Dohadování o vládě běží podle Babišových not. Vzniká jakýsi polokoaliční hybrid menšinové vlády závislé na libovůli komunistů. V záloze zůstává Okamura, jehož hlasy ANO nezavrhlo. Rozpolcená ČSSD slevila až příliš a premiér v demisi ji už teď vydírá předčasnými volbami.

Zveřejněný vládní program a koaliční mechanismy ukazují, že ČSSD hodně upustila od svých původních podmínek. V současné mocenské partii však jde o programové prohlášení až v poslední řadě. Dokument je natolik vágní směsicí populistických slibů a nekonkrétních frází, že jej lze brát pouze jako povinný nástroj sloužící ke vzniku vlády. Gumovost jeho formulací umožňuje jeho využití a modifikaci podle aktuální potřeby.

Podstatné je rozdělení vlivu

V této hře je podstatná dohoda o pozicích a sférách mocenského vlivu, jež budou tento útvar, jakousi vyšší formu opoziční smlouvy, držet při životě. V tuto chvíli je složité dělat závěry, protože současná situace se vyznačuje dynamickými zvraty, přesto lze už nyní rozeznat jisté kontury toho, co je možné očekávat.

Vzhledem ke zkušenostem s chováním Andreje Babiše se nelze divit pochybnostem, zda vládní program není jen cárem papíru, který v momentě získání vládní důvěry přestane platit, a ad hoc budou nastavována jiná pravidla.

Premiér Babiš už nyní přilil olej do ohně, když krátce před jednáním předsednictva ČSSD, které mělo schválit postup vyjednávačů, na tiskové konferenci varoval, že v případě nedohody bude jednat o předčasných volbách. Mohly by se konat za rok souběžně s volbami do Evropského parlamentu. Tento nůž na krku nesli v řadách ČSSD nelibě zejména ti, kteří nejsou vládní spolupráci příliš nakloněni.

ČSSD prosadila minimum

Co se ČSSD nepodařilo prosadit do koaliční smlouvy? Nebylo toho málo. Především proti usnesení jejího sjezdu zůstává v čele vlády trestně stíhaný premiér, což je zjevný hendikep pro věrohodnost České republiky zejména v zahraničí. Padla i kompromisní varianta, že by musel vládu opustit v případě nepravomocného odsouzení. Z dob „prohnilého matrixu“ si vůbec nelze představit, že by někdo něco takového zpochybňoval, a na druhou stranu že by byl někdo nucen usilovat o písemné vtělení tak jasného předpokladu do koaliční smlouvy.

V dokumentu pouze stojí: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoli člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“

Vzhledem k tomu, jak se časově protahuje vyšetřování některých kauz, je málo pravděpodobné, že by rozsudek v kauze Čapí hnízdo padl v dohledné době v řádu měsíců. Pokud se vůbec dostane k soudu, půjde spíš o léta. Jestliže by k tomu přesto došlo, co by to znamenalo v praxi? Podají v takovém případě ministři ČSSD demisi a po nich i premiér s celou vládou? Kdo kde bere tu jistotu, když je v záloze podpora SPD Tomia Okamury?

Aliance s Okamurou platí

Sociální demokracie totiž neprosadila další klíčovou podmínku s cílem zabránit její obcházení ve sněmovně současnou fungující hlasovací koalicí ANO, KSČM a SPD. Proto požadovala odvolání Tomia Okamury z postu místopředsedy sněmovny a Radka Kotena a Radima Fialy z čela sněmovních výborů. Neuspěla, ani s žádnou jinou pojistkou, že hnutí SPD nebude mít vliv na vládní agendu. Nezmizela tedy reálná hrozba, že ČSSD poslouží jen jako „demokratický“ fíkový list pro zrod vlády s důvěrou a poté ztratí faktický vliv.

Sociální demokraté vycouvali i z požadavku, aby hnutí ANO navrhlo mechanismy, jak odbourat střet zájmů v resortech zemědělství, životního prostředí a průmyslu, daný propojením s koncernem Agrofert. Pravý opak je pravdou.

Naopak kývli na programové body vyhovující zájmům velkých tuzemských zemědělských a potravinářských podniků v čele s Agrofertem, schované do nenápadných formulací typu „chceme dosáhnout co nejvyšší soběstačnosti ve výrobě co nejširšího spektra základních potravin“ nebo „stavíme se proti zastropování dotací pro střední a větší zemědělské podniky“, což je trend prosazovaný Evropskou komisí.

Nesplněn je i další původní požadavek ČSSD, aby se hnutí ANO až do vyřešení kauzy Čapí hnízdo vzdalo nároků na obsazení ministerstev spravedlnosti a financí. Andrej Babiš nakonec „kompromisně“ pustil aspoň třetí vyjmenovaný resort vnitro, ovšem mezitím zahájil bez konzultací čistky v GIBS, které nevěstí nic dobrého ani pro situaci v Policii ČR.

Problémy může vyvolávat i další ustanovení, že za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh, který podpoří nadpoloviční většina ministrů z každé koaliční strany. Vzhledem k situaci v ČSSD s jejími vnitřními frakcemi proto bude nesmírně důležité, kdo za ni usedne ve vládě. Zda například nepřevládnou „zimolovci“ více naklonění spolupráci s hnutím ANO. Proto se není co divit, že předsednictvo ČSSD požaduje, aby vedení před vnitrostranickým referendem předložilo jména ministrů.

Jaká bude role KSČM?

Jedna věc jsou vztahy mezi hnutím ANO a ČSSD, poznamenané hlubokou nedůvěrou, ale velkou neznámou je třetí do party, komunisté, bez jejichž aktivního přispění tato konstrukce  nevznikne. Premiér se sice dušuje, že se KSČM na vládě nijak aktivně podílet nebude, nicméně to jen klasická manipulace veřejným míněním.

„Komunisti nemají na vládu žádný vliv. Umožní pouze vznik naší vlády, na základě programových cílů, které jsou i podobné ČSSD,” prohlásil Andrej Babiš na tiskové konferenci. Že by byli tak naivní a hloupí? Určitě ne.

Za toleranci vlády Vojtěch Filip požaduje desítky pozic v orgánech státních a polostátních podniků. Invaze komunistů do státní sféry půjde jednoznačně na vrub osobních zájmů Andreje Babiše, který mlžil i v jiných otázkách. Komunisté chtějí konzultovat jména ministrů a ovlivnili vládní program. Umožní vznik vlády a nebudou v budoucnu hlasovat pro její nedůvěru. Budou podporovat vládní návrhy podle jejich gusta.

Miny v cestě ke stabilitě

Shoda panuje v otázkách zdanění náhrad církevních restitucí, valorizace minimální mzdy, rekordního zvýšení důchodů či populistických slev v dopravě pro děti a seniory. Zároveň si KSČM vymohla, že vláda nebude blokovat její návrhy zákonů, o kterých nakonec rozhodne sněmovna. Jak bude tato paralelní smlouva v praxi fungovat, je dnes velkou neznámou. Co má takto vyprojektovaná volná konstrukce bez pevných základů společného se standardní stabilní vládou?

Pokud členové sociální demokracie účast ve vládě schválí, další vývoj nelze předjímat. A to ani uvnitř ČSSD samotné. Zůstane jednotná? Min je v cestě ke stabilitě položeno příliš mnoho. Andrej Babiš „maká“ a peripetie kolem koaliční vlády příliš neprožívá. Jen vyhrožuje a v záloze má Okamuru nebo předčasné volby. Jenže také je pravdou, že pádem této dohody by se mu velmi zkomplikovala situace, že do léta má mít vládu s důvěrou. Kdokoli mu však ustoupí, sám ponese důsledky a jen na to doplatí.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora