Lidská zkušenost ohledně arogance a drzosti politické moci je po mnoha staletích jasná. Jakmile pustíme k moci člověka, který nerespektuje pravidla hry, tak je brzy konec s naší vlastní svobodou a s našimi možnostmi žít důstojně.

Připustili jsme to. A tak právě teď probíhá drastický útok na naše kulturní kořeny a na naši důstojnost a svobodu. Komunista, který zbohatl na divokém převzetí státního majetku a na nepřátelském přebírání firem, je u moci v naší současné České republice. Babička, která milovala Masaryka, se obrací v hrobě.

Naše země byla dlouho násilně zbavená svých přirozených pout k rodině kulturních národů západní Evropy, k nimž přitom patří celou svojí duší. Každá naše pohádka a každé naše národní jídlo má svůj pevný vztah k západní Evropě. A nejvíce západní je i příběh náboženské víry našich prarodičů. Patříme k latinskému světu. To je konkurenční výhoda.

Orientální a despotická mentalita naší nové politické moci je ale v rozporu s naším pojetím světa. Náš svět je charakteristický dělbou moci a vládou zákona. K tomu se hlásíme. Ale nová moc tento náš princip likviduje. Kdybychom nebyli jako národ těžce zraněni po dvou totalitních a teroristických režimech, tak bychom jistě uměli naše principy lépe bránit.

Naše důstojnost svobodných lidí není abstraktní pojem. Je to zcela konkrétní záležitost každodenní reality. Je to věc naší každodenní hrdosti.

Je to o tom, jak se k nám chová státní úředník. Zda nejsme vůči němu v podřízeném postavení. A to bohužel často jsme. Naše prostředí je totiž bohužel prosycené úslužností k vrchnosti. To je důsledek násilné rusifikace. Dali nám totiž v dlouhé době nesvobody na vědomí, jak silný a mocný je stát. Ať už by byl carský nebo komunistický.

Nechceme to. Tento rozměr slovanství je prosycený Zlatou hordou a otroctvím.

Jsou tu ale i další příznaky snižující se svobody a plurality.

Je to i o tom, zda si můžeme vybrat mezi nabídkou produktů a služeb, které by pocházely z odlišných, a tudíž konkurenčních zdrojů. Proč tolikrát narážíme jen na jednu firmu, která navíc patří předsedovi vlády? Kupujeme si denně salámy našeho premiéra. Nebo kuřata našeho premiéra. A tankujeme jeho bionaftu a můžeme si koupit jeho noviny. Tohle žádný soudný a hrdý národ nikde v Evropě nedělá. Kumulace moci je v rozporu s celým západním konceptem svobodné politiky. Tohle je možné jen tam, kudy prošla armáda Čingischána. U nás je to možné jen kvůli tomu, že ohromné množství kolaborantů zakrývá tuto realitu situace. Takže větší část veřejnosti o pravé podstatě této mongolské kumulace moci vůbec neví a netuší, jaká má rizika.

A ještě něco: Žádný národ nemá v čele svého největšího příjemce evropských dotací. To je tak absurdní ostuda, že bychom se měli stydět někde pod polštářem a už nikdy nevystrčit hlavu. Žádná taková ubohost se nikde v Evropě neděje.

Ale pak je to celé také o tom, zda máme své noviny či jiná média, jež by odpovídala našemu světonázoru a byla nezávislá na politické moci. Média, která by nás chránila před celou touto nedůstojností. Média, která by bránila veřejnost před tímto zhanobením národní cti před celou Evropou.

My už ale nečteme noviny, protože přeci patří předsedovi vlády. A je to hrozné a odporné dílo lidí, kteří předstírají normalitu v nenormalitě a důstojnost v nedůstojnosti.

Byli jsme o noviny připraveni. A také o jejich internetové verze. Tím skončila férová politická soutěž v naší zemi. Velká média slouží Babišovi a nebo jsou jakoby neutrální. Žádné z velkých médií už není jednoznačně na straně svobody a liberální demokracie.

Česká televize ve shodě se zákonem statečně předstírá neutralitu a denně před veřejností zakrývá plnou dávku našeho průšvihu. Co se dá dělat? Jsme vděčni za všechno, takže i za to málo. Ať nám vydrží!

Je to totiž i o tom, zda máme možnost si vybírat jako suverénní voliči mezi stranami, jež mají stejné možnosti oslovit veřejnost.

Naše strany jsou ale téměř umlčené. Jsou postavené na vedlejší kolej. Bez možností se dorozumět skrze televizi a velké noviny se skutečně masovou veřejností. Proto se snažíme jim pomoci. Za normální situace by to nešlo. Ale v době ohrožení je to nutné.

Jak ubránit svobodu? Potřebovali bychom další vzestupy demokratických stran, jaký dokázala na vzdory těžké situaci ODS. Ale k tomu jsou nutné komunikační prostředky. Ty ovšem mají v rukou spíše jen naprostí cynici a služebníci současné moci. Budeme se jistě snažit, ale situace je vážná.

Nám Čechům jsou nyní upírána práva svobodných lidí. Míříme plnou parou do otroctví východního primitivismu. Můžeme si za to tím, že jsme málo bránili prostředí naší svobody. Naše politické strany, naše média, naše demokratické instituce.

Snad se ještě můžeme vzpamatovat. K tomu je ale nutné si  uvědomit toto: Vláda Andreje Babiše je popřením svobody a důstojnosti českého národa.