Česká republika je na tom tak špatně, že si na smutné výročí 21. srpna musela půjčit prezidenta sousední země. Miloš Zeman padesát let od okupace Československa Sovětským svazem uctíval neznámo kde. Na Hradě? V Lánech? Na Ruské ambasádě? Těžko říct. Celý den byl neviditelný a mlčel. A bylo to tak dobře. Zemana, označovaného za ruského kolaboranta, by stejně dav na Václaváku nebo u Českého rozhlasu vypískal ještě mohutněji než estébáka Babiše, který na tento výprask jistě dlouho nezapomene.
Jednoznačnou výhodou toho, že se Zeman včera ukryl a mlčel, je to, že půjčený prezident Andrej Kiska pronesl podle očekávání projev, za který se nemusíme stydět. Slova Kisky byla jasná, srozumitelná a měla jasné poselství a naléhavost: Zásadní je pro nás členství v NATO a EU a je nutné věnovat se mladé generaci. Video ZDE.
Bonusem byla forma projevu tohoto půjčeného prezidenta, u nás už nezvyklá. Kiska stál. Stál sám, neopíral se o strážce, o manželku ani nebyl rozvalený na řečnickém pultíku. Kiska mluvil, neodfukoval. Nesmrkal a týmž kapesníkem si neotíral obličej. Kiska měl přítomný výraz, nekoulel očima a zjevně nebyl pod vlivem alkoholu a dalších látek. Kiska nebyl sprostý a na nikoho neútočil. Jaký nezvyk!
Na den jsme si vyzkoušeli, jaké to je být v klidu, když je ohlášen projev prezidenta. Nemuseli jsme se bát, koho zase urazí, jakou ostudu, případně vlastizradu zase spáchá a nemuseli jsme dětem zacpávat uši, když mluví prezident. Bylo to fajn.
Nezbývá než přemýšlet, co by asi v den 50. výročí okupace Československa Sovětským svazem dělali a říkali takoví pánové Horáček, Hilšer, Drahoš, Topolánek, Fischer. Schovali by se kdesi a dělali neviditelné? Nemyslím si. Přednesli by sebevědomý a kvalitní projev plný naděje. A mohli by si dovolit jít před lidi na Vinohradskou i na Václavák.
Ještě 4,5 roku.