Česká republika si nenechala líbit, aby někdo mohl beztrestně zabíjet její vojáky. Zprávu o tom přinesly Lidové noviny pod titulkem: „Odveta za padlé vojáky. Prostějovští speciálové zneškodnili spolupachatele útoku v Afghánistánu“. Informaci prý reportérovi Lidových noviny Martinovi Shabu potvrdily tři na sobě nezávislé zdroje. Lidové noviny také ví, že atentátníky pomohla Čechům vyhledat spojenecká zpravodajská služba. Při důkladně připravené akci byl jeden pachatel usmrcen a další zajat.
Je to na první poslech dobrá zpráva. Naši vojáci v Afghánistánu jsou hrdinové a dělají tam dobrou práci pro mezinárodní bezpečnost. Dopadení vrahů našich tří vojáků je jistě správná akce. Jen to slovo „odplata“ zní až podezřele marketingově, neboť příhodně hraje na strunu krevní msty, po níž může být lidová poptávka. Cílem civilizovaného státu je postavit útočníka před soud. Zda to je možné v poměrech Afghánistánu, je otázkou, ale generál v záloze Jiří Šedivý potvrzuje, že slovo „odplata“ není na místě.
Je tu ale další hledisko, které bohužel zpochybňuje, že Lidové noviny přinesly až tak dobrou zprávu. Nikoli z hlediska spravedlnosti, nýbrž spíše férovosti našich mocenských struktur, k nimž Lidové noviny jako majetek premiéra patří. Jde o majetek formálně trochu zakrytý, nicméně zjevný. Po ovoci poznáte je.
Bezpečnostní odborníci se shodují, že prozradit výsledek bojové akce proti vrahům tří českých vojáků, je nešťastný lapsus. „Někdo kecal a to je od něj hloupost,“ sdělil v České televizi Lumír Němec, bývalý šéf útvaru speciálních operací vojenské policie.
Náčelník generálního štábu Aleš Opata, který vyslal dříve veřejný vzkaz, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky, odmítá akci komentovat. Prozrazení takových akcí může mít podle něj negativní bezpečnostní důsledky pro naše vojáky.
Premiér Babiš údajně zakázal poskytovat o dopadení atentátníků jakékoli informace a při přímé otázce na dopadení atentátníků nic nepotvrdil a nic nevyvrátil. Ohromně se diví, že tato informace, která je nebezpečná pro naše vojáky, byla zveřejněna.
Sečteno a podtrženo: Náš vládní list, který patří předsedovi vlády, přinesl informaci, která by podle pravidel armády měla zůstat tajná, protože ohrožuje operace našich vojáků při jejich misi. Informaci přinesl elitní zaměstnanec listu, který na zakázku premiéra dělá opakovaně přesně tu práci, která se předsedovi vlády hodí. Ukázkou pracovního zaměření Martina Shabu byly kupříkladu články o policejní reorganizaci, kde přesně vystihl Babišovy potřeby potírání politických odpůrců jeho hnutí ANO.
Co si o tom máme myslet? S největší pravděpodobností jde o klasický příklad toho, jak se vrtí psem. Naprosto tajnou státní informaci nám řekne reportér, který pracuje pro premiéra. A proč? Prostě proto, že je to otázkou prestiže vedení státu, že byli atentátníci dopadeni. Bylo moc potřeba tu tajnou zprávu říct, ale zároveň ji nechat ostentativně tajnou. Tak moc ji bylo potřeba sdělit, že to potvrdily hned tři zdroje a pak bylo třeba zdůraznit, jak je tajná, protože tak to odpovídá vojenským pravidlům.
Určitě nás napadne: Byly to zdroje z armády? Těžko. Armáda je profesionální instituce a zaslouží si zvlášť v této věci důvěru. Byly to stranické zdroje, či zdroje z okruhu Strakovy akademie? Zjevně ano, protože to jsou zdroje pro investigativní práci Martina Shabu ty nejotevřenější. A byla za tím zjištěním několikadenní investigativní práce? Dost těžko. Spíše to s těmi zdroji a jejich tajnými informacemi šlo ráz na ráz. Když se totiž v našich vládních kruzích chce, aby se něco na veřejnost nedostalo, tak to vypadá jinak a rozhodně v tom nehrají žádnou roli Lidové noviny.
Jistě. Můžeme se plést a shodou okolností jsme se tu informaci, jejíž zveřejnění ohrožuje naše vojáky, dozvěděli z našeho vládního listu opravdu jen proto, že jen tak „někdo kecal“. Ať se na nás ale premiér nezlobí, že nás bohužel může napadnout i to, že to do svých vlastních novin mohl pustit třeba i on sám. Je to takový nepříjemný průvodní jev toho, když premiérovi patří noviny.
Mimochodem, v rozporu se zákonem.