale nebezpečná ve své nepředvídavosti) zvolila pokračování riskantní „stabilizace“ podle čínského vzoru. Nepředvídavost zmíněné většiny, přinesla již v důsledku Zemanovy politické svévolnosti v jeho uplynulém volebním období vládu, která je v druhé prezidentově pětiletce rozhodnuta s jeho pomocí vládnout buď bez důvěry poslanecké sněmovny, nebo s podporou, a to nikoliv tichou či zdarma poskytovanou, s komunisty a s Okamurovými  fašizujícími extremisty, jak nás před nimi varovala, nedržíc jazyk za zuby, dokonce i Babišova a Zemanova oblíbenkyně, paní ministryně obrany Karla Šlechtová. Důsledkem volby Miloše Zemana prezidentem je  útok na samu podstatu demokracie.

Komu je tohle málo, nechť si prosím všimne toho, že prezidentu Zemanovi nevadí premiér trestně stíhaný, že mu nevadí, kterak se kdejaký předpřevratový komunistický předák nebo policajt rozkřikuje ve sněmovně, že mu nevadí, když se mezi místopředsedy sněmovny ocitá agent StB a v prezidentově nejbližším okolí se to všelijakými xenofobními extremisty jen hemží.

Prezident, který v okamžiku svého slibu, v němž se zříká arogance a hrubostí, označí novináře za pitomce, tedy novináře vůbec, je sotva důvěryhodný. Prezident, který nedokáže vyslovit jedinou větu bez nejrůznějších, zejména vítězoslavných úsměvů a gest, bez trapné, primitivní ironie dávno již vyčpělých bonmotů, člověk, který je schopen doporučit polovině voličů zavřít ústa, je nejen nedůvěryhodný, ale podezřelý z neschopnosti jakékoliv sebereflexe.  Konečně podobně jako ti z jeho voličů, kteří, vzpomínajíce na svá postavení z dob husákovské normalizace, dávají zcela nepokrytě najevo, že konečně se přiblížil okamžik jejich rehabilitace. Politik, opírající se o voliče, jimž imponuje hrubost a těší se z toho, že za jejich pocity nespokojenosti nese vinu „kavárna“, kam odkazuje Miloš Zeman všechny, kdo mu nedali svůj hlas, vystavuje se v mé mysli riziku, že mi připomene jiného prezidenta, jehož mám silně vrytého v paměti: Klementa Gottwalda. Také on spojoval občany tím, že jim jako viníky jejich nespokojeností, předhodil kulaky a továrníky a inteligenci. Mám živě v paměti, jak a k čemu to vedlo.

Pokud se ti, kdo neztratili paměť –  jako ji ztratili ti, kdo se rozhodli dát svůj hlas Miloši Zemanovi a tím také podpořit hrubiána premiéra, jenž neváhá urazit reportérku, která se ho slušné ptá, nemravným a lživým útokem na pověst její matky – najdou dostatek sil a odhodlání bránit se tomu nebezpečnému útoku na samu podstatu hodnot, na nichž stojí demokracie a z ní rostoucí odpovědná občanská svoboda, můžeme hovořit o naději, že se nevrátíme do dob někdejší normalizační lhostejnosti k vlastnímu životu.

Jak vidí důsledky prezidentských voleb filozof Daniel Kroupa, prezidentský kandidát Marek Hilšer nebo spisovatel Milan Uhde? To si můžete přečíst v novém čísle Revue FORUM, které najdete v trafikách, nebo si jej můžete předplatit ZDE! Děkujeme za podporu.

Revue Forum Banner

Luboš Dobrovský
Luboš Dobrovský
Další články autora