Profesor Jiří Drahoš není ani prvním a ani posledním ušlechtilým intelektuálem, kterého vidina vlastního úspěchu vede k souznění s oligarchou. Drahoš má za sebou zvláštní rituál, při němž – obrazně řečeno – políbil kmotrovi prsten. Učinil to jasnou deklarací probabišovského postoje: Babiš podle Drahoše nepředstavuje žádné riziko pro demokracii, hnutí ANO není nesystémová strana a z vlády Andreje Babiše nemá žádné obavy. To přesně potřeboval oligarcha slyšet.
Naopak Mirek Topolánek jakožto nebezpečný konkurent v klání o post hlavy státu je pro Drahoše symbolem špatného chování a nerespektu k názorovým odpůrcům. Topolánkova kandidatura je pak pro Drahoše špatným vtipem.
Už dříve se Drahoš projevil v rozporu se svým vyzdvihováním ušlechtilých mravů zcela arogantně ve výpadech proti Michalu Horáčkovi, který se naopak k němu choval velkoryse. To není pro pana profesora dobrá vizitka.
Profesor Drahoš je nyní v podstatě jeden ze dvou Babišových optimálních prezidentů. Odpovídá to dvěma tvářím, které si při svém politickém marketingu Babiš nasazuje.
Ta první tvář je buranská, východní, autoritářská a vyznačuje se obranou Čechů před uprchlíky. Tuto tvář si nasazuje Andrej Babiš na vesnici a v lidových, bulvárních médiích.
Pak má Babiš ještě tvář eurounijní a pravdoláskařskou, s níž vystupuje v Lidových novinách a na setkáních s „intelektuály“ typu Jana Macháčka a před lidmi ze Západu. Tím Babiš dokázal něco, co by se dříve zdálo nemožné, totiž oslovit zcela protichůdné typy českého voliče. Agent Státní bezpečnosti se tak stal svorníkem rozděleného národa. Tento absurdní paradox byl prosazen ohromnou silou peněz a médií. A právě proto se Drahoš nyní zjevně chystá o tento svorník opírat.
Babiš má nyní dvě želízka v ohni: Zemana a Drahoše. Obě tato řešení prezidentské otázky jsou pro Babiše komfortní a usnadní mu vládnout. U Zemana je výhodou jakési hlubší mentální spojenectví i společná dlouhá historie. U Drahoše je zase lákavý ten ušlechtilý převlek před Evropou a delší očekávatelná budoucnost vládního pohodlí.
Zeman i Drahoš jsou pro Babiše jako dvě milenky, které mu dávají ostentativně najevo, že s ním za všech okolností chtějí vlézt do postele. Škoda že mu tam nemohou vlézt obě dohromady. Na Hradě by bylo dost místa i pro dva Babišovy prezidenty. Tím by se jasně deklarovala jednota národa: Spojení města s venkovem, ušlechtilosti s buranstvím, vědy s praktickým byznysem a pravdoláskařů se Státní bezpečností.
Jsou tu ještě kandidáti, kteří do tohoto pelechu nelezou. Horáček, Hilšer a nově Topolánek. To jim slouží ke cti.