Slovenská republika působí v posledních letech jako země, která nás předstihla. Má civilizovaného prezidenta, který přispívá k rovnováze ve veřejné diskuzi. Temné hysterii dnes propadají místo emocionálních Slováků z doby Vladimíra Mečiara mnohem více dříve tak pohodoví Češi.
Přesto potkala Slovensko šokující tragédie. V malé vesnici Veľká Mača u Trnavy kdosi zastřelil sedmadvacetiletého investigativního novináře portálu Aktuality.sk Jána Kuciaka a jeho přítelkyni. Byli nalezeni policejní hlídkou v rodinném domku v neděli pozdě večer. On byl střelen do hrudi a ona do hlavy. Policii zalarmovala matka zavražděné dívky, když se jí už od minulého čtvrtku neozvala.
Slovenský policejní prezident generál Tibor Gašpar na tiskové konferenci uvedl, že se jednalo o úkladnou, a tedy naplánovanou vraždu, kterou neprovedl žádný amatér. Byla to v podstatě poprava. I proto je podle něj zřejmé, že vražda souvisela s Kuciakovou novinářskou činností. Kuciak psal o daňových podvodech osob, jež jsou blízké slovenské vládní straně Smer. V posledních článcích se věnoval podnikateli Mariánu Kočnerovi, který investuje do nemovitostí. Kupříkladu se mu povedlo vydělat na tom, že koupil pozemky, na kterých měla vyrůst automobilka KIA. Výhodně je pak prodal slovenskému státu. Že vydělal na podezřelém informačním náskoku, se jeví jako evidentní. Kočner zavražděnému novináři několikrát ostře vyhrožoval. Napsal třeba, že se bude zajímat o Kuciakovu rodinu.
Přesto není okamžitě jasné, že za vraždou novináře stojí tento konkrétní podnikatel. Musel by být opravdu blázen, protože po sérii článků bude pro vyšetřovatele evidentně první na ráně. Podstatné je to, že se ve střední Evropě odehrál příběh, na jaký jsme zvyklí spíše o tisíc kilometrů dále na východ. Je to alarmující signál.
V této souvislosti je třeba upozornit na zuřivou atmosféru, která vládne v Česku kolem novinářů, kteří upozorňují na hříchy nemocnějších lidí v zemi. Urážky a výhrůžky nejrůznějšího typu z falešných účtů na sociálních sítích jsou zde bohužel běžnou praxí. Každý, kdo se věnuje otevřenému psaní o tom, co není někomu po chuti, si musí projít i úvahou, že z anonymních verbálních útoků ve virtuálním světě může někdy přeskočit jiskra k reálným útokům.
Na druhou stranu je ale třeba také zdůraznit, že v Kuciakově případě jde opravdu o výsledek zřetelného plánu vraždit. Zatímco internetové vyhrožování již patří k běžnému koloritu života kritického novináře, tak na úkladnou vraždu nemají ani největší zločinci žaludek každý den.
Jinými slovy: Znepokojení je namístě. Ale ne strach.
Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!