Vláda ustupuje rudým odborům. Podnikatel je pro ně vykořisťovatel

Současná doba je příznačná reminiscencemi minulého režimu v nejrůznějších podobách. Pozadu nechce zůstat nejvlivnější odborová centrála, odkud zaznívají hlasy dříve známé ze škamen Večerní univerzity marxismu-leninismu. Podle nich jde podnikatelům jen o zisk a zbídačování pracujících. V tom si notují s komunisty. Co je však horší, naslouchá jim i vláda.

[ctete]61537[/ctete]

Vyhlášení třídního boje

Třídní boj zejména malým podnikatelům vyhlásil před více než třemi lety tehdy stínový ministr financí Jan Mládek (ČSSD), který živnostníky označil za parazity. Téhož roku se k němu před volbami přidal budoucí ministr financí Andrej Babiš (ANO), který význam malých a středních podniků považuje za „klišé a kecy“, jelikož je potřeba podporovat velký průmysl.

Jak oba řekli, tak současná vláda činí. Dokonce překonává všechna očekávání. Dělá pravý opak toho, co by měla dělat. Místo liberalizace podnikání posiluje státní šikanu a byrokracii. Místo snižování nákladů zaměstnavatelů v době růstu je zvyšuje. Místo zaměření na zneužívání sociálního systému zvyšuje sociální dávky.

Může však být ještě hůř. Vláda jde totiž na ruku zradikalizovaným odborům v čele s předákem Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefem Středulou. Odborová centrála přitom rudne nejen novým designem svých internetových stránek, ale i svým myšlením.

Odboroví bossové se v poslední době profilují jako bojovníci za revoluční změnu zákoníku práce, skokové zvýšení mezd státních zaměstnanců a minimální mzdy. Dopady na státní rozpočet a náklady firem je nezajímají. Používají k tomu slovník, který jako by vypadl z doby, kdy Karel Marx formuloval svůj Kapitál.

Zaměstnavatelé a odboráři se při posledním jednání tripartity na zvýšení minimální mzdy neshodli. Pro zástupce zaměstnavatelů je únosný růst nejvýše na 10 600 korun ze současných 9900, zatímco odbory ji chtějí skokově zvýšit na 11 500 korun. Vláda do jejich sporu nezasahovala a nakonec rozhodne sama. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová navrhuje minimální mzdu ve výši 11 tisíc korun, což podporuje i premiér Sobotka.

Co vlastně chtějí? Zisky a bídu

Odborový předák Středula naplno projevil svůj způsob uvažování reakcí na nedohodu se zaměstnavateli výrazně zvýšit minimální mzdu na svém Twitteru. „Co vlastně chtějí? Zisky a bídu.“

Je příznačné, že se proti tomuto nehoráznému útoku na podnikatele, jako vyšitému z komunistických brožurek, nikdo z vlády neohradil. Marksová naopak používá rétoriku odborů o „chudinských mzdách“, zatímco Babiš, který se verbálně prezentuje jako bojovník za práva zaměstnavatelů, mlčí.

Pochvala zazněla z řad komunistů. „Jsem rád, že se vláda i ČMKOS kloní k požadavku, který marně prosazujeme už řadu let, teprve nyní nacházíme nějakou odezvu,“ ocenil přístup vlády a odborů místopředseda KSČM a čelný představitel stalinistického křídla strany Stanislav Grospič, zatímco Haló noviny už zase sýčkují: „Kapitalisté mají minimální mzdu za nutné zlo.“

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý hovoří o Středulovi jako o stínovém premiérovi a dodává. „Přestáváme mít tříbarevnou vládní koalici ANO – ČSSD – KDU-ČSL, máme vládu čtyřbarevnou, s odbory jako dalším koaličním partnerem. Navíc, premiér Sobotka, ale i někteří další politici opakují – byť mírnějšími slovy – odborářské pomluvy, jak zaměstnavatelé okrádají své zaměstnance.“

K tomu je nutné uvést, že pokud projde návrh zvýšit minimální mzdu o 1100 korun, bude to za současné vlády potřetí a celkově už o 30 procent. Zatímco od ledna 2007 do srpna 2013 byla zafixována ve výši 8000 korun.

Skryté zvyšování daňových odvodů firem

Typické je lavírování ministra financí. Babiš se nejprve naoko stavěl za zaměstnavatele, aby nakonec podpořil pro ně nevýhodný návrh vlády. „Já s tím problém nemám. Pokud v rámci koalice řekneme 11 tisíc, tak to bude 11 tisíc,“ prohlásil v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Bez obalu prohlásil, že mu zvyšování mezd přináší vyšší daňové výnosy. Měl by tedy zároveň dodat, že tímto administrativním zásahem zároveň podporuje skryté zvýšení odvodové zátěže podnikatelů.

Současná situace na pracovním trhu přitom vyžaduje opačný přístup. Náklady práce zaměstnavatelů jsou u nás v evropském srovnání stále příliš vysoké, i když se za pravicových vlád snížily. Bylo by proto žádoucí využít ekonomického oživení k dalšímu snížení odvodové zátěže firem. O tom však ministr financí neuvažuje. Ostatně patří mezi příkladné představitele státní byrokracie, kteří by zdanili všechno, co se hýbe, zatímco jeho Agrofert bohatě čerpá z daňových úlev. Odbory naopak snižování nákladů práce kritizovaly a nejraději by odvody podnikatelům zvýšily.

Splátka dluhu za boj proti „asociálním“ vládám

Skokové zvyšování minimální mzdy, které může vést ke ztrátě motivace zaměstnávat nízkopříjmové profese nebo je vytlačovat do šedé zóny, není jedinou nátlakovou akcí odborářských radikálů. Už v minulosti na sebe upozornili odporem proti nepopulárním krokům v době krize. Zejména se zviditelnili vydíráním problematickou kampaní „Děkujeme, odcházíme“, přičemž zároveň torpédovali snahy zvyšovat spoluúčast pacientů, která u nás patří mezi nejnižší v Evropě.

V současnosti zřejmě očekávají splátky dluhu za pomoc opozici v boji proti předchozím „asociálním vládám“. Už se jim podařilo protlačit zákaz prodeje v hypermarketech ve vybraných státních svátcích. Tento diktát zasahuje do svobodného utváření smluvních vztahů. Znevýhodňuje část obchodníků proti ostatním, protože se regulace dotýká jen obchodů nad 200 metrů čtverečních. Nejenže ekonomicky poškozuje jednu skupinu podnikatelů, ale jde i proti zájmům zákazníků.

Odboráři chtějí zrušit první tři dny bezplatné nemocenské. Zavedení této karenční doby významně snížilo krátkodobou nemocnost, která u nás patřila kvůli častému zneužívání mezi nejvyšší v Evropě. Běžná je přitom ve většině původních zemí Evropské unie a v „sociálním“ Finsku dosahuje dokonce devět dní. Podnikatelům by jejím zrušením vznikly dodatečné náklady ve výši zhruba 5 miliard korun.

Na řecké a španělské cestě

Odbory se vydávají řeckou nebo španělskou cestou, kde si jejich kolegové vybojovali řadu bonusů, jejichž výsledkem je nejvyšší nezaměstnanost v Evropě, a to zejména mladých lidí. Jejich cílem je radikálně změnit zákoník práce, nehledě na dopady na podnikatele. Chtějí posílit svůj vliv na firemní rozhodování. Chtějí uzákonit pětitýdenní dovolenou, což by znamenalo zvýšení nákladů firem o dalších 26,5 miliardy korun. Usilují o razantní zvýšení odstupného, regulaci práce z domova, výrazné zvýšení odměny za pracovní pohotovost ve dnech pracovního klidu, či o zrušení důvodu výpovědi pro porušení režimu nemocenské, tedy pracovní neschopnosti, atd.

Zjevné absurdity typu povinnosti firem zajistit zaměstnancům antistresové prostředí byly zatím z této plejády nápadů vyřazeny. Zaměstnavatel by měl podle nich povinnost vytvářet podmínky k odstranění stresu na pracovišti, tedy mimo jiné zajišťovat tzv. relaxační místnosti.

Objevují se však další bizarnosti. Středula a spol. koketují s novými návrhy francouzského zákoníku práce, který obsahuje i právo zaměstnanců „odpojit se“ v mimopracovní době od elektronické pošty a služebního telefonu. Zaměstnavatelé by tak nesměli ani ve výjimečných případech kontaktovat svoje podřízené po pracovní době.

Neúnosná zátěž pro podnikatele

Všechny tyto návrhy podnikatelé odmítají. Varují nejen před neúnosnou finanční a administrativní zátěží těchto změn, ale naopak volají po pružnějším pracovním právu. Kritizují i skutečnost, že roste tlak na paušální zvyšování mezd ve veřejné správě, přičemž současně vzrostl počet úředníků o desítky tisíc, aniž by někdo předložil analýzu jejich skutečné potřebnosti.

Podnikatelé si stěžují, že přístup domácích odborů kopíruje negativní trendy v některých zemích, usilující o stále kratší pracovní dobu, zatímco na druhé straně roste tlak na zvyšování mezd a rozšiřování práv zaměstnanců. S takovým přístupem se nelze divit, že Evropa přestává být ve světovém měřítku konkurenceschopná.

Nezbývá než zdůraznit, že současný tuzemský ekonomický růst je dílem především podnikatelské sféry, nikoli vlády, a už vůbec ne odborových centrál. Drtivá většina podnikatelů zaslouží absolutorium, nikoli házení klacků pod nohy a svazování další nákladnou byrokracií.

Utahování šroubů firmám, které je společným dílem vlády a odborů, v konečném důsledku poškodí českou ekonomiku, omezuje podnikatelskou aktivitu a nepřinese vyšší blahobyt zaměstnancům. Zato současní odboroví předáci zřejmě v budoucnu rozmnoží řady svých předchůdců, kteří vstoupili do politiky. Zejména v dresu sociální demokracie nebo komunistů.

[ctete]67106[/ctete]