Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Ani celá staletí osobní zkušenosti nabobů všeho druhu, že Tomáš Akvinský ťal příslovím rovnou do živého, ani na okamžik nezviklala barrandovského univerzála Jaromíra Soukupa. Nevymáchaná ústa a vesměs tupá expozé chlápka, který nade vše zbožňuje svůj obraz, zajíká se nadšením nad vlastní trapností a servilně sekunduje vyčichlým monologům hlavy státu, které má ausgerechnet za špičku televizní žurnalistiky, neřadí miliardáře Soukupa zrovna po bok Boha. Zato s mantinely pro tura, zmíněnými filozofem, tu už nějaký čas podezřele otálí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak dlouho se ještě nechá Soukupem vysmívat a zůstane vlhce přikrčena před jeho politickými přímluvci, teprve uvidíme. Že si zatím netroufá na víc než na bezzubé výtky, je ovšem nasnadě. Zatímco Českou televizi i Český rozhlas peskuje byť za jediné chlupaté slovo do dvaadvacáté hodiny, v případě Soukupa ochotně oslyší každou sprostotu na adresu politických oponentů Hradu, Babiše, komunistů a Okamury nebo kritických médií. Směšné televizní „pípání“ u Soukupových urážek až poté, co mu odpadnou od úst, pak dokonale ilustruje barrandovské pohrdání českým televizním a rozhlasovým regulátorem. A zákonem.
Co všechno se ještě musí stát, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání sebrala zbytky odvahy a sáhla Barrandovu na televizní licenci, je lépe nedomýšlet. Husí kůži strachu ze současné parlamentní většiny a především Andreje Babiše, kteří mají prst na tepně členů RRTV, mají radní podstatně větší než mravní osypky z bezprecedentního zacházení se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání. Že tu už dávno nestačí celá série plytkých upozornění vysílací rady na ochotnický tyátr, kterým Jaromír Soukup v reálu nahrazuje své politické debaty a očividně v nich nadbíhá politickým spojencům, je nejspíš jasné už i tamnímu vrátnému. Privátní dramaturgické schůzky barrandovského moderátora s lídrem SPD Tomiem Okamurou kdesi nad sushi, které nově zaznamenal jeden z uživatelů Facebooku a následná, už ikstá repríza jejich hry na nekompromisní televizní duel, pak dělají z diváků jen naivní hňupy. Lekce neuvěřitelné drzosti dává Soukup vysílací radě ostatně při každé z dalších devíti či kdovíkolika osobních exhibicí, které legračně označuje za televizní program. Od „zpravodajství“, v němž si místo aktuálních událostí z domova a ze světa s kdekým vyřizuje účty a zprávy při tom zaměňuje za uhozené skeče, až po účelově pomotané kauzy, které jsou buď jeho osobní vendetou konkurenci, nebo šplhem hluboko do temných útrob jeho politických přátel.
Že nic neroste do nebe, by přitom mohla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání čerstvě ukázat na obzvlášť odporném výstupu moderátora Soukupa během vysílání pořadu „Moje zprávy“ ze 6. listopadu tohoto roku. Ve třetí minutě tu Soukup „žertuje“ nad slibem čínského prezidenta Miloši Zemanovi, že dodá Česku pandy. Jeho výstup je pak na obrazovce doplněn „vtipnou“ koláží, redakčně vyrobenou z dokumentární fotografie (sic!) k transportu odsunutých civilistů, resp. sudetských Němců z Československa! Na fotografii je pak část transportu nahrazena rozjásanou podobiznou Miloše Zemana a čínskými pandami. Fakt, že jde Jaromír Soukup v podlézání Hradu, českým komunistům a extrémním nacionalistům až za hranu představitelného a bez uzardění ve své televizi zesměšňuje osudové chvíle naší historie, kdy odsun desetitisíců civilistů karikuje coby protiklad „přísunu“ čínských zvířat do republiky, to vše bez ohledu na Česko-německou deklaraci z roku 1997, by ve slušné a vyspělé zemi měl být jeho televizní konečnou. Že nebude a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se zase jen pohorší, přičemž úcta k lidským osudům a elementární slušnost tu znovu ostrouhají, lze tipovat už předem.
Proč má vůbec miliardář potřebu trávit většinu svého času před kamerami v roli moderátora ausgerechnet vlastní televize, je pak otázkou pro psychologa nebo znalce Soukupových reálných finančních poměrů. Že se z muže, který za pouhé čtyři roky vyměnil v televizi hned čtyři generální ředitele včetně nesporného profíka Vladimíra Železného, než došel ke skromnému poznání, že jí nejlépe rozumí sám a z člověka s věčnými politickými ambicemi, který nedal ani ránu bez legendárního loutkovodiče Jaroslava Tvrdíka, stal zarytý sluha tuzemské páté kolony Ruska, už dávno nepřekvapuje. Jeho představu o televizní žurnalistice mj. zažil před několika lety před několika lety i sám autor těchto řádek coby někdejší barrandovský moderátor politické debaty a spolu s ním hned několik spolupracovníků televizního týmu. Soukup, do běla rozzuřený nad nevalným vyzněním výroků Tvrdíkova chráněnce a lánského pučisty Michala Haška v jeho diskuzi s opozicí, nařídil tehdejšímu generálnímu řediteli televize, resp. moderátorovi politického pořadu (sic!) vystříhat všechny Haškovy neúspěšné repliky z natočeného materiálu. Neochotný moderátor a později i generální ředitel televize na Barrandově záhy skončili.
Metoda korouhve s otočkou ve směru politického větru se teď Soukupovi možná vyplácí. Že může začas foukat zpátky z Východu na Západ a navrch zesílit mediální apetyt jeho konkurentů po vlastní televizi přitom na Barrandově zjevně nedomýšlí. Ne zadlužených nýmandů nebo čínských poradců Miloše Zemana, ale skutečných miliardářů, kteří osobní urážky od Soukupa nikdy nestrávili. Na přímý přenos z jeho mediálního pohřbu prý už stojí vlivná fronta. Stačí se jen rozhlédnout: média se kupují všude a ve velkém. Od Prahy po Paříž. I plačka nakonec bude, barrandovský Honza Musil je na slzy vyhlášený machr. Do té doby pak snad předvede svůj arzenál i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Není totiž ani Babiše, ani Zemana, je daňových poplatníků. Nabito přitom má. A najde-li ještě odvahu, čeká ji aplaus. Tahle Kauza Jaromíra Soukupa bude mít určitě hvězdnou sledovanost. Poslední díl totiž skoncuje se smutným hrdinou…