Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je pro Andreje Babiše tak jednoduché díky zneužívání státu stále jen rozšiřovat vlastní majetek? Je to prosté. Stát je totiž pro mnohé konzumenty moci něco velmi abstraktního, tam někde hodně vysoko a daleko, natož obrovské soustátí, jakým je Evropská unie. Voliči zapomínají na to, že volení zástupci lidu, včetně předsedy vlády a prezidenta republiky, jsou jen dočasnými správci našich daní.
Mocenské duo Babiš-Zeman to ovšem chápe tak, že stát je jejich kořist, s níž si mohou dělat vše dle libosti, a ještě ji ohlodávat až do morku kosti. Oběma nahrává mimořádně příznivá ekonomická situace v eurozóně, především pak v Německu, což velmi prospívá naší exportně laděné hospodářské základně. Přesto náš pan prezident hraje své čínské a ruské hry a hazarduje s pověstí země. A pan premiér? Ten jenom pragmaticky hraje na sebe a hrabe pod sebe, a to vše s obrovskou marketingovou mašinérií v zádech, která z něj dělá téměř obroditele národa.
Miliardové dotace z EU jsou fajn, hlavně pro ty správné komodity a pro ty správné korporace. A to jsou k dispozici ještě různé domácí daňové úlevy, veřejné zakázky, pobídky všeho druhu a kdo ví, co ještě. Úžasný mlýnek na peníze se točí plnou parou.
Je ale potřeba, aby se ten mlýnek v žádném případě nezastavoval. Takže se provedou taková sondážní tázání, o čem sní ulice, když zrovna nespí. Sní o zdanění církevních restitucí, sní o vysokých plotech proti imaginárním válečným uprchlíkům, sní o zvyšování penzí, mezd, sní o výstavbě fotbalových stadiónů, sní o nových hokejových halách a skokanských můstcích, sní o levných potravinách v akcích supermarketů, sní o levné dovolené v Chorvatsku, sní o dobré krkovičce na víkendové grilování, sní o tom, aby sousedovi chcípla koza, neboť prý podvádí s EET, sní o rehabilitaci normalizačních let, kdy se žilo tak nějak jakože fajn, sní o politice bez politiky a manažerském vedení státu, sní o potrestání všech nepřejícníků a věčných kverulantů, kteří stále melou o nějaké demokracii a svobodě.
Mají tyto trendy nějaké své pomyslné dno? Možná nemají, možná se nám ty různé jednotlivosti dnešní marnosti střídají tak rychle, že už zůstávají skoro bez odezvy. Včerejší excesy se stávají dnešní normou.
Před pár dny autor tohoto textu prohodil úplně náhodou pár vět s jedním úspěšným českým miliardářem, který to zprvu viděl vše podobně jako já, a mluvil docela rozumně. Pak se důkladně rozhlédl kolem sebe, zdali nás někdo nepozoruje, a poté šeptem řekl: „No jo, podívejte se, já mám sice asi deset miliard, ale přeci nepůjdu do střetu s někým kdo jich má sto. Já chci hlavně přežít, a netoužím po tom, aby mě ten někdo zlikvidoval.“ Co na říct?Nepřipomíná vám to nějakou jinou nedávnou dobu?
Smysl žití není v tom, co pozorujeme, nýbrž v tom, co děláme. Dnešní šedá zóna je velmi podobná té včerejší, jen s tím rozdílem, že je sociálně rozvrstvenější. Kdo by to měl vědět lépe než bývalí normalizační kariéristé, kteří se starou výbavou hrají staronové kusy, ale na daleko větším hřišti. A navíc pravidla hry si určují sami pro sebe. O tom dříve jen snili. Divná doba v divné zemi.
